Je libo piknik na hřbitově?

Je libo piknik na hřbitově? Zdroj: Library of Congress

Je libo piknik na hřbitově?
Je libo piknik na hřbitově?
Je libo piknik na hřbitově?
3
Fotogalerie

Je libo piknik na hřbitově? Stručné dějiny podivné americké kratochvíle začátku 20. století

Americký zvyk obědvat s přáteli na rodinném hrobě nebo na místě odpočinku blízkých uspořádat narozeninovou oslavu je dávno zapomenutý. To, co se však z dnešního pohledu může zdát nanejvýš bizarní, mělo ve své době logické opodstatnění. Proč se Američané ve velkých městech uchylovali na začátku 20. století do stínu mohutných stromů a stolovali společně na rodinných hrobkách? Čtěte dál.

Svačiny, obědy, ale i větší oslavy byly na amerických hřbitovech ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století běžnou záležitostí. Mnoho velkých měst stále postrádalo veřejná prostranství, kde by se lidé mohli scházet, odpočinout si nebo třeba uspořádat piknik. Hřbitovy tak představovaly nejbližší alternativu dnešních parků.

Na dobovém snímku z Woodlandského hřbitova v ohijském Daytonu tak můžeme například pozorovat nedělní odpoledne, kdy se nebožtíkům o klidném odpočinku rozhodně nemohlo ani snít. Místo připomíná víc než co jiného rušnou promenádu nebo náměstí lázeňského městečka. Dámy se slunečníky a pánové ve vycházkových oblecích jsou zachyceni v družném hovoru. V popředí je dokonce bryčka tažená koněm.

Dalším z důvodů, proč se pikniky na hřbitovech staly ve své době tak populárními, byly epidemie cholery a žluté zimnice. Se smrtí se většina lidí setkávala pravidelně, mnohé ženy stále umíraly při porodech, vysoká byla i úmrtnost dětí do deseti let. Chodit si na hřbitov s milovanými „popovídat“ a něco u toho zakousnout tak pro mnohé lidi představovalo přirozenou aktivitu.

„Letos budeme slavit Den díkůvzdání opět s tatínkem, stejně jako loni, když byl ještě naživu. Přinesli jsme něco k snědku a taky malý lihový vařič na kávu.“ Tak v roce 1884 vysvětloval mladý muž, proč přišli s matkou, bratry a sestrami oslavit americký národní svátek na místní hřbitov.

Fenoménu se dařilo také díky zakládání nových hřbitovů za městy. Zatímco staré pozemky, kde se pohřbívalo, byly většinou v sousedství kostela a hemžily se připomínkami hříchů v podobě memento mori, nové hřbitovy vypadaly spíše zahrady oslavující krásu. Místo lebek se zkříženými hnátami se na mnohých náhrobcích začaly objevovat květinové motivy.

Makabrózní „snídaně v trávě“ začaly vycházet z módy ve 20. letech 20. století. S pokroky v medicíně ubylo předčasných úmrtí a s nimi i truchlících pozůstalých. V Denveru pak stravování na hřbitovech zakázali poté, co se zde začaly po návštěvnících množit odpadky a hrozilo, že areál zcela ztratí svého původního ducha.

Dnes jsou podobné radovánky i v Americe spíše výjimečné. Některé komunity však čas od času na hřbitovech zvláštní oslavy stále pořádají. Není také vyloučeno, že se v budoucnu trend opět neprobudí v životu. Američané ostatně nejsou jediní, kdo si pikniky se svými zesnulými v minulosti oblíbili. Stejná činnost je historicky doložena v Řecku, na Guatemale i v mnohých asijských zemích.