Byla středa 29. března 1916 a v Libni, která od začátku století tvořila osmý pražský obvod, se nemluvilo o ničem jiném. V domě s popisným číslem 528 byla nalezena mrtvola dvacetileté modistky Olgy Kozákové z Dejvic a vedle ní – veskrze živý a posléze i obstojně komunikující majitel holírny Josef Vimmer (27 let) s kulí uvízlou kdesi v hlavě.
Postupně se také začaly objevovat podrobnosti milostného příběhu, jehož vyústěním se stala osudná noc a podivná, apokalyptická scéna, jak ji popsal dobový tisk: „V noci na středu hodovali spolu Vimmer a Kozáková ve svém bytě, popíjejíce víno a požívajíce různé zákusky a mlsky až do časného jitra. Ve tři hodiny ráno bylo ještě pozorováno v jejich okně světlo. Za hodinu na to slyšeli domácí lidé temné střelné rány, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Teprve ráno, když holírna zůstávala zavřena, byl na podezřelé výstřely upozorněn strážník, který násilím otevřel dveře a vešel dovnitř bytu.“
Co zde strážník spatřil?
„Nalezl Olgu Kozákovou sedící na pohovce mrtvou s šatem na prsou rozhaleným. Přímo u srdce vězela ji velká střelná rána, od níž táhla se stružka usedlé krve. Vedle zastřelené seděl pololeže Vimmer krvácející ze střelné rány v pravém spánku, na kterém měl položený studený obklad, a zdál se býti v úplném bezvědomí.“
Po příjezdu lékaře se holič probral, aby vzápětí podal první verzi nočních událostí. Podle ní střílela Kozáková – nejprve trefila jeho do spánku, načež si roztrhla na prsou šat a střelila se přímo do srdce. Vimmer si ještě stihl přiložit na ránu obklad a poté omdlel.
Tak zněla holičova výpověď. Vzápětí je však vyvrácena. V těle Olgy Kozákové jsou nalezeny hned tři střelné rány, muselo by tak jít o mimořádně vitální sebevražedkyni. Holič je převezen do všeobecné nemocnice a tady posléze vypoví celý tragický příběh – tentokrát už po pravdě – vyšetřujícímu soudci dr.Novákovi.
Josef Vimmer poznal Olgu Novákovou na sklonku roku 1915 v pardubické nemocnici, kde byli oba dočasně zaměstnaní. Jakkoli zpočátku dívce tvrdí, že je svobodný a určitě si ji co nevidět vezme za manželku, záhy vyjde najevo, že je v nedaleké Chrudimi ženatý a má tři děti.
Ani to však milence nerozdělí.
Před Vimmrovou manželkou, která je pronásleduje a tropí jim scény, prchají milenci v únoru do Prahy. Nejprve bydlí po hotelech, posléze si Vimmer otevře v Libni holírnu. Záhy se však neshody obou milenců prohlubují. Podle dobového tisku za tím stojí tenčící se úspory modistky. Ale kdo ví, možná v tom hraje roli i holičovo svědomí či stesk – na každý pád Vimmer Kozákovou opouští a vrací se zpět k rodině do Chrudimi. Odtud žádá libeňské policejní komisařství, aby Olgu Kozákovou předvolalo a úředně ji přinutilo k vydání věcí, jež mu zadržuje.
Jenže pak nabudou události překvapivý zvrat. Modistka do protokolu uvede, že na ní Vimmer vylákal 600 korun a učiní na holiče trestní oznámení „jak pro svedení pod slibem manželství, tak pro podvod.“
Znovu uplyne několik dní.
Vimmer přijíždí do Prahy a vzápětí se objevuje na komisařství společně s Kozákovou. Zde místopřísežně prohlásí, že své závazky vůči milence splní a Kozáková udání odvolá. Kdo ví, snad už jsou v tuto chvíli oba milenci rozhodnutí…
Následující líčení Národní politiky vychází z protokolu, který s holičem sepsal vyšetřovatel Novák. Verze událostí, kterou podává, je nadále považována za jedinou oficiální a pravdivou. „V osudnou noc spolu ještě pojedli cukroví a čokoládu a po vypití několika skleniček vína, chystali se k činu. Vimmer však dostal pojednou z revolveru strach a žádal Kozákovou, aby ho sama zastřelila. Dívka vzala revolver a vypálila na něho, ale hned ji zbraň vypadla z ruky a začala prositi, aby Vimmer ukončil všechno sám a zastřelil ji. Vimmer nato zvedl revolver a vypálil na Kozákovou tři rány, po nichž milenka hned padla a zalila se úplně krví. Ale dýchala ještě a proto Vimmer otevřel plyn a čekal, že se oba zadusí. Ale smrt nešla a proto se Vimmer odebral do bytu majitelky domu a žádal ji, aby poslala pro lékaře, že nejen on, ale i jeho milenka potřebuje lékařské pomoci. Pak se vrátil do svého bytu a usednuv na pohovku vedle své milenky, která byla ještě teplá, dával si na hlavu studené obklady, očekávaje lékaře.“
Ten dorazil až poté, co strážník vyrazil dveře, a pitva jen potvrdila poslední holičovu výpověď. Kozáková byla zasažena třikrát – do hlavy, krku a břicha. Každá z ran byla smrtelná. Národní politika končí svůj referát sdělením, že „Vimmer nalézá se doposud v ošetřování ve všeobecné nemocnici a včera byl rentgenován za účelem zjištění, kde mu vlastně koule uvízla a bude-li třeba operace. Jeho zdravotní stav je však úplně dobrý a bude asi brzy převezen do věznice a žalován pro zločin vraždy.“
