nahoru

Nindžové, zabijáci ze stínů, bojovníci, kteří nechtěli bojovat. Kdo skutečně byli?

Jakub Mokříš, abicko.cz22. dubna 2018 • 16:00
Nindža
Nindža
• foto: 
Wikipedia

Legendární japonští bojovníci jsou opředeni řadou mýtů a polopravd. Nindžům jsou často přisuzovány téměř nadlidské schopnosti. Jaká však byla pravda? Kdy a proč se vlastně objevili? Nindžové byli ostrými hochy starého Japonska. První zmínky o ninjích pocházejí ze 6. století našeho letopočtu. 

Nindžové byli většinou prostí lidé, kteří se rozhodli postavit svému feudálnímu pánovi, který disponoval dobře vyzbrojenou a vycvičenou armádou, včetně samurajů (v našem seriálu Elitní válečníci historie jsme o nich už psali). Proti nim samozřejmě chudý člověk, jako třeba rolník, neměl moc šancí uspět. A proto musel férový boj vyměnit za zákeřnost a účelnost.

Základní zbraní každého nindži byla nenápadnost a neviditelnost. Pokud už byl někým spatřen, bylo to pro dotyčného zpravidla to poslední, co viděl. Běžně útočili zezadu, nečekaně a bez varování. Jelikož neměli žádné brnění, byli obratnější a mohli šplhat na stromy nebo neslyšně běhat po střechách.

Ninžové: Tichá hrozba

Postupem času se nindžové začali profesionalizovat ve výcvikových centrech v horské provincii Iga. Stali se z nich špioni a nájemní vrazi, zkrátka tichá hrozba každého, kdo měl bohaté nepřátele. Stále je však neopouštěl jejich způsob práce – nebýt spatřen, ale splnit svůj úkol. Vše bylo přizpůsobeno maximální efektivitě a došlo-li přeci jen k odhalení, musel nindža jednat skutečně rychle, protože v boji proti přesile neměl téměř žádnou šanci.

Nindža se za každou cenu chtěl vyhnout přímému boji na blízko. Proto byl jeho dobrým přítelem jed, foukačka a otrávené šipky nebo legendární šuriken, který měl spíše než zabít nepřítele vyřadit na chvíli z boje a poskytnout čas potřebný k útěku. Pokud už došlo na boj zblízka, měl nindža zkrácenou katanu, která se nazývala nindžato.

V porovnání s ikonickou zbraní samurajů byla kratší, takže při pohybu nepřekážela a dala se rychleji tasit, což znamenalo výhodu prvního úderu, který musel být za každou cenu smrtící. Nějaké dlouhé šermování se mezi nindži skutečně nenosilo. Rádi také používali vyfouknuté vejce naplněné skleněnou drtí s pepřem. To vrhli do obličeje protivníkovi, který byl v tu ránu vyřazen z boje, což jim opět mělo poskytnout cenné vteřiny potřebné k úniku.

Jak vypadal boj nindžů? Jak se nindža dokázal dostat z bezvýchodné situace? Dočtěte si článek včetně případu neuvěřitelného úniku ze 16. století na abicko.cz >>>

Jakub Mokříš, abicko.cz




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,660
22,030
29,250
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější