Co se vlastně děje v Turecku? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co se vlastně děje v Turecku?

Lubomír Heger4. června 2013 • 00:15
Co se vlastně děje v Turecku?
turecko protesty
• foto: 
Facebook

Premiér Erdogan uvěřil, že umí chodit po vodě - a to se mu vymstí.

reklama

Za trochu jiných okolností by se turecký premiér Recep Erdogan mohl považovat za nejúspěšnějšího předsedu vlády na světě.

Třikrát za sebou vyhrál demokratické volby, naposledy se ziskem 49,95% hlasů. Za jedenáct let vlády se mu podařilo ztrojnásobit výkon ekonomiky a průměrná hrubá mzda v zemi atakuje hranici tisíce eur. Což mimo jiné znamená, že Turci brzy předeženou Řeky (Čechy už předehnali).

Nezaměstnanost je na rekordně nízké úrovni, inflace taktéž, dluh země vůči Mezinárodnímu měnovému fondu je těsně před splacením, ratingové agentury pravidelně zlepšují Ankaře hodnocení, naposledy minulý týden. To všechno se děje v časech globální hospodářské krize.

Tolik k ekonomice. Pokud jde o politiku, Erdogan úspěšně nastartoval proces usmíření s Kurdy tím, že jim odsouhlasil univerzitní studium v rodném jazyce a dokonce povolil provozovat televizní kanál. Provedl reformu justičního systému a dostal armádu pod civilní kontrolu. Podepsal asociační dohodu s Evropskou unií.

Kdyby se dnes - kdy je Istanbul, Ankara a další metropole několikátý den po sobě zmítán v protivládních protestech - konaly parlamentní volby, premiérova Strana spravedlnosti a pokroku (AKP) by mohla být klidná. Téměř určitě by je vyhrála.

Takže je na místě otázka - proti čemu všichni protestují?

Odpověď není snadná, ale rozhodně platí, že první hloučky revolucionářů začaly bojovat kvůli stromům.

Turecko se bouří

Minulý čtvrtek ráno se pár desítek lidí vrhalo pod pásy buldozerům, aby jim zabránili vytrhat ze země staleté platany v parku Gezi sousedícím s náměstím Taksim. Přišla policie a stříkala jim zblízka slzný sprej rovnou do očí.

Tři lidé přišli o zrak. Přesto večer dav ještě zhoustl.

Několik tisíc lidí přešlo most přes Bospor z asijské strany metropole, aby podpořili boj za záchranu největšího parku v centru města. Školy a hotely otevřely dveře a nechaly lékaře-dobrovolníky poskytovat zraněným první pomoc na svých chodbách.

Turci z Istanbulu s překvapením zjistili, že už jsou vyspělou občanskou společností.

A proč ten boj o park? Protože měl vyklidit místo dalšímu obchodnímu centru, která rostou v Istanbulu jako houby po dešti. Nešlo však jen o něj. Demonstrantům leží v žaludku i plán na výstavbu obřího mostu přes Bospor, který se má tyčit hned vedle toho stávajícího. Navždy by změnil siluetu města a kromě toho by mu padl za oběť asi milion stromů.

Most je prý obzvláště ohavný. Jeho výstavbu prosazuje starosta Istanbulu, který jej sám navrhl. Je to Erdoganův blízký spojenec z AKP. Má se jmenovat po osmanském sultánovi Selimu Hrozném, který nechal povraždit několik desítek tisíc příslušníků menšiny Alevitů.

Erdoganovi dnes v Istanbulu přezdívají "sultán". Občané odmítají i jeho projekt nového letiště, jemuž by padl za oběť další milion stromů. Nechtějí ani novou jadernou elektrárnu, jejíž výstavbu právě schválil.

Vyčítají premiérovi angažmá na straně povstalců v Sýrii, jež může vtáhnout Turecko do cizí války. Nechápou ani nedávné radikální restrikce na prodej alkoholu, jejichž vyhlášení doprovodil Erdogan netaktním vzkazem: "Pijte si doma."

"Uvěřil, že umí chodit po vodě," komentoval to na BBC jeden demonstrant.

Obdoba? Pinochet a Putin

Existuje nějaká spojistost mezi hospodářskými úspěchy, které daly v Turecku vzniknout střední třídě s evropskými parametry, a současným výlevem hněvu široké veřejnosti? Proč se vlastně Erdoganovy autoritářské sklony vyjevují až teď, 11 let po ovládnutí tureckého parlamentu islamistickou stranou AKP?

Je třeba vzít v úvahu několik věcí. Erdogan patří mezi autoritáře, jejichž vláda může být domácí i mezinárodní veřejnosti docela dlouho prospěšná. Vehnal Turecko do náruče NATO (stále platí za nějvětšího spojence USA na Blízkém východě) a Evropské unie zároveň.

Bez toho, že tak tvrdošíjně, osvíceně a jakoby "pichochetovsky" kormidloval svou zemi ven z dluhů a vstříc prosperitě, by se zřejmě neutvořila silná občanská společnost, která si je dobře vědomá svých práv a právě teď za ně demonstruje.

Kdyby tak "putinovsky" nedbal na makroekonomická data a blahobyt mas, opozice by se ozvala dříve a méně nenásilně.

Přelomem ve vývoji byl každopádně rok 2007, kdy se prý vládě podařilo odhalit spiknutí vojenských důstojníků a příslušníků kriminálního podsvětí, kteří měli připravovat její svržení. Od té chvíle zavládla cenzura, novináři jsou zatýkáni po desítkách a v případě hrozících protestů bývá vyhlášen výjimečný stav.

Erdogan stále - i v těchto chvílích - mluví o reformách a demokracii, kterou nastolí. Svým řečněním však  připomíná politruka, který se rozhodl vtlouci vlastní představu lidovlády vojínům do hlavy obuškem

O demokracii má očividně dětinské představy a plete si ji s podporou hospodářských reforem.

A přitom - za trochu jiných okolností - to mohl být nejúspěšnější předseda vlády na světě.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama