Čtenáři Reflexu vybírali českého krále. Je to Schwarzenberg, anebo Habsburk? | Reflex.cz
nahoru

Čtenáři Reflexu vybírali českého krále. Je to Schwarzenberg, anebo Habsburk?

Lubomír Heger13. srpna 2013 • 15:31
Čtenáři Reflexu vybírali českého krále. Je to Schwarzenberg, anebo Habsburk?
Karel
• foto: 
Archív

Čtenáři vybrali z osmi kandidátů v užším hlasování za krále Karla Schwarzenberga. Reflex jej pro tuto příležitost oblékl do uniformy jeho císařské výsosti Františka Josefa I. A proč dostal habsburský mundúr? V těsném závěsu za Schwarzenbergem skončil císařův pravnuk Karel Habsbursko-Lotrinský. Co více, dohromady se synem Zvonimírem získali Habsburkové dokonce třetinu všech hlasů.

Co to znamená? Nic méně než to, že kdyby v republice žili jen čtenáři Reflexu, nebylo by vyhlášení monarchie až takovým problémem. V jiné anketě daly monarchii před republikánským zřízením přednost asi čtyři tisíce čtenářů z pěti tisíc. A polovina z vás by na trůně uvítala potomka některého z aristokratických rodů.

V takovém případě (totiž že občan ČR = čtenář Reflexu) by stačilo sepsat petici a sehnat pod ní podpisy nějakého čtvrtmilionu lidí, což je podmínka pro vyhlášení všelidového hlasování. Pakliže by se referenda zúčastnilo alespoň 35 procent lidí, kteří by hlasovali podobně jako v naší anketě (tedy čtyři pětiny pro monarchii), musel by se touto iniciativou parlament zabývat a začít hledat panovníka.

Anketa

Dejme tomu, že se tak stalo. Popřejme poslancům při výběru šťastnou ruku a zároveň jim pomožme radou, jak se vyvarovat nějakého nešťastného omylu. Jen těžko jim lze například doporučit, aby panovnické žezlo nad zeměmi Koruny české nabídli někomu, jako je Petr Kellner –jak si přálo 141 z vás – byť to je určitě schopný muž a třeba i slušný člověk.

Když už totiž zemský sněm volí panovníka, jak se v Evropě v dřívějších dobách běžně dělo (tímto způsobem se na trůn dostal např. Jiří z Poděbrad), je to v ideálním případě na několik set let dopředu. Čeští miliardáři sice osvědčili schopnost hromadit majetek, nestačili však založit rod, který by ho další půlku milénia svědomitě opečovával. V monarchii britského typu mají nicméně miliardáři možnost si šlechtický titul zakoupit a začít takový rod budovat.

Král Schwarzenberg

To spojení zní pěkně, koneckonců Karel s králem jsou možná příbuzná slova (podle jedné spekulace vznikl výraz "král" zdruhověním křestního jména Karla Velikého). Ani šlechtici každým coulem, jakým Karel Schwarzenberg nesporně je, nemusí ale za všech okolností být ideálním řešením. Jestli se někdo ptá proč, lze mu na to odpovědět krátce a neomaleně – problémem je Schwarzenbergova minulost a věk.

Nikoli nacistická minulost - tyto nelibé zbytky z předvolebního hodování v zemanovském táboře již netřeba zkoumat. Ovšem dědická minulost je mnohem spornější - Schwarzenberg získal v Česku majetek zručným ohýbáním restitučního zákona, na který narouboval rakouské právo. Šikovný chlapík, řeknou si jeho příznivci mezi novináři. Kdyby nebyl, mohl by do týdeníku Respekt maximálně psát – nikoli ho po léta vydávat – diktuje zlá slina na jazyku.

Ovšem skutečnějším problémem je Schwarzenbergův věk. I kdyby jej snad zákonodárci požádali o správu vznikajícícho českého království, mohl by se ho ujmout až na samotném sklonku života (při transformaci ústavy na konstituční monarchii by bylo třeba počítat s nějakým přechodným obdobím) a za panovníka bychom si fakticky vybrali až jeho syna Johannese. Ten se jeví jako sympatický čtyřicátník a dokonce mluví - byť s německým akcentem - obstojně česky. Neměli bychom o něm ale vědět přece jen o trochu více?

Král Habsburk

A je tu další Karel, totiž arcivévoda Habsbursko-Lotrinský. Taky vystudovaný lesník a agronom. Na rozdíl od Schwarzenberga je to skutečný pretendent, tedy přímý potomek panovnického rodu. Jehod děd Karel I. Habsburský byl po dva roky (1916 až 1918) právoplatným českým králem, a ač se jím nenechal korunovat, měl k českým zemím poměrně intenzívní vztah.

Za pravnukem Karlem nejsou žádné sporné restituce, zároveň má ale jen zprostředkovaný vztah k naší zemi a patrně umí česky jen pasívně. Přesto by se nemuselo jednat o špatnou volbu – byla by to totiž volba vskutku "evropská". Všichni Habsburkové mluví slušně maďarsky a šestnáctiletý následník hlavy dynastie Ferdinand Zvonimír má dokonce chorvatské jméno.

Anketa

Karel rád přednáší o tom, jak bylo staré mocnářství jakýmsi předobrazem evropské integrace, a pokud by se někdy prosadil model "šest zemí – jeden panovník" (jak stojí v programu Černo-žluté aliance v Rakousku, která navrhuje jednu hlavu státu pro všechny nástupnické země Rakouska-Uherska), mohlo by být uvedení Habsburka na Pražský hrad dobrým začátkem projektu.

Král Harry

Českým králem by se samozřejmě mohl stát i někdo mimo rod Schwarzenbergů či Habsburků. V úvahu připadají třeba Lucemburkové či Hohenbergové, jejichž rod sahá rovněž až ke Karlu IV. Není třeba si dělat iluze, že se návrat k monarchii odehraje kdykoli během příštích dvaceti let, důležité nicméně je, že o této možnosti víme a jsme obeznámeni i s tím, jak toho v případě nutnosti dosáhnout.

Není se patrně třeba strachovat, že by se dobrovolník k nástupu na obnovený trůn z nějakého velkého panovnického rodu nakonec nenašel. Nakonec i takový princ Harry z Walesu se v tuto chvíli jeví jako lepší možnost než přímo volený prezident. Podívejte se na Harryho pořádně – není to náhodou Čech?

Takže do té doby, která třeba přijde o několik desítek anket později, se loučíme s pozdavem: "Ať žije český král!"

Lubomír Heger



Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
Nejčtenější
E15