Jak jsi krásné, následňátko! Jenže čeho vlastně? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Jak jsi krásné, následňátko! Jenže čeho vlastně?

Lubomír Heger24. července 2013 • 16:17
Jak jsi krásné, následňátko! Jenže čeho vlastně?
foto: profimedia.cz

Britské impérium se pomalu mění z červeného obra na bílého trpaslíka.

reklama

Bezejmenný novorozenec, jenž přišel na svět 14.listopadu 1948, byl přivítán davy lidí před Buckinghamským palácem. Přestože k nim nikdo nepromluvil a vytrvale pršelo, lidé prostě stáli a zpívali ukolébavky. Královská rodina se omezila na oznámení, že novorozenec váží sedm liber a šest uncí (asi tři a půl kilogramu), což bylo označeno za ideální váhu.

O měsíc později dostal novorozenec jméno Charles Philip Arthur George. Matka Alžběta s ním trávila v průměru hodinu až dvě denně a od raného dětství jej opouštěla na celé měsíce - to když zastupovala otce na okružních výpravách po impériu. A že bylo co objíždět!

Královna půlky světa

Po nástupu na trůn v únoru 1952 stanula Alžběta II. ve svých 25 letech v čele zemí jako byl Kypr či Malta, v Africe vládla Egyptu, Súdánu, Nigérii a Keni, na Blízkém východě (fakticky) Iráku či Kataru, v Asii pak Singapuru nebo Fidži.

Dohromady asi devadesát zemí a teritorií. Tomu se říká mocný panovník, není-liž pravda? Jistěže - impérium připomínalo umírajícího pacienta s posledními záškuby (prakticky se rozpadlo do roku 1960), jenže - jaký další dědic britského trůnu stane alespoň na chvíli v čele takové říše?

Žádný. Princ z Walesu zdědí Falklandy, vévoda z Cambridge (William) bude považovat za výhru, když jej šestnáctičlenná skupina zemí zvaná Commonwealth realm (za zmínku z nich stojí jen Kanada, Austrálie a Nový Zéland) bude dále považovat za formální hlavu státu.

Bezejmenný novorozenec (3,8 kilogramu - opět ideální váha), jemuž bylo mezitím přiděleno jméno George Alexander Louis, nemá nakonec ani jisté, že se stane králem. A to i kdyby všechno běželo jako na drátkách. Proč? Bude čelit mocným protiproudům.

Republikáni I.

Jedním z nich jsou republikáni. Nikoli ti američtí - ti snad k monarchii chovají dokonce jakési sympatie. A ani britští odpůrci monarchie (t.j. republikáni) nepůsobí až tak hrozivě. Hlásí se k nim stabilně okolo pětiny populace plus některá vlivná média (Economist, Guardian).

Jsou všichni tak trochu k smíchu.

Píšou hrozivé odsudky britské ústavy ("přežitek feudalismu"), ale když se náhodou setkají s královnou tváří v tvář - jako třeba svého času vicepremiér Blairovy vlády John Prescott - vysekávají pukrlata, červenají se a soukají ze sebe zdvořilostní fráze jako každý jiný Brit.

Zkoprnět před královnou ("mávej!" pobízejí matky své ratolesti při královském procesí) patří ke genetické výbavě každého správného Angličana.

Jenže republikáni vždy neobyčejně posílí, když se v královské rodině objeví nějaký rozkol. Stačí, aby měl otec William v budoucnu nějakou milenku a jejich počet se zdvojnásobí. Popláče si matka před nějakým chápavým novinářem? Síly odpůrců a příznivců monarchie se vyrovnají, stejně jako v 90. letech za časů Diany.

Náš novorozenec má štěstí v tom, že jeho rodiče jsou si zmíněného rizika velmi dobře vědomi. I kdyby mezi nimi snad došlo k roztržce, veřejně ji partrně ventilovat nebudou.

Republikáni II.

Mnohem větší riziko našemu následníkovi hrozí od jiných republikánů, a to od těch kanadských, novozélandských a zejména australských. Ve všech třech bývalých "dominiích" se každou chvíli objeví nějaký průzkum, v němž se většina respondentů vysloví pro republiku. Stačilo by v tu chvíli vyhlásit referendum a.. BYLO BY TO.

V tuto chvíli jsou ve všech třech zemích síly mírně ve prospěch monarchie. To je pro novorozeně dobrá zpráva. Horší zprávou je, že všechno záleží na momentálním ohnisku dění, a v něm se poslední roky pohybovali hlavně jeho stabilně populární prababička Alžběta a mimořádně fotogeničtí rodiče (při zásnubách, během svatby, těsně před porodem, po něm apod.)

Vyloženě zlou zprávou pro následňátko je mnohaletý trend, který ukazuje, že stabilní zastánci monarchie v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandě jsou staršího data narození a mladí si stále více přejí republiku.
Lapidárně řečeno, věrní poddaní Jeho Novorozeného Veličenstva v zámořských oblastech jednoduše vymřou. Leda by příští král změnil jejich názor.

Podívejte se, jak v historii rostlo a zmenšovalo se britské impérium:

Charles zahradníkem

A k tomu dojde jen ztěží. Být středně vzdělaným Britem ze střední třídy, princ z Walesu by vás patrně dováděl k šílenství. Mluví a působí, jako by posledních sto let strávil v nějakém kryonickém ústavu a po rozmrazení s ním připochodovalo i všechno protivné z 19. století.

Nic na tom nemění skutečnost, že Charles ve skutečnosti nemoderní NENÍ a posledních dvacet let jasnozřivě předpovídá jeden trend za druhým (udržitelný rozvoj, architektura, ekologie). Jenže tak činí s přízvukem, který používá asi tak jedno procento nabubřelých vzdělanců, a dělá u toho všelijaké otrávené grimasy ("proč s vámi vůbec ztrácím čas").

Charles je nesmírně inteligentní a přesto nepochopil základní princip, na němž funguje kouzlo monarchie ve 21. století. Není to pouhá dědičnost jako před sto lety. Magie království spočívá v tom, že monarcha NEMLUVÍ, a když už musí MLUVIT, v žádném případě nesděluje nic z toho, co si ve skutečnosti MYSLÍ.

Monarcha jedná - vznešeně a dekorativně. Je jakýmsi JEDNOROŽCEM, mýtickým tvorem, bájnou entitou z jiného světa. Sdělováním názorů se stává obyčejným smrtelníkem, do něhož může kdokoli beztrestně střílet a žádat jeho sesazení.

Domino efekt

I kdyby snad Charles panování ustál se ctí a William udržel zámořská území (fakticky samozřejmě zbývají jen Falklandy, ovšem teoreticky by mohl ztratit i Severní Irsko), Jeho Novorozené Veličenstvo se přesto může ocitnout bez prostředků a být přinucen vyhlásit bankrot.

Jedna věc jsou peníze. Dva roky starý zákon o útratách panovníka srazil výlohy paláce o čtvrtinu a věnoval mu poprvé v dějinách méně prostředků, než kolika disponuje nizozemský monarcha (letos je to 33 milionů liber). Částka rozpočítaná na jednoho poddaného činí asi 15 korun a navíc je čerpána z výnosů bývalého majetku královské rodiny.

Windsorové nevlastní ani Buckinghamský palác, ani Windsorský hrad, ani žádnou jinou ikonickou budovu monarchie. Kdyby snad rodiče William a Kate následňátko vydědili (a nepředali mu usedlosti Sandringham a Balmoral), mohl by se stát prvním králem bez vlastního hradu.

Horší bude, až se začnou hroutit monarchie v okolních zemích. Jako první by mohlo přijít na řadu Španělsko, kde je volání republikánů nejsilnější. Co když ale padne i Švédsko? Další skandinávské země by mohly podlehnout známému dominovému efektu. Zastaví se ten o pobřeží Severního moře?

Tak či onak, Jeho Novorozené Veličenstvo bude v nejlepším případě vládnout posledním drobkům kdysi mocného impéria, které se mezitím změní v bílého trpaslíka.

Bude se muset usmívat, pořádně otáčet v práci a nebude smět říci nic kontroverzního.

Jako pravý jednorožec.



Klíčová slova: infoxreflexwilliambritánieinfo x



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama