Istanbul? To je arabské jaro naruby | Reflex.cz
reklama
nahoru

Istanbul? To je arabské jaro naruby

STANISLAV DRAHNÝ11. června 2013 • 00:05
Istanbul? To je arabské jaro naruby
foto: Jan Šibík

Muslimští politici v Arábii trochu znervóznili. Kvůli nepokojům pro ně Turecko přestává být vzorem.

reklama

Protesty v Turecku sledují důkladně nejen politikové v Evropě, ale i v arabských zemích. Tato země jim díky úspěšné hospodářské politice totiž sloužila – a slouží – jako vzor pro sloučení islámu s prosperující moderní společností. První vlny sociálního protestu po deseti letech neobyčejně ekonomicky úspěšné, ale také autoritářské vlády premiéra Recepa Erdogana, začínají víru v možnosti vybudování umírněné islámské demokracie oslabovat.

To vyvolává znepokojení u některých arabských vůdců, hlavně na severu Afriky. Například tuniská islámská Strana obnovy (Ennahda), která se dostala k moci po prvních porevolučních volbách, se k tureckému modelu moderního, umírněně islámského státu vždy přímo hlásila. Podobně se o Turecku a Erdoganovi jako o „zdroji inspirace“ vyjádřoval i egyptský prezident Muhammad Mursí.

Vzorem je spíše Atatürk

Nyní tedy vzniká obava, zda možnosti Erdoganova tureckého modelu nejsou vyčerpány. Vlna protestů odhalila zlomovou linii mezi nábožensky založeným vnitrozemím, které podporuje Erdoganův moderně se tvářící islamismus, a sekulární střední třídou ve větších městech a na bohatším pobřeží, která se bojí plíživého nástupu autoritářského režimu a ztráty výhod, které jí demokracie začala přinášet.

Protesty v Turecku se od arabského jara proto liší téměř ve všem. Pokud by po nepokojích vznikl islámský (nebo spíše islamistický) režim, nebylo to téměř jistě z vůle povstalců.

Zatímco v Libyi nebo v Egyptě bylo motivem demonstrantů zlepšit své životní podmínky a proto často volili do té doby korupcí nezasažené muslimské strany, v Turecku – snad vůbec poprvé v muslimské zemi – nejsou protesty motivovány ekonomicky, ale spíše obavou, aby právo na demokracii a svoboda nebyly ohroženy.

Však se také protestující na Taksimském náměstí nezaštitují citáty z Koránu, ale spíše se odvolávají na Mustafu Kemala Atatürka – zakladatele moderního tureckého státu. Atatürk přitom oddělil v Turecku náboženství od státního aparátu a zakázal mimo jiné v úřadech náboženské symboly včetně šátků.

Od ochrany stromů k demisi

Původ demonstrací byl v zásadě banální. Původně šlo o vzpouru místních, především mladých lidí proti rušení parku na Taksimském náměstí. Když pak dělníci začali tamní stromy kácet, aby mohli zahájit stavbu obchodního centra, došlo ke – zprvu na jihoevropské poměry celkem poklidné – demonstraci za zachování parku. Ta byla tvrdě rozehnána policejním zákrokem.

Protestující to však neodradilo a začali se scházet na náměstí každý den a denně se zde také střetávat s policií. Při protestech trvajících asi deset dní zemřelo několik lidí a přes čtyři tisíce jich bylo zraněno. Demonstrace se - navzdory snaze státu informace o nich cenzurovat - rozšířily i do většiny velkých měst.

Nyní už lidé nedemonstrují jen za zachování parku, ale k jejich požadavkům patří i rezignace premiéra, demise policejních šéfů Istanbulu a Ankary, kde šířící se protesty policisté také tvrdě potlačili. Dále požadují propuštění zadržovaných spolubojovníků a záruky svobody slova a shromažďování.

Protestujícím rovněž vadí nová autoritářská nařízení, která Erdoganova vláda v poslední době zavádí. V zemi byl například omezen prodej alkoholu i reklamy na něj a premiér se nechal slyšet, že by turecké ženy měly mít nejméně tři děti a měly chodit řádně oblečené. Hlavně však mají obavu ze vzniku autoritářského režimu opírajícího se o islámské tradice.

K protestům se přidávají nejrůznější skupiny městského obyvatelstva, včetně dobře organizovaných fanoušků istanbulských fotbalových klubů Fenerbahce, Besiktase a Galatasaraye. Ti dokonce kvůli Erdoganovi dokázali zapomenout na své vzájemné spory.

Erdogan hned tak neskončí

Ustoupit ovšem nehodlá ani premiér. Vyloučil možnost předčasných voleb, což je také jeden z požadavků protestujících. Před svými příznivci vyhlásil, že kvůli lidem v ulicích nehodlá nic měnit. „Prokázali jsme trpělivost, ta má ale své meze,“ řekl a vyzval své přívržence k mohutným manifestacím na podporu vlády.

Zároveň Erdogan obvinil z podněcování nepokojů mezinárodní kapitál. Za strůjce demonstrací označil „lobby za vysoké úroky“, do kterého podle něho patří banky, velké domácí firmy a domácí a zahraniční investoři. Vyzval proto Turky, aby neukládali peníze u soukromých peněžních ústavů, ale u státních bank.

Zastání se Erdogan u svých přívrženců jistě dočká. Jeho islamistická strana v poslední desetiletí přeměnila Turecko ze země neustále ohrožené měnovou krizí v nejrychleji rostoucí a přitom stabilní evropskou ekonomiku. Za cenu omezení demokracie. A to je jádro problému. 



Klíčová slova: info xinfoxTureckodemonstraceislámdemokracie



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama