Na počátku prusko-rakouské války roku 1866 se soustředily hlavní síly rakouské branné moci, zvané Severní armáda, pod velením maďarského protestanta, polního zbrojmistra Ludwiga Benedeka, ve východních Čechách, kde je čekalo spojení se saským sborem korunního prince Alberta.
Spojenecká armáda poté zaujala pozice na pravém břehu Labe u východočeské metropole – Hradce Králové. Pruská armáda pod nominálním velením krále Viléma I., fakticky ovšem řízená náčelníkem generálního štábu Helmuthem hrabětem von Moltkem, vtrhla do Čech třemi proudy, jež se spojily teprve na hradeckém bojišti.
Třetího července 1866 proti sobě stanulo 215 134 rakouských vojáků, včetně 23 822 jezdců, se 770 děly a 220 982 pruských, z toho 27 178 jezdců, se 786 děly, úhrnem tedy 436 116 mužů. Počtem účastníků ji v 19. století zastínila pouze bitva národů u Lipska v říjnu 1813, kde se utkalo 482 000 vojáků. Další větší bitvou než ta u Hradce bylo střetnutí u Mukdenu během rusko-japonské války v únoru až březnu 1905. Podle jiných zdrojů bojovalo na rakouské straně dokonce 238 209 osob a 66 847 koní, spojenečtí Sasové přivedli 23 459 mužů se 7560 koňmi, kdežto Prusové prý měli 263 000 až 291 738 vojáků.
Díky pasívní obraně Rakušanů zahájili Prusové útok ve středu a na jižním křídle, následkem čehož se rakouské sbory na severním křídle dostaly do boje s pruským středem. To umožnilo 2. pruské armádě korunního prince Bedřicha Viléma zasadit rakouskému pravému křídlu rozhodující úder, jejž rakouské zálohy nedokázaly odrazit.
Ačkoli existuje široce rozšířené tvrzení, že debakl Severní armády v této rozhodující bitvě prusko-rakouské války, zvané též „válka Němců s Němci“ či „sedmitýdenní válka“, způsobily zezadu nabíjené pruské jehlovky, hlavní příčinou byly Benedekovy taktické chyby. Vyšší rychlost střelby pruských jehlovek totiž do značné míry vyvážil větší dostřel rakouských předovek. Rakouská artilerie vyzbrojená zadovkami byla účinnější než pruská s předovkami.
Bitvě u Hradce Králové se také říká bitva u Sadové (Sadoví) či bitva na Chlumu. Rakouské ztráty byly ohromující: celkem 42 812 osob (5658 padlých a zemřelých na zranění, 16 865 raněných, 12 879 zajatých a 7410 nezvěstných, z nichž naprostou většinu lze považovat za mrtvé), 6010 koní a 187 děl. Saský sbor přišel o 1548 muže (424 padlých a zemřelých na zranění, 1034 raněné a 90 zajatých), 130 koní a jedno dělo. Podle jiných zdrojů ztratil jen 1501 vojáka. Pruská armáda vyvázla mnohem laciněji. Přišla úhrnem o 9172 mužů (1935 mrtvých, 6959 raněných a 278 nezvěstných) a 939 koní.
Po porážce u Hradce Králové nicméně Severní armáda spořádaně ustoupila k Olomouci a pak až k Vídni. Milosrdnou tečku za prusko-rakouskou válkou udělal pražský mír z 23. srpna 1866.
