Patříte k psychiatrovi? Vychází kniha, která vám to prozradí | Reflex.cz
reklama
nahoru

Patříte k psychiatrovi? Vychází kniha, která vám to prozradí

Jan Jandourek22. května 2013 • 14:00
Patříte k psychiatrovi? Vychází kniha, která vám to prozradí
Psychiatrie
• foto: 
Profimedia.cz

"Manuál duševních poruch" stojí 199 dolarů a definuje, co je a co není duševní porucha.

reklama

Vyplatí se vědět, kdo je normální. Většinou to víme, pokud si druhými a sebou nejsme jistí, zeptáme se odborníků. A ti nahlédnou do tabulek a rozhodnou o našem osudu. Někdy až na zbytek života.

 

Utajený světový bestseller, který od roku 1952 vydává Americká psychiatrická asociace, podle časopisu Economist nejspíš nedostane nikdy žádnou cenu, ale výrazně ovlivňuje život lidí na celé planetě - aspoň tam, kde lidé umějí číst a připouští si nějaké duševní poruchy.

 

„Diagnostický a statistický manuál duševních poruch“ za 199 dolarů, krátce DSM, přišel do obchodů 22. května. Jeho předchůdce z roku 1994 se prodalo milion výtisků. Když knihu otevřete, uvidíte, co všechno Asociace považuje za duševní nemoc.

 

Ke čtenářům patří nejen psychiatři, ale také pojišťovny, farmaceutické firmy a úzkostliví pacienti. Stala se standardem, z něhož pak i plyne, kdo bude léčit a kdo za to zaplatí. Pojišťováci se tak podle této „bible“ budou rozhodovat, co všechno z pojistky pokrýt, diagnóza na ní založená určí, zda lidé dostanou ve školách zvláštní služby, zda mají nárok na nějaká zvýhodnění nebo jestli mohou adoptovat děti.

 

DSM
INFOBOX

První oficiální pokus o klasifikaci duševních nemocí byl v roce 1840 v USA při sčítání lidu, kdy byly zavedeny pouze dvě kategorie: idiotství a šílenství.

První DSM vyšla v roce 1952. Poskytuje společný jazyk a standardní kritéria pro klasifikaci duševních poruch.

Sedmé vydání DSM-II z roku 1974
již neuvádí homosexalitu jako poruchu.

Kritici říkají, že kniha medikalizuje normální chování:  záchvaty vzteku se stávají Dysfunkční poruchou rušivého chování, běžné zapomínání ve vyšším věku Lehkou neurokognitivní poruchou, obžerství je Poruchou nutkavého přejídání a každodenní starosti jsou klasifikovány jako Porucha obecné úzkosti.

DSM vydělá přes 5 milionů dolarů ročně, zatím v historii asi 100 milionů dolarů.

 

Žádné jiné odvětví medicíny nemá k dispozici obdobný text s takovou mocí nad životy lidí. A to je znepokojující. Proč? Protože v jiném oboru medicíny není vědecká realita podepírající vyhlášení lékařů tak nejistá. Nejistota vyplývá z hluboké nevědomosti o tom, jak mozek vlastně funguje. Neurologové vědí, které části mozku se zabývají viděním, pohybem, jazykem, pamětí a podobně. Ale jinak je tu dost temnoty.

 

Věda dává věcem jména a je to správné, ale někdy se zdá, že to v praxi zajde příliš daleko. Kritici říkají, že se „medikalizuje“ normální chování a že přísné kategorie duševních nemocí, které věda vytváří, jsou stále více v rozporu s tím, co výzkum naznačuje o skutečném dění v lidském mozku.

 

Je možné pod různými názvy hovořit třeba o poruchách chování dětí a záchvatech vzteku, nebo o chorobném přejídání. Pokud se jednalo o pouhé nálepky, tak to nevadilo. Ale diagnóza často vede k vystavení lékařského předpisu a pilulky pak polykají lidé, kteří by možná nemuseli.


Američtí psychiatři diagnostikují schizofrenii častěji než britští

Psychiatři musí pracovat se vzorci pro základní problémy. Ale co je vzorem, je příliš často spíše věcí názoru, než statisticky prokázanou skutečností. Na kritiku také naráží způsob, jakým kniha klasifikuje i nemoci nepochybné. Schizofrenie, silné deprese nebo autismus byly dlouho považovány za různé nemoci, ale moderní techniky genové analýzy a skenování mozku vedou některé výzkumníky k otázce, zda je můžeme rozlišit stejně tak, jako rozlišujeme třeba různé formy leukémie.

 

Bez správné diagnózy je přitom správné ošetření obtížné. V roce 1971 ukázal Robert Kendell, že když se tentýž pacient dostane k psychiatrům, tak ti američtí mají větší sklon diagnostikovat schizofrenii než psychiatři britští.

 

Přílišné uctívání posvátné knihy DSM je podle Thomase Insela, ředitele America’s National Institute of Mental Health také škodlivé v oblasti výzkumu. Zakořeněné definice a jistoty nejsou zdravé ani pro psychiatrii, ani pro ty, kteří se léčí.

 

Spisovatel, exulant a klinický psycholog Václav Pinkava kdysi v Británii narazil na pacienta, který trpěl úpornými bolestmi hlavy. Žádná terapie u mnoha odborníků nepomohla. Až Pinkava jako první odhalil, že dotyčný má ve skutečnosti zánět středního ucha. Propíchnutí ušního bubínku pomohlo. Skvělé diagnózy splaskly.

 

Moderní lékaři mají k dispozici velkolepé nástroje a postupy. Jde prostě někdy o to skutečnost poznávat a příliš jí nediktovat, jaká má být.

 



Klíčová slova: rxrxjanjandourek



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama