Jak poznáte opravdový konec světa? Jednoho dne nevyvezou popelnice. Jako v Detroitu | Reflex.cz
reklama
nahoru

Jak poznáte opravdový konec světa? Jednoho dne nevyvezou popelnice. Jako v Detroitu

Daniel Deyl28. července 2013 • 20:00
Jak poznáte opravdový konec světa? Jednoho dne nevyvezou popelnice. Jako v Detroitu
foto: Profimedia.cz

K tomu, aby v Praze zavládly somálské poměry, netřeba plavého koně ani hordy barbarů; jen sledujte, kdy vám přestanou vyvážet odpadky a dostaví se první výpadky elektřiny. Poté už se všechno začne hroutit samo od sebe.

reklama

Předvídání konce světa patří k nejoblíbenějším - i nejvysmívanějším - žánrům dějin slovesnosti. Jako jsme kdysi hledali Boha, i chaos a zkázu hledáme příliš vysoko a příliš daleko. Pád eurozóny by byl katastrofou. Rozpad amerického impéria právě tak. Západní civilizace je na prudkém sestupu. Jsme zadluženi po uši. Stárneme a nové děti neděláme. Nejsme Číňané. Máme lobbisty, špiony i hackery, ale neumíme poznat jedny od druhých. Apokalypsa.

Vychováni svého druhu úžasnou představou Armageddonu jsme neochotni připustit, že zkáza a chaos mají svoji banální, všední, otravnou tvář. S očima upřenýma na obzor, abychom jezdce na plavém koni nějak nepropásli, máme sklon přehlížet drobné známky jeho blížícího se příjezdu.

Dosud poslední takovou známkou jsou události ve městě budoucnosti, americkém Detroitu. Z toho města obvykle známe pouze Red Wings a General Motors, takže nám připadá dále, než ve skutečnosti je. Okolnosti vedoucí k bankrotu (téměř) milionového města jsou přitom pozoruhodně povědomé.

Považte: potřebujete-li zavolat policistu, protože se vám do domu právě vloupali tři maskovaní muži s upilovanými brokovnicemi a ptají se, kde máte sejf, nejspíš se nedovoláte. Trvá to průměrně osm minut, což by po lupičích vyžadovalo mimořádnou dávku trpělivosti. Když už se dovoláte, na příjezd policejního vozu budete čekat osmapadesát minut. I kdyby byli lupiči paraplegici, v klidu vás zaškrtí tkaničkou od bot a odjedou i s vašimi šperky do sousedního státu. A to ještě budete mít štěstí: pokud ke trestnému činu nedochází zrovna ve chvíli, kdy voláte, a čin není násilný, policajt nepřijede vůbec. Nejsou peníze.

Detroit je dnes Kábul

Zaručení rozumné dávky bezpečnosti pro občany je tím minimem role veřejných peněz, na němž se shodnou i radikální libertariáni a zatvrzelí etatisté. Mít peníze na policisty je tedy prioritou; nejsou-li, musí je město vzít jinde (nebo se může více zadlužit, jako to v Detroitu dělali 60 let). Odkud je vezme? Městská hřiště, knihovny, galerie, kulturní dění vůbec? I kdež; na to už nejsou peníze dávno.

Je možné rozprodat obrazy, které ještě Detroit vlastní; do toho se ale nikomu nechce, protože jak by to působilo na investory, říkají si v městské radě, která stále čeká, že nějaký investor se přece jen najde.

Detroit v číslech

počet obyvatel poklesl od roku 1950 (maximum 1,8 milionu) o 63 procent, od roku 2000 o čtvrtinu (dnes 700 000)

od roku 1950 - poklesl počet zaměstnanců města jen o 40 procent

v červenci 2009 dosáhla nezaměstnanost 28 procent, dnes je plus minus 16 procent

pětinásobek průměru USA v počtu násilných trestných činů na hlavu

40 procent pouličního osvětlení nefunguje

78 000 staveb a 66 000 parcel je opuštěných

500 až 1000 staveb ročně zničí úmyslně založené požáry

60 procent takových požárů je založeno v opuštěných budovách

Další na řadě jsou komunální služby. Odpadky - kdy naposledy odvezli odpadky? Ani se neptejte. Energetické firmy, jimž město dluží, se prozatím nechaly umluvit, aby dodávaly na sekeru. Jak dlouho jim to vydrží, je otázka, na kterou odpověď nikdo nechce dát a už vůbec nikdo slyšet. Celkem vzato, žít v Detroitu (i po započtení dvou nebo tří oáz relativní prosperity) je plus minus podobně příjemné jako žít v Kábulu.

Kam s odpadky? Do Divoké Šárky

Pokusme se hypoteticky přenést takový stav do Prahy, města podobně velkého, ačkoli méně zadluženého a klimatizovaného a více zvyklého na masivní příjem z turistického ruchu. Reálie sedět nebudou, ale to se při předpovídání budoucnosti smí (proto je to taky vysmívaný žánr, že ano).

Představme si, že pražské finance jsou stejně napnuté jako ty detroitské. Čtyři sta miliard korun dluhu sice vypadá jako hodně, ale zdání klame: většinu toho dluhu si Detroit napískal ještě v dobách prosperity. Je pravděpodobné, že v dobách nervóznějších by stačilo zadlužení třeba desetinové. To si lze snadno představit při splnění dvou předpokladů: celosvětová ekonomická nejistota ukousne pořádný kus příjmů z turistiky a vládní politika vyžene značnou část velkých firem do Kyjeva nebo Taškentu.

Jednoho krásného dne - doslova - bude o něco tepleji, než unese elektrická distribuční síť. ČEZ, jemuž Praha dluží za rok a půl, s nápravou nepospíchá, doufaje v rychlejší uvolnění státní dotace. Pražský primátor je však na kordy s premiérem a dohoda je pomalá a nedostačující; výsledkem je stav, kdy Praha 1 dostává elektřinu normálně, Praha 2 až Praha 5 jen od půlnoci do poledne a zbytek Prahy od poledního do půlnoci.

Pak jsou tu odpadky, další prozaický barometr selhání veřejného řádu. Kdo má auto, vozí je na černou skládku do Divoké Šárky. Odtamtud se do města vracejí nakažlivé choroby. Není nikoho, kdo by tomu zabránil, protože, jak víme, policistů je nedostatek a mají co dělat s pěti stovkami úmyslně založených požárů (to je detroitský údaj za loňský rok, kdy ještě bankrot nebyl na stole).

Zdravotnická prevence je absurdní představa; nemocnice mají sotva kapacitu na ošetřování těch nejdrastičtějších akutních případů. S výjimkou střešovické vojenské nemocnice doporučuje personál lidem, aby si s sebou brali vlastní materiál.

Jako první se vzpamatuje mafie 

V tuhle chvíli přichází na řadu jiný náznak, jejž jsme v dobách sebejisté prosperity velkoryse přehlédli. V lednu 1995 zničilo zemětřesení, mimořádně zhoubné i na tektonicky čilé japonské poměry, město Kóbe.

Úřady byly bezmocné; nebyly schopné se k lidem včas dostat, obstarat jim základní pomoc, o pohřbívání mrtvých nemluvě. Jediný, kdo se v chaosu dokázal zorientovat, byla tamní mafie. Paralelní mocenská struktura zasáhla rychleji, pružněji a účelněji než stát; pokud jste tehdy dostali deku, vězte, že ji obstaral místní kmotr a ne váš volený zástupce.

Zpět do Prahy. Ta už má touhle dobou o něco méně obyvatel: kdo mohl, utekl k mamince do Svitav v představě, že se tam uživí pěstováním petržele. Z Detroitu takhle postupem času odešlo přes milion lidí - ale Američané se stěhují snadněji než Češi. Pražské populace ubyde procentuálně méně; těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně.

Od stavu šeredně nepěkného, o němž byla řeč, chybí k tragédii jen krůček. Nejpravděpodobněji jej udělá nějaká prkotina: nablýskaný bavorák přejede v Libni na přechodu dělníka. Řidíč ví, jak je to s policií, a v obavě o vlastní život raději ani nezastavuje. Týž večer dělníkovi kolegové, napojeni teplým pivem, potáhnou do centra a po cestě budou pálit jedno auto za druhým. Policisté tentokrát přijdou a několik dělníků pozatýkají; teče krev.

Ještě v noci na Facebooku vznikne iniciativa Vraťte nám Prahu!; do poledne bude mít sto tisíc fanoušků. Během následujícího dne vyhlásí její neformální vůdce blokádu Prahy. Vláda naopak zablokuje Facebook; další tři dny bude trvat, než zjistí, že je třeba ustřihnout celý internet. Mezitím do hlavního města přestane - kvůli blokádě i kvůli riziku při pohybu po městě - jezdit polovina zásobování.

Bochník chleba stojí třista korun 

V tu chvíli nabídne pražskému magistrátu vlivný pražský podnikatel, že nejnaléhavější dluhy zaplatí a udrží situaci na uzdě. Bude k tomu potřebovat jen mandát k udržení veřejného pořádku. Magistrát souhlasí; později jej napodobí i parlament. Střešovice, Bubeneč a několik dalších lokalit obklopí pracovníci nově vzniklé bezpečnostní agentury, téměř beze zbytku bývalí, přednedávnem propuštění, policisté.

Ve zbytku města založí hnutí Vraťe nám Prahu! domobranu. Až později se zjistí, že fungování hnutí financuje jiný pražský podnikatel. Příslušníci domobrany hlídkují u každého obchodu s potravinami (ostatní jsou zbytečné), který přijal jejich nabídku na ochranu. Ti, kteří nepřijali, již obchod nemají.

To už v Praze nefunguje burza a nadnárodní společnosti narychlo stahují své zaměstnance z Prahy domů. Letiště Václava Havla funguje ve zvláštním režimu. V praxi to znamená, že úspěšné odbavení stojí desetitisíce korun na úplatcích. Mobilní telefony a bankomaty nefungují, banky mají zavřeno. Bochník chleba stojí tři sta korun. Z kostelů zmizí všechno zlato a krávy pijí z křtitelnic (slovy Gabriela Garcíi Márqueze).

Ochranka versus domobrana 

Mezi příslušníky domobrany a bezpečnostní agenturou hlídající smetánku se čile kšeftuje, ale také dochází ke konfliktům při vymezování teritoria. Až v tu chvíli vláda pošle do Prahy armádu, ale velitel tankové divize odmítne jít proti "svým". Situace hrozí několik hodin občanskou válkou. Nepokoje hlásí i Plzeň, Hradec Králové a Liberec. Aš udělá zoufalý pokus připojit se k Bavorsku; to odmítne.

Agentura Standard & Poor's sníží rating České republiky na C-. Znamená to, že tady v nejbližších letech nikdo neuvidí ani korunu investice. V těch hospodách, které po ukončení výjimečného stavu směly - a mohly - znovu otevřít, se scházejí lidé a vzpomínají na hrdiny parlamentní demokracie. Praha se na žebříčku kvality života přestěhuje kamsi mezi Malabo a Mogadišu.

To celé trvá několik týdnů. Poté vznikne vláda národního smíru, v níž si moc rozdělí řečení vlivní podnikatelé. Jejich bezpečnostní struktury zůstanou zachovány, protože, jak nás učil soudruh Mao Ce-tung, veškerá politická moc plyne z ústí pušky.

Konec dohod

Třeba je to jen malování čerta na zeď; Praha přežila nacistickou i sovětskou okupaci lépe, můžete říct. Ale detroitský model dotažený do konce hrozí něčím, co tu dosud nebylo. Za obou okupací přestala platit jedna společenská dohoda a nahradila ji dohoda jiná, ačkoli v obojím případě obtížně snesitelná, nedůstojná a špatná.

Model Detroit však hrozí tím, že přestanou platit všechny dohody mezi občanem a státem (od odvodu daně výměnou za pozornost policisty až po podpis guvernéra centrální banky na bankovkách), aniž by je nahradilo cokoli čitelnějšího než zákon momentálně silnějšího ve své nejprimitivnější podobě.

Daniel Deyl


Klíčová slova: info xinfoxreflexkonec svetaarmageddonDetroit



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama