Záhada výbuchu nad sibiřskou Tunguskou je zřejmě vyřešena | Reflex.cz
reklama
nahoru

Záhada výbuchu nad sibiřskou Tunguskou je zřejmě vyřešena

STANISLAV DRAHNÝ19. června 2013 • 10:00
Záhada výbuchu nad sibiřskou Tunguskou je zřejmě vyřešena
Pád meteoritu
• foto: 
profimedia.cz

Před 105 lety, přesněji 30. června 1908, otřásla tajgou na území dnešního Krasnojarského kraje exploze tisíckrát silnější než atomová bomba svržená na Hirošimu.

reklama

Za oslňující ohnivou koulí, která se řítila po obloze od jihu – podle některých svědectví od východu – následovala exploze slyšitelná na vzdálenost tisíc kilometrů. Epicentrum výbuchu bylo asi 60 km od obce Vanavara na řece Podkamenná Tunguska, což je přítok Jeniseje.

Požár lesa, který událost způsobila, byl vidět ze vzdálenosti několika set kilometrů. Seismické otřesy po události zaregistrovaly měřící stanice na celém světě.

Podle nových výpočtů asteroid přiletěl rychlostí 15 km za sekundu a rozpadl se v atmosféře ve výšce asi 5 až 10 km. Mohl se zcela roztavit.

Kometa nebo vesmírná loď?

Ihned po výbuchu se objevila celá řada teorií, které vysvětlovaly příčinu jevu. Zatímco astronomové víceméně vždy předpokládali, že výbuch způsobil pád malého asteroidu nebo ledové komety, další lidé z pomezí vědy věřili ve srážku s kometou z antihmoty, na náraz malé černé díry, která prošla z jiné dimenze nebo na to, že 2 000 čtverečních kilometrů zničeného lesa je výsledek nějakého experimentu geniálního vynálezce Nikoly Tesly. „Spiklenecké“ teorie držel při životě také fakt, že zbytky meteoritu nebyly nalezeny.

Největší pozornosti se však dostalo teorie ruského spisovatele Alexandra Kazanceva. Ten se domníval, že zničující explozi způsobil pád kosmického korábu s jaderným pohonem, který ztroskotal při pokusu přistát na Zemi.

Z této hypotézy vycházel i scifi román Astronauti, který na toto téma napsal slavný polský spisovatel Stanislaw Lem. Tato kniha dosáhla v Československu značné popularity, protože na počátku 60. let byla jedno z mála scifi děl, přeložených do češtiny.

Přece jen meteorit

Nyní tým Viktora Kvasnici (anglicky se jeho jméno přepisuje Victor Kvasnytsya) z Národní akademie věd Ukrajiny tvrdí, že záhadu tunguzského meteoritu pravděpodobně definitivně vyřešil, když prozkoumal miniaturní kuličky menší než jeden milimetr. Ty se podařilo nasbírat jedné ze sovětských expedic v roce 1978 v rašeliništi blízko epicentra výbuchu.

Zrnka horniny už tehdy ukázala, že obsahují drobounké diamanty vytvářené velkým tlakem a teplotou. V 80. letech minulého století však došli sovětští vědci k závěru, že jde o pozůstatky pozemské horniny transformované vlivem masivního výbuchu. Analýza a existence těchto částeček byla publikována v ruštině a na západě prošla bez povšimnutí.

Kvasnica a jeho kolegové nyní vzorky prozkoumali pomocí mnohem přesnějších modernějších přístrojů. A o výsledku svého zkoumání informovali v časopise Planetary and Space Science. Tvrdí, že v zrnkách našli malé žíly nepochybně meteoritického původu. Tvořily je sloučeniny niklu a železa, pyrit a další kovové sloučeniny.

Podobný případ jako v Tungusce jsme viděli začátkem letošního roku, kdy asi desetkrát menší asteroid explodoval nad Čeljabinskem. Zde ale některé části vesmírného tělesa dopadly na zem. Tunguský meteorit, protože měl pravděpodobně větší energii při výbuchu, a se tak paradoxně – ač hmotnější – více vypařil.

Meteorit

 

Spálené stromy

Jednalo se o největší katastrofu tohoto typu v psané historii lidstva. Naštěstí k výbuchu došlo v téměř neobydlené oblasti, kde se pohybovali jen velmi řídce příslušníci domorodého kmene Evenků.

Zájem o událost byl ve vědeckých kruzích obrovský.  Odlehlost místa, poměry v carském Rusku, světová válka a na ní navazující bolševická revoluce však způsobily, že první vědeckou expedici do Tunguské oblasti vedl teprve roku 1921 ruský mineralog Leonid Kulik.

Když se jeho expedice konečně dostala k Tungusce, uviděla velké údolí pokryté povalenými a spálenými stromy. Pouze v jeho středu stála skupina spálených stromů zbavených větví. Celá oblast byla poseta desítkami jam o průměru jednoho až padesáti metrů a hloubce několika metrů. Kulik se domníval, že jde o zatopené krátery, které ve stále zmrzlé hornině – permafrostu – vyhloubil déšť železných meteoritů, ale žádné meteority v těchto místech on ani členové dalších expedic nenašli.

Za uplynulých sto pět let se do Tungusky vypravila celá řada odborníků i nejrůznějších luštitelů záhad, ale každým rokem příroda stále dokonaleji stopy katastrofy zahlazovala a tak bylo stále obtížnější události z 30. června roku 1908 rekonstruovat.



Klíčová slova: infoxreflexruskometeoritTunguskainfo x



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama