Tak kdepak máme toho Snowdena? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Tak kdepak máme toho Snowdena?

Jan Jandourek2. července 2013 • 18:22
Tak kdepak máme toho Snowdena?
usa prism
• foto: 
Profimedia.cz

Nevěřte propagandě - USA jsou vaším přítelem na telefonu. Po posledním dění u našich zpravodajců by možná neuškodil ani přátelský zájem o naší zemi.

reklama

Kam teď? To je otázka, kterou si klade momentální mediální celebrita Edward Snowden. Spřátelených zemí jistě pár najde, především s ním sympatizují různí levicoví autoritáři z Latinské Ameriky.

Bývalý technik tajných služeb Edward Snowden a momentální obyvatel tranzitu na moskevském letišti se nakonec zřejmě nestane vedle Gerarda Depardieua dalším slavným azylantem v Rusku.

Žádost o azyl stáhnul, protože podle mínění prezidenta Putina by musel splnit jednu podmínku: přestat s „protiamerickou činností“. Snowden tak visí v jakémsi meziprostoru. Rusko ho nevydá, protože prý takové věci nedělá a dělat nemůže. Aby si ho Rusové nechali, musel by ale mlčet.

Raději to tedy uprchlík zkouší u dvacítky dalších zemí a je to seznam dost pestrý. Žádosti o azyl zatím zaslal (zde to agentury uvádějí abecedně, takže Snowdenovy priority z toho nepoznáme) Bolívii, Brazílii, Číně, Ekvádoru, Finsku, Francii, Indii, Itálii, Irsku, Islandu, Kubě, Německu, Nikaragui, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku a Venezuele. Nadto tedy předtím i Rusku.

Snowden

Levicoví prezidenti Latinské Ameriky si Snowdena chválí. Venezuelský Nicolás Maduro soudí, že Snowden „udělal pro lidstvo něco důležitého, řekl pravdu o světě kontrolovaném imperialistickou elitou Ameriky“. Evo Morales z Bolívie naznačil ochotu informátora přijmout.

Zajímavé je, že žádosti směřují i do evropských zemí, které jsou spojenci Ameriky. Snowden zřejmě spoléhá na to, že naštvanost v Evropě nad tím, že i z evropských států si americké tajné služby udělaly cíl, bude vysoká. Jenže je možná trochu naivní spoléhání se.

Přátelům se nedá věřit

Předně jde o to, že uraženost a naštvanost je jedna věc, ale reálné vztahy mezi zeměmi druhá. Vždyť každý ví, jak to je. Je třeba mít na paměti starou zásadu, že státy nemají přátele, ale zájmy. Také bychom mohli říci, že státy mají spojence, ale spojenec je něco jiného než přítel, byť se tomu tak v rámci spojenecké hry musí říkat.

Jen naivka si může myslet, že nějaká země může někoho špehovat a nedělá to. Spojené státy, Rusko a Čína nebudují tajné služby a nevyvíjejí moderní technologie, aby se zjistilo, jestli se lidem líbí poslední Miss Universe.

Třeba Německo. Je to jistě příkladná evropská demokracie, ale bývalý kancléř Gerhard Schröder pár týdnů po skončení ve funkci zamířil do čela dozorčí rady dceřiné firmy ruského Gazpromu NEGPC. Ředitel NEGPC Matthias Warnig byl důstojníkem východoněmecké tajné služby Stasi.

Ještě ve funkci Schröder obhajoval kontroverzní dohodu s Ruskem o stavbě plynovodu pod Baltským mořem, což se nelíbilo pobaltským státům a Polsku. Chtěl také přidružení Ruska k Evropské unii. Ve svých pamětech exkancléř chválil prezidenta Putina a pravil, že Putin zastává "nejsložitější úřad na světě a vládne obrovské zemi, což vyžaduje notnou dávku schopností a disciplíny. Z Ruska také adoptovali Schröderovi dvě děti.

Divme se pak, že se Američané o dění v Německu zajímají. Ostatně právě tam pobýval terorista Mohammed Atta a jeho kamarádi a nacházejí se tu různé islamistické aktivity, které by mohly USA zajímat.

Snad na nás američtí špioni nezapomněli

Američané prostě nikomu příliš nedůvěřují a bohužel mají dobré důvody. Bezpečnost západní Evropy je dost děravá. Stačí si vzpomenout na tragikomický příklad teroristy Richarda Reida, který se v prosinci 2001 při letu z Paříže do Miami pokoušel zapálit výbušninu v botě. Kdybychom chtěli být politicky nekorektní, ten člověk už jen podle vzhledu vypadal jako klasický terorista z hollywoodského filmu.

Francouzi ho pustili do letadla snad jen proto, že takových zjevů jim tam brouzdá hodně. Britové zase nepostřehli, že tento muž, jejich občan, který předtím pobýval ve vězení (stejně jako jeho otec), konvertoval k islámu. Pak pobýval v Pákistánu, kde byl v jednom protiamerickém centru, a Afghánistánu. Zdá se, že co si nějaká tajná služba nezjistí sama, nikdo jí neřekne.

Skoro by se chtělo říci, že by bylo jen dobře, kdyby se Američané trochu věnovali i naší zemi. Po posledním dění u našich zpravodajců by to byla snad skutečně přátelská výpomoc.

A jestli budou naše budoucí vlády uskutečňovat politiku „mnoha azimutů“, jak ji hlásal už průkopník této myšlenky Jiří Paroubek a ještě dostane nějaký náš prezident Putinovu Puškinovu medaili, jako ji dostal kdysi Václav Klaus, můžeme se na zvýšení přátelského zájmu o nás spolehnout.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama