Fotografie

Fotografie Zdroj: internal

Výrobce rakví z Plzně zavraždil snoubenku

Následující příběh je vpravdě světový. Odehrává se v Novém Yorku, Chicagu, rakouské Vídni a německých Brémách. Jeho aktéry jsou však Češi – oběť, pětatřicetiletá Marie Vodičková z Německého, dnes Havlíčkova Brodu a její vrah, o šest let mladší Bartoloměj Kost z Plzně.

Zmíněný mladík Kost převzal po smrti svého otce, plzeňského truhláře, skrovný závod na výrobu rakví. Nebyl však zdatný obchodník a podnik záhy prodal, zároveň se rozhodl z Čech vystěhovat.

„Dne 1. listopadu 1894 oženil se s Josefínou Fialovou z Blovic, s níž se vystěhoval do Nového Yorku, kde v různých truhlářských dílnách pracoval,“ líčí sled událostí Národní politika. „V Novém Yorku však jeho žena zemřela na chorobu plic. Roku 1896 vrátil se tedy Kost beze všech peněžitých prostředků do vlasti. Bydlel asi šest měsíců u své matky v Plzni; poté pracoval ve Vídni u různých mistrů.“

V Novém Yorku odehrála se však ještě jedna, pro příští vývoj událostí podstatná věc. Kost zde poznal jistou Marii Vodičkovou. Ta pracovala v Americe jako služka. Bylo to „spořádané, klidné děvče, jež málo dbalo o zábavy a hledělo si jen výdělku. Kost tvářil se, že je do ní zamilován, rovněž Vodičková jej měla velmi ráda,“ pokračuje list.

V roce 1897 přijíždí do Vídně také Vodičková. Netají se tím, že pravým důvodem, proč opustila Ameriku, je právě on – sám Kost. Miluje ho přece a chce se vdávat. Nijak nevadí, že je o šest let mladší. Do manželství přinese všechny své úspory. Společně se vrátí do Nového světa a založí tu nový šťastný život.

Skutečně také „1. ledna 1899 požádal Kost rodiče Vodičkové o ruku jejich dcery. Tito svolili, ale chtěli rozhodně, aby se sňatek konal v Německém Brodě. Kost však namítal, že nemá úmrtní list své první ženy, a proto že musí býti sňatek v Americe.“

Jak se později ukázalo, byla to lež. Úmrtní list už dávno dorazil Kostovi z Nového Yorku poštou. A bylo těch lží ještě víc: Bartoloměj Kost udržoval vedle Marie Vodičkové intimní vztah i s jistou Annou Šimerovou z Opavy. Poznal ji v létě 1897 ve Vídni, kde jako on po návratu z Ameriky pracovala.

„Kost chodil s Šimerovou skoro každou neděli a svátek na procházku a oba zanášeli se myšlenkou na sňatek,“ pokračuje dál v líčení Národní politika. Na vánoční svátky odjel dokonce Kost do Opavy, aby se představil rodičům a také Annu Šimerovou požádal o ruku.

Snoubenci se vrací do Vídně. A Kost přemýšlí, jak vyřešit situaci, v níž slíbil sňatek hned dvěma ženám. Potom padne rozhodnutí.

Kost rozhlásí, že s Marií Vodičkovou odjíždí navždy do Ameriky. Naposledy jsou spatřeni v severoněmeckých Brémách, kde se ubytují v hostinci Augusta Cassuse na Karlově třídě. „Mladík zapsal do knihy hostí: Bartoloměj Kost s chotí. Druhého dne asi o čtvrté hodině odpolední odešli oba z hostince. Po nějaké době přišel Kost sám, zaplatil a dal odnésti zavazadla,“ popisuje Národní politika.

Marii Vodičkovou už nikdy nikdo živou nespatřil. Naopak, 18. března 1899 objevil jakýsi venkovan poblíž Mariánského mostu utonulou ženu. Na jejím těle nejsou patrné stopy násilí – jen za uchem naleznou lékaři malou červenou skvrnu. Jak se při chemickém vyšetření ukáže, pochází od vpichu jedu, konkrétně otrušníku (arseniku).

O den později, tedy 19. března 1899, se Kost objevuje zpět ve Vídni. Přátelům tvrdí, že neodjel, protože „se obával bouří mořských“. V následujících dnech rozprodá potají většinu šatstva Marie Vodičkové podomním obchodníkům. A o měsíc později, tedy 19. dubna 1899, si bere v dominikánském kostele za manželku Annu Šimerovou. O dva dny později odplouvají společně do Ameriky.

Všechny díly seriálu České mordy si přečtěte zde >>>

Mezitím se rozběhne pátrání německých a rakouských úřadů. Zprávy o něm se objeví až v Chicagu, kde teď Kost s Šimerovou bydlí. Koncem května je uprostřed noci navštíví dva reportéři a vyptávají se na mrtvou ženu nalezenou v Brémách. Kostův život se ocitá v troskách. Již tuší, že zákon a spravedlnost jej dostihnou i tady, v Novém světě.

A skutečně…

Na žádost rakousko-uherské vlády je Kost 14. června 1899 v Chicagu zatčen. Naříká: „Jak jsem nešťastný, politováníhodný a bídný!“ Nic naplat. Bědující Kost, jenž začal svou životní dráhu jako výrobce rakví v Plzni, se vydává na svou poslední pouť do Evropy. Tentokrát s policejním doprovodem.