Bitva o Midway: Na malém tichomořském atolu nastal zvrat v pacifické válce | Reflex.cz
nahoru

Bitva o Midway: Před 75 lety nastal na malém atolu obrat v pacifické válce

Jaroslav Šajtar2. června 2017 • 08:30
Bitva o Midway: Před 75 lety nastal na malém atolu obrat v pacifické válce
foto: Wikimedia

Ve snaze přimět americké Tichomořské loďstvo admirála Chestera Williama Nimitze k boji nařídil velitel japonského Spojeného loďstva a architekt útoku na Pearl Harbor admirál Isoroku Jamamoto uskutečnit počátkem června 1942 vylodění na atolu Midway.

Aby nepřítele zmátli, provedli císařští vojáci ještě předtím invazi na Aleutské ostrovy. Jenže americké velení o úmyslech Japonců vědělo z rozluštěných depeší, což jim umožnilo zasadit protivníkovi úder jako první.

Nerovné síly

Úderná skupina Spojeného loďstva pod velením viceadmirála Čúičiho Naguma, jenž velel flotile, která 7. prosince 1941 zaútočila na Pearl Harbor, měla vylákat Američany k nerovnému boji a zničit je na otevřeném moři. Disponovala pro tento úkol značnými silami: čtyřmi letadlovými a dvěma bitevními loďmi, dvěma těžkými křižníky a dvanácti torpédoborci.

Zajišťovací eskadra pod osobním velením admirála Jamamota představovala úderné jádro japonského námořnictva: největší bitevní loď světa Jamato, dále šest bitevních lodí, lehkou letadlovou loď Hóšó, dvě základny hydroplánů, dva lehké křižníky a třináct torpédoborců. Invazní loďstvo, jemuž velel admirál Nobutake Kondó, vezlo na dvanácti transportních lodích pět tisíc mužů útočných a přepadových oddílů, jež chránily dva obrněnce, osm těžkých křižníků, letadlová loď a devatenáct torpédoborců.

Americké Tichomořské loďstvo, zdecimované v Pearl Harboru a oslabené bitvou v Korálovém moři z minulého měsíce, mohlo proti těmto impozantním silám postavit jen skromné prostředky. Admirál Nimitz je rozdělil na dvě úkolová uskupení: Task Force 17 (letadlová loď Yorktown, dva těžké křižníky a pět torpédoborců) pod velením kontradmirála Franka Jacka Fletchera a Task Force 16 (letadlovky Enterprise a Hornet, pět těžkých křižníků, jeden lehký a devět torpédoborců), jehož velením pověřil jednoho ze svých nejschopnějších důstojníků, kontradmirála Raymonda Amese Spruance, majícího pověst „lidského stroje“, neboť nekouřil, nenadával, nepoklepával podřízeným důvěrně na ramena, často a pravidelně chodil na dlouhé procházky a v kritických situacích povzbuzoval okolí jemnou ironií a ledovým klidem.

Debakl

K prvnímu bojovému kontaktu došlo 3. června 1942, kdy devět Létajících pevností B-17 napadlo japonské loďstvo, ale pumy svržené z tříkilometrové výšky cíle minuly. Zato hydroplány Catalina poslaly torpédy ke dnu jednu transportní loď s pěti sty muži.

Ráno následujícího dne vzlétlo z japonských letadlovek 108 letounů a napadly letiště na Midwayi. Nad ostrovem se rozhořela urputná bitva. Posléze nastalo to, čemu publicisté říkali „pomsta za Pearl Harbor“. Americkým letcům, kteří tehdy ještě kvalitami za japonskými zaostávali, se podařilo zasadit Nagumovým letadlovkám úder jako první. Bitva trvající až do 6. června měla pro japonské námořnictvo katastrofální následky. Přišlo o čtyři letadlové lodě (Akagi, jež byla Nagumovou vlajkovou lodí při útoku na Pearl Harbor, Kaga, Sórjú a Hirjú), a aby neštěstí nebylo málo, 5. června se při ústupu srazily křižníky Mikuma a Mogami, z nichž těžký křižník Mikuma potopili následujícího dne američtí letci.

Neradostná bilance

Katastrofální následky měla ztráta 234 letounů (podle dřívějších amerických údajů 253; japonští autoři Micuo Fučida, jenž vedl první útočnou vlnu náletu na Pearl Harbor, a Masatake Okumija psali v knize Midway dokonce o 332 letounech, ale do tohoto počtu jsou zahrnuty rovněž stíhačky midwayského expedičního svazu, které byly na letadlových lodích na Midway pouze převáženy), a zejména smrt asi stovky nejzkušenějších námořních pilotů.

Porážka o Midwaye znamenala obrat v tichomořské válce, jelikož postup japonských vojáků, námořníků a letců se po půl roce ohromujících vítězství a úspěchů zastavil. Císařské námořnictvo utrpělo první porážku po 350 letech (v červenci 1592 je u ostrova Hansan porazil admirál I Sun-sin, který během jediného dne potopil přes sedmdesát invazních lodí a stal se korejským národním hrdinou a místním Nelsonem, jehož socha vévodí jedné z hlavních soulských komunikací, Sedžongově třídě).

Země vycházejícího slunce za ni zaplatila 3057 mrtvými, Američané desetkrát méně – 307. Yankeeové odepsali letadlovou loď Yorktown, torpédoborec Hammann, potopený 6. června japonskou ponorkou I-168, a 147 letadel. Japonci si však přesto nárokovali potopení dvou letadlových lodí a zničení 179 letounů, a navíc námořnictvo rozsah katastrofy ututlalo před císařskou armádou, svým tradičním rivalem. Tím ovšem Japonci obelhávali především sami sebe.

Američané Japonce výcvikem a výrobou doslova převálcovali

Bitva u Midwaye, která se roku 1976 dočkala pod stejným názvem i filmového zpracování v režii Jacka Smighta s Charltonem Hestonem a Henrym Fordou v hlavních rolích, se svým významem řadí vedle tak slavných námořních bitev jako u Salaminy, Trafalgaru a Cušimy. Japonci sice jakž takž nahrazovali ztracené námořní letouny (od dubna 1942 do března 1943 jich vyrobili 4443 a přišli o 3709), nikoli však piloty, kdežto Američané díky intenzívnímu výcviku dokázali pro námořní letectvo zajistit roční přírůstek šesti tisíc pilotů, a koncem druhé světové války dokonce o polovinu víc.

Není tedy divu, že v srpnu 1945 čítalo letectvo jejich válečného loďstva včetně letectva sboru námořní pěchoty přes citelné ztráty 41 272 letounů, 60 747 pilotů, 32 827 důstojníků a 344 424 příslušníků pozemního personálu, zatímco japonské námořní letectvo mělo 15. srpna 1945, kdy císař Hirohito oznámil kapitulaci země vycházejícího slunce, jenom 6627 letadel.

Už v roce 1942, kdy Američané zvítězili u Midwaye, se projevila obrovská převaha jejich průmyslu, který vychrlil 47 836 letounů proti 8861 japonským. Neustále se zároveň zlepšovala technická úroveň amerických palubních letounů. Jestliže japonské stíhačky Micubiši A6M Zero-Sen Zeke v přelomovém roce 1942 překonávaly svými výkony americké Grumman F4F/FM Wildcat, již od následujícího roku je o jejich dominantní postavení rychlostí o padesát kilometrů vyšší připravovaly stíhačky Grumman F6F Hellcat. Tento náskok vyvrcholil koncem roku 1944 nasazením letounů Vought F4U Corsair, které sestřelily 2140 japonských letadel při vlastní ztrátě pouhých 189 strojů (poměr 11,32:1)!

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,230
23,420
29,870
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře