Pitomoučké protesty sportovců proti Soči mají jediný efekt: posilují Vladimira Putina | Reflex.cz
reklama
nahoru

Pitomoučké protesty sportovců proti Soči mají jediný efekt: posilují Vladimira Putina

Daniel Deyl21. srpna 2013 • 05:38
Pitomoučké protesty sportovců proti Soči mají jediný efekt: posilují Vladimira Putina
putin soči lgbt
• foto: 
Profimedia.cz

Finále hokejového turnaje olympijských her v Soči, únor 2014. Rusko vede nad Švédskem v poslední třetině 3:2, když Henrik Zetterberg vyrovná. Švédové se bouřlivě radují a objímají se na ledě každý s každým. V tom momentě vchází na led pět mužů v šedých oblecích a Zetterberga zatkne. Důvod? Propagace homosexuality nezletilým. Odvádějí si švédského kapitána do zákulisí stadionu; pak Rusové dají šokovanému soupeři dva góly a gorila jménem Ovečkin za chvíli začne prořídlým chrupem okusovat zlatou olympijskou medaili.

reklama

A skutečně, ruský "protihomosexuální" zákon, o němž se teď tolik mluví, něco takového umožňuje. Umožňuje, koneckonců, téměř cokoli, protože za "distribuci informací vedoucí k propagaci netradičních sexuálních vztahů" lze považovat přesně to, co který papaláš (počínaje samozřejmě tím nejvyšším) uzná za vhodné. Vkládá úřadům do rukou prakticky nekontrolovatelnou moc; právě tak, jak to má Putin rád. Není divu, že si takové opatření najde kritiky.

Na první pohled má tedy mediální přestřelka posledních dnů role přehledně rozdělené. Na jedné straně chce temný Kreml zahlušit každý svobodomyslný tělesný orgán; na druhé straně sportovci, průkopníci nové generace osvíceného západního světa, brojí za co nejširší využití týchž orgánů. Útlak versus svoboda: který příslušník druhu homo sapiens (pro účel debaty v to počítejme i ony sportovce) by váhal?

Na druhý pohled to ovšem vypadá tak, že si Putin a LGBT aktivisté si zaslouží jeden druhého - ovšem s tím rozdílem, že Putin ví, co dělá.

Švédky si neváží Rusů!

Zrekapitulujme, co se stalo. Rusové dostali (kromě jiného, což by vydalo na zvláštní článek) přiřknuto pořadatelství letošního atletického mistrovství světa a zimních olympijských her napřesrok v Soči. Všeobecně se má za to, že letošní moskevské setkání atletů je generální zkouškou na Soči; svého druhu pokus, jestli lze velké množství cizinců zorganizovat pomocí širokorozchodné azbuky, vodky a bumážek.

Ať už tím chtěl Kreml testovat střet se západním veřejným míněním, nebo to tak vyšlo náhodou, v červnu schválila ruská Státní duma (organizace vytvořená za účelem štemplování Putinových zákonů za dodržení vnějškového zdání demokracie) zákon proti propagaci homosexuality. To bylo necelé dva měsíce před moskevskou atletickou show.

Rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář. Nepravděpodobná aliance aktivistů - počínaje anglickým hercem Rupertem Everettem a izraelským deníkem Haaret'z konče - začala požadovat bojkot her v Soči. Američtí barmani přestali nalévat Stoličnou vodku v blahé nevědomosti, že se vyrábí v Lotyšsku. Barack Obama, David Cameron a Angela Merkelová museli obhajovat rozhodnutí hry nebojkotovat.

Olympijské bojkoty mají dlouhou a hrdou tradici idiocie. Rhodesie byla z her roku 1972 vyloučena kvůli "utlačovatelské bělošské vládě". Dvacet afrických zemí nepřijelo v roce 1976 do Montrealu, protože se jich směl účastnit Nový Zéland. Eh? Novozélandští ragbisté předtím hráli v Jihoafrické republice, která praktikovala apartheid.

Když Sovětský svaz napadl Maďarsko v roce 1956, hry v Melbourne kvůli jeho účasti bojkotovaly jen Španělsko, Švýcarsko a Holandsko; po invazi do Československa v roce 1968 nikdo ani nepípl. Zato válka v Afghánistánu (ta sovětská) vedla - převážně na nátlak USA - k bojkotu moskevských her v roce 1980 hned 65 zemí.

Na letošní atletické mistrovství v Moskvě sedla jiná pikanterie. Dvě švédské závodnice, běžkyně Moa Hjelmerová a skokanka do výšky Emma Green Tregarová, si natřely nehty na rukou každý jinou základní barvou světelného spektra, takže jejich končetiny připomínaly duhu. V Česku by to znamenalo, že podporují ČEZ; v mezinárodním kontextu to gesto může znamenat podporu homosexuálů, či šířeji vzato principu univerzálního použití lidských orgánů, pro nějž se vžila zkratka LGBT (lesby, gayové, bisexuální a transgenderové osoby). Taky je možné, že se ČEZ bere za práva homosexuálů, ale to je na jindy.

Řeknete si, že může být každému jedno, jak si děvčata barví své kožní deriváty, hlavně když skákají a běhají a pěkně u toho vypadají? Ne tak v Rusku. Jelena Isinbajevová, renomovaná ruská skokanka o tyči, se nechala slyšet, že obě Švédky "si neváží Rusů". Že mají respektovat ruské zákony, a když ruské zákony říkají, že se nemá propagovat homosexualita, tak to znamená přesně tolik a basta. "Jsme v Rusku normální lidé, muži žijí s ženami a ženy s muži," řekla Isinbajevová.

IAAF je jako Putin

Na ženu, jež strávila polovinu života hlavou dolů, by to mohlo znít jako pozoruhodně střízlivé hodnocení věci. Tedy - bylo by, nebýt skutečnosti, že Isinbajevová bude po dobu olympijských her čestnou starostkou Soči a již dnes tedy je nepřímou Putinovou vyslankyní. Její další politická dráha (konec té sportovní již mezitím oznámila) pod Putinovým patronátem je prakticky hotovou věcí.

Na druhý den začali aktivisté velmi kokrhat, chci říci, že si Isinbajevová vysloužila řadu ostrých odsudků. Nejvíce rezonovala kauza logicky ve Švédsku, pročež se k ní vyjádřili i prominentní hokejisté (v čele s již zmiňovaným Henrikem Zetterbergem z úvodu textu). Všichni sborem řekli, že zákon je hrůza a kdo ho podporuje, je hrůzonoš.

Isinbajevová poté zacouvala a řekla, že jí nejspíš bylo špatně rozumět, protože nemluví pořádně anglicky, a že je proti dikriminaci. To je samozřejmě nesmysl (její angličtina je slušná a z videozáznamu je zřejmé, že ví, co říká), ale na cestě do politiky to není špatný začátek.

Absurdity se začaly množit. Dvě ruské běžkyně, Taťjana Firovová a Xenia Ryžovová, se na stupních vítězů políbily. "Atletky protestují proti Putinovu zákonu!" zařval celý pokrokový tisk. Na druhý den dámy řekly, že je to nesmysl, že jsou obě vdané a že se políbily z radosti. Je to to opravdu tak, nebo si na ně došlápl nějaký Putinův pacholek? Netušíme.

Za švédskou skokankou Tregarovou zase přišli funckionáři s tím, že malovat si nehty každý jinou barvou porušuje pravidla mezinárodní atletické federace IAAF, která nepovoluje politické projevy soutěžících. I namalovala si paní Tregarová konce prstů na červeno, protože sice jí osud ruských homosexuálů leží na srdci, ale ne zas tolik. Šťastná doba, kdy rudá není projevem politického názoru, řeknete si. Ale jiná paní, jamajská běžkyně Fraser-Pryceová, utíkala po moskevském stadionu tam a zpátky s vlasy obarvenými na růžovo, což je taky barva spojovaná s propagací homosexuálních svobod. Co se stalo? Nic.

Výsledný efekt je, že IAAF určuje, co je projev politického názoru, a zakáže ty, které arbitrárně a nekontrolovatelně jako takové označí. To je do slova a do písmene totéž, co chce všem Rusům dělat Putin - ale z nějakého důvodu je to každému jedno.

Zákon proti sodomii v Atlantě nevadil? A co Čína?

Úkolem tohoto textu nebudiž rozlousknout legálně-filosoficko-biologicko-demograficko-nábožensko- sociologický diskurs o tom, jestli Putin činí dobře, když pohlíží na homosexuály skrz prsty. Otázka zní jinak: proč u všech všudy jsou ruští homosexuálové tolik na forhontě?

Když byly olympijské hry v Atlantě v roce 1996, nebylo slyšet jediného slova proti tomu, že ve státě Georgia tehdy byla - a dodnes je - protizákonná sodomie, sakumprásk se vším. To je podstatně tvrdší omezení alternativního využití tělesných orgánů, než jaké platí od června v Rusku. Pokud je známo, nikdo proti tomu neprotestoval, ačkoli v atlantské olympijské vesnici velmi mnoho lidí osobně riskovalo kriminál.

Můžete říct, že LGBT hnutí tehdy bylo v plenkách. Možná bylo; ale snad ani ten nejmilitantnější cokolisexuál nebude tvrdit, že právo na sodomii je jaksi nadřazeno jiným základním právům, jako je například právo na život. Nebo ano?

Vezměme Emmu Green Tregarovou. Před pěti lety skákala do výšky na olympiádě v Pekingu, až se hory zelenaly. (Nezelenaly se zase tak moc, skončila devátá, ale to je celkem jedno.) Bylo jí úplně ukradené, co Číňané dělají mimo stadiony. Masově prodávají ledviny vyřezané zaživa odsouzencům na smrt? Zabíjejí prvorozené dcery, aby mohli dostát požadavku politiky jednoho dítěte? Zavírají lidi po tisících do pracovních táborů jen kvůli tomu, že se učí v parku lépe dýchat? A co má být? Nic z toho nevyburcovalo svědomí paní Green Tregarové, aby byť jen prstíček obarvila. Tak proč teď?

Nebo v jiném gardu: co říkají paním Green Tregarové či Hjelmerové, pánům Zetterbergovi či Everettovi a těm stovkám dalších nadmíru rozhořčených LGBTistům jména Anna Politkovská, Galina Starovojtová, Jurij Ščekočichin? Igor Suťjagin, Michail Trepaškin, Michail Chodorkovskij? Valentin Danilov, Stanislav Markelov, Anastasia Baburová, Paul Chlebnikov? Jména lidí, které Putinův režim zavírá či rovnou vraždí, když upozorňují na věci ještě daleko škodlivější a nebezpečnější, než je zákon o homosexuálech?  

Je mnoho dobrých důvodů, proč bojkotovat olympijské hry v Soči. Především bylo tisíc dobrých důvodů Rusům vůbec pořadatelství nesvěřovat, když jsme u toho. Ale požadovat  bojkot Soči kvůli homofobii Kremlu je totéž jako protestovat proti vyhlazovacímu táboru v Osvětimi na základě toho, že pálení mrtvol znečišťuje ovzduší, jakkoli to jistě je pravda.

Jediné, co z toho plyne, je, že Putin před olympiádou doma obrovsky posílí, protože v Rusku (a mysleme si o tom, co chceme) skutečně není homosexualita přijímána zdaleka s takovou tolerancí jako na Západě. Chtěli-li tedy LGBTisté Putinovi nějak pomoci, udělali proto, co mohli. Ale možná je jim to jedno. Nic je to nestálo a byli vidět; dokonce se mohli chvíli opájet iluzí jisté důležitosti. Nejsou první ani poslední.

Daniel Deyl


Klíčová slova: putinsočihomosexuálovélgbtolympiádaruskoinfoxinfo xreflex



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama