nahoru

Před 100 lety začala na západní frontě třetí bitva u Yprů, známá též jako bitva u Passchendaele

Jaroslav Šajtar31. července 2017 • 11:05
31. července 1917 začala útokem u Yprů dlouho připravovan8 ofenzíva ve Flandrech
31. července 1917 začala útokem u Yprů dlouho připravovan8 ofenzíva ve Flandrech
• foto: 
Wikimedia

Po dobytí Messinského hřebenu v červnu 1917 zahájil vrchní velitel britských expedičních sil (BEF) maršál Sir Douglas Haig 31. července 1917 útokem u Yprů dlouho připravovanou ofenzívu ve Flandrech. Hlavní útok prováděla po intenzívním ostřelování německých zákopů, na něž 2299 děl vypálilo 4,3 miliónu granátů, 5. armáda generála Sira Huberta Gougha, podporovaná 508 dvouplošníky Královského leteckého sboru (RFC) a 136 tanky. Již v první fázi se měla zmocnit hřebenu mezi vesnicí Passchendaele a Stadenem.

Goughově armádě čelila německá 4. armáda generála Friedricha von Arnima o síle deseti divizí a 1556 děl. Spojenci pro tuto operaci vyčlenili celkem 36 divizí (třicet britských a šest francouzských) proti pouhým patnácti německým. Jenže stejně jako před rokem jatka na Sommě se Passchendaele stalo symbolem hrůz a nesmyslnosti zákopové války, navíc umocněným tím, že mimořádně silné srpnové deště rozmočily terén na tekuté bahno, v němž utonulo množství především raněných vojáků. Nikdy za celou první světovou válku na západní frontě nebojovali vojáci Britského impéria v tak otřesných terénních podmínkách.

Blátivé peklo ve Flandrech

Winston Churchill charakterizoval v třetím dílu své Světové krize hrůzy a jalovost třetí bitvy u Yprů velice výstižně: „Mezitím britská ofenzíva na Passchendaele spěla k svému osudnému zakončení. Strašlivá dělová palba drtila půdu, trhajíc i německé zákopy, i odvodňovací zařízení v nich. Se svrchovanou odvahou a za strašlivých ztrát udělali jsme do německé fronty pár zubů. Největší hloubka, jíž jsme za šest neděl dosáhli, činila čtyři míle. Brzy se spustily deště a rozsáhlé jámové pole se změnilo v moře dusivého, hnijícího bahna, v němž se lidé, zvířata a tanky brodili a bez milosti hynuli. Několik málo cest, jež se ještě držely nad močálem, bylo nepřetržitě postřelováno granáty a touto palbou pochodovaly nekonečné zásobovací kolony statečně po celé noci.

Zklamání nad nepatrným územním ziskem si vojsko zmírňovalo povídáním o děsných německých ztrátách. Nelze ovšem podceňovat ztráty a strachy způsobené nepříteli. Ludendorff je sám potvrzuje. Nárazy, které nepřítel musil stále snášet, jím otřásaly až do základů. Ale ztráty Němců byly vždycky menší než naše. Nasazovali vždy mnohem méně vojsk. Vykupovali vždy jeden svůj život dvěma našimi a prodávali každou píď půdy za lichvářskou cenu.

Premiér se pokusil opět v říjnu skoncovat nějak operace. Dokonce povolal do kabinetu Sira Henryho Wilsona a Lorda Frenche jako ,technické poradce‘, nezávislé na generálním štábu. Sám Robertson nám prostoduše vypravuje tuto historku. Lord French, podrobiv Haigovu a Robertsonovu strategii kritice ,na plných dvaceti stránkách z celkových dvaceti šesti‘, doporučil, abychom ,zůstali všude v obraně a prováděli jen ty ofenzívní akce, které vyžaduje účinná obrana; čekali na rozvoj amerických armád a zatím spoléhali na drastické účinky obchodní blokády, jež vyčerpá nepřítele‘. Tím, že si úředně vyžádal posudky odborníků stojících mimo vládu, chtěl premiér dát na srozuměnou šéfovi říšského generálního štábu, aby odstoupil. On však neodstoupil. Kabinet si nepřál jeho odstoupení; a následkem toho všeho byla jen vzájemná nedůvěra.

Zápas ve Flandrech trval tedy dále. Nové divize nahrazovaly ty, které byly bojem otřeseny. Déšť padal a moře bláta rostlo. Ale vůle velitelova i kázeň armády zůstaly nezdolány. S nekonečnými oběťmi bylo Passchendaele dobyto.“ To ano, opravdu bylo. Stalo se tak ovšem až po systematických útocích 2. armády generála Sira Herberta Plumera, kdy se kanadskému sboru generála Sira Arthura Currieho konečně podařilo 6. listopadu do té doby neznámou a bezvýznamnou vesnici dobýt.

Děsivá cena

Vzhledem k charakteru ofenzívy a rozbahněnému terénu patří třetí bitva u Yprů k těm, kde panují největší rozpory ohledně výše a poměru obětí. Souhrnné britské ztráty činily podle oficiálních údajů 244 897 mrtvých, raněných, nezvěstných a zajatých včetně 40 000 způsobených plynem. Celkem stálo Passchendaele životy přibližně 66 000 vojáků Britského impéria. Francouzská armáda, jejíž podíl na této ofenzívě byl vzhledem ke vzpourám způsobeným jejími nesmírnými oběťmi v dubnové, Nivellově ofenzívě mnohem menší, zaplatili 1625 mrtvými a 6903 raněnými.

Určit německé ztráty je rovněž obtížné. Někteří odborníci je odhadují na 260 000, ale až do konce roku 1917, z toho 83 000 mrtvých a 37 000 zajatých, k nimž je nutno připočítat 86 děl, což věru není mnoho. Do té doby však prudce vzrostly také britské ztráty.
Lvi vedení osly?

Jestliže disputace týkající se výše hekatomb v této jedné z nejkrvavějších bitev první světové války patrně nikdy definitivně neustanou, jedno zůstává mimo jakoukoli pochybnost, a to je bezmezná odvaha britských vojáků. Za mimořádně hrdinské činy vykonané v bitvě u Passchendaele jich 61 obdrželo vysoce ceněný Viktoriin kříž, z nich patnáct posmrtně včetně jediného dvojnásobného nositele tohoto prestižního vyznamenání za Velké války – kapitána Noela Chavasse. Pět dalších nositelů nepřežilo válku.

Němci se o svých britských protivnících, zejména pěšácích, vyjadřovali s uznáním jako „o lvech vedených osly“, čímž dávali najevo své nízké mínění o vojevůdcovských schopnostech britské generality. To je však námět na jiný, obsáhlejší a polemický článek.

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: 1. světová válka, bitva, yperit



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,010
22,110
28,470
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře