Panstvo v želízkách | Reflex.cz
reklama
nahoru

Panstvo v želízkách

Jan Jandourek17. června 2013 • 14:16
Panstvo v želízkách
Policisté odvážejí obžalovanou Janu Nagyovou z oddělení na Masné uluci v Ostravě k Okresnímu soudu v Ostravě Porubě
• foto: 
Alexandr Satinský/ MAFRA/ Profimedia.cz

Češi jsou rádi, že policie si konečně došlápla na údajné darebáky. Ale nestačí jim to, potřebují ještě jejich ponížení.

reklama

Česká demokratičnost a svobodomyslnost je mýtus. Češi mají nad sebou rádi přísnou ruku. A důvěřují lidem a institucím, do kterých sami nemohou moc mluvit.

Normální člověk by měl mít z nočních razií a policejních kukel spíše smíšené dojmy. Teď se však řadě občanů líbí, že si policejní moc došlápla na panstvo. Policejní manévry z konce minulého týdne si vysvětlují tak, že se policie a žalobci přestali bát. Určitá empirická data pro takový obraz naší národní duše získala například MF DNES od agentury Median. 55 procent lidí si myslí, že se policie už nebojí a funguje nezávisle.

Doufejme, že to tak je. Jen naivka by si myslel, že ve všech patrech politiky není co odhalit. Při pohledu na Janu Nagyovou odváděnou teatrálně v poutech, jako by byla boss nějakého drogového kartelu, nás ale napadne, k čemu takové teatrální představení.

Takhle už zatýkali televizního magnáta Vladimíra Železného a Topolánkovu šedou eminenci Marka Dalíka, kterého při té příležitosti povozili i vrtulníkem. A celkem nic se pak nestalo. Momentální efekt byl ale skvělý. Lidé vnímají policii zřejmě trochu jako poddaný lid Krakonoše. Je potřeba trochu podusit celebrity a to nejlépe v přímém přenosu.

Hlavně sami nerozhodovat

Proč ta záliba v pachu krve a náhlá sympatie k obušku?  Jedno vysvětlení by se snad našlo, Češi mají v sobě silný sklon k lokajské povaze a mizivou energii budovat střízlivou demokracii. Nevěříme si. Už dřívější průzkumy veřejného mínění ukazují pozoruhodné věci. Čím více mohou Češi do složení nějaké instituce mluvit, tím méně jí důvěřují.

Podle průzkumu CVVM z letošního března Češi nejvíce důvěřují armádě (62 procent), radiu (58 procent) a policii (55 procent). A tak bychom mohli pokračovat. Všechno jsou to instituce, do kterých lidé nemohou moc zasahovat, respektive vůbec. Další v pořadí jsou televize, internet, neziskovky, banky, soudy, odbory. Ale jak o něčem rozhodujeme, jde naše důvěra strmě dolů.

Důvěra

 

Sněmovně, do které lidé volí a mohou do jejího složení zasáhnout preferenčními hlasy, důvěřuje jen asi 18 procent lidí a Senátu, do kterého si vybíráme konkrétní kandidáty jen 24 procent. Prezidenta Zemana volili občané přímo a na konci května mu věřilo 51 procent lidí. To je nižší číslo, než bývalo, když ho volila jen Sněmovna. Zábavné je zjištění, že hlavě státu volené Sněmovnou důvěřovalo výrazně více lidí než Sněmovně samotné.

Na samém konci jsou církve, těm věří 21 procent lidí a nevěří 67 procent. Členství v církvi je přitom dobrovolné. Pokud nejste profesionální teolog, nikdo ani pořádně nekontroluje, čemu vlastně věříte. Lidská duše má zřejmě sklon k jakémusi mystičnu, důvěryhodná je pro ni moc dosazená shůry. Protože sami o sobě víme, co jsme zač, jak bychom mohli věřit těm, které jsme si sami vybrali?

Láska k defenestraci

Janu Nagyovou jsme si nevybrali, to je pravda, ale také by si jí nikdo nevšiml, kdyby nestála tak blízko centra moci. Pokud udělala, z čeho je obviněná, je to dost trapné už samo o sobě. Je to přímo tsunami trapnosti. Ale proto je zbytečné k tomu přidávat středověké praktiky.

Provinilci se mají trestat. Jsou dobré důvody brát do vazby i pouhé obviněné, stále ještě formálně nevinné. Zdá se ale, že si ani současníci nemohou odpustit zálibu v pranýři. To bylo kdysi populární zařízení, které se v nám známé podobě objevovalo od 13. století. V Berlíně ještě postavili jednu ženu na pranýř v roce 1851. To je ještě poměrně dávno.

Ale i loni ve státě Ohio musela dvaatřicetiletá žena stát dvakrát za sebou po hodině na ulici s nápisem: „Jenom idiot by řídil auto po chodníku, aby se vyhnul školnímu autobusu.“ Rodiče ohrožených dětí pro to jistě měli výrazné pochopení. To byl ovšem trest po prokázaném obvinění. Trest ponižuje. Nemáme ale trestat ponížením.

Stálo by za psychologickou studii, proč je mezi Čechy tak populární slovo defenestrace. Měli jsme zatím dvě, které stály za to. Co pak následovalo, bylo horší než to, co bylo předtím. (Husitské války a třicetiletá válka.)





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama