Před 100 lety prožila britská armáda nejkrvavější den své historie | Reflex.cz
reklama
nahoru

Před 100 lety prožila britská armáda nejkrvavější den své historie

Jaroslav Šajtar1. července 2016 • 09:00
Před 100 lety prožila britská armáda nejkrvavější den své historie
foto: Wikimedia Commons (volné dílo)

V prosinci 1915 přijala Dohoda rozhodnutí zahájit na řece Sommě v zemi galského kohouta společnou ofenzívu, přičemž jediný důvod pro ni skýtal fakt, že se tady stýkala britská a francouzská vojska. Jinak Somma žádný zvláštní strategický význam neměla, a navíc v neprospěch útoku mluvila dobře vybudovaná německá obrana. Čtyřiadvacátého června 1916 začala týdenní intenzívní kanonáda, pro niž britské velení vyčlenilo 1537 děl včetně 467 těžkých.

reklama

„Na sommských bojištích spočívá duch čehosi nevyhnutelného. Britské armády měly tolik zápalu, jejich vůdci tolik důvěry, spojenci nás tak naléhavě volali a potřebovali, rozhodující výsledek se zdál tak blízký, že žádná lidská moc nemohla zabránit, abychom se nepokusili o vítězství. Po celé jaro se Francouzi bili a umírali u Verdunu, obětujíce své mužstvo na oltáři kovadliny; a všechny rytířské city nové britské armády ji pobízely, aby přispěla Francii, a naplňovaly ji obětavostí a odvahou. Překvapující výsledky Brusilovovy ofenzívy zdvojnásobovaly – bylo-li to ještě možno – důvěru britských generálů. Byli si naprosto jisti tím, že prolomí nepřítelovy pozice a rozbijí jeho armády, jež vpadly do Francie. Spoléhali se na oddanost vojsk, o níž věděli, že nemá mezí; důvěřovali množství dělostřelectva a střeliva, jakého dosud ve válce nebylo; spustili tedy útoky jsouce ovládáni nejvyššími pocity povinnosti a nejpevnějším přesvědčením, že budou mít úspěch,“ napsal Winston Churchill ve III. dílu Světové krize.

Nešťastníkům vybraným pro útok velitel VIII. armádního sboru Hunter-Weston slíbil, že mohutné dělostřelecké ostřelování protrhá ostnatý drát a že jediní Němci, jež uvidí, budou mrtví. Někteří důstojníci této lži uvěřili a vedli své muže vpřed ozbrojeni jen vycházkovými holemi nebo deštníky, zatímco jiní, jako například kapitán Wilfred Nevill z Východosurreyského pluku, kopali směrem k německým pozicím fotbalové míče a utíkali za nimi.

Jenže Němci zůstali během ohlušující kanonády, která jim žádnou zvláštní újmu odpovídající 1 508 652 vystřelených granátů nezpůsobila, ukryti v hlubokých betonových bunkrech a nyní měli dost času na to, aby se dostali do zákopů dřív, než Britové překročili zemi nikoho. Navzdory mohutné dělostřelbě zůstaly zátarasy vesměs nedotčené a tam, kde došlo k jejich porušení, Němci vykryli mezery kulomety.

Prvního července 1916 vyrazila do útoku britská a francouzská pěchota. Tehdy se rozpoutalo peklo na zemi. Než zapadlo slunce, činily britské ztráty 57 470 mužů včetně 2438 důstojníků (19 240 padlých a zemřelých na zranění, 35 493 raněných, 2152 nezvěstných a 585 zajatých) ze 120 000 vojáků 13 divizí, kteří toho rána vyrazili do útoku. To představovalo nejtěžší denní ztráty v historii britské armády. Toho dne činila bojová úmrtí 2,47krát víc osob než za dva a půl roku búrské války a více než čtyřikrát tolik než za dva roky krymské války! Pouze na pravém křídle se 4. armáda generála Rawlinsona vklínila půldruhého kilometru do německého postavení. Kromě tohoto kousku území Britové získali 4000 zajatců a dvacet děl, což je žalostně málo v porovnání s tak astronomickými oběťmi. Celé divize byly skoro zničeny. Nejtěžší ztráty utrpěla 34. divize: 6380 mužů. Osmá odepsala 218 z 300 důstojníků a 5274 příslušníků mužstva z 8500. První prapor Hampshirského pluku byl totálně vyhlazen, X. prapor Západoyorkshirského pluku ztratil za necelou minutu 710 osob, což představovalo 60 procent jeho stavu a nejtěžší jednodenní ztráty britského praporu za Velké války. Za bezmezné hrdinství projevené první den jatek na Sommě obdrželo devět vojáků nejvyšší britské vyznamenání za statečnost – Viktoriin kříž.

Gigantický masakr na Sommě množstvím ztrát zastínil dokonce i Verdun a stejně jako on se stal symbolem hrůz první světové války. Patnáctého září zde Britové poprvé nasadili osmnáct nedokonalých tanků. Ke slovu přišlo rovněž letectvo, tehdy nová a perspektivní zbraň. Avšak i zde slavili mnohem větší úspěchy Němci. Přišli o 369 letounů proti 782 britským, k nimž je nutno připočíst 499 ztracených britských pilotů a pozorovatelů. Po téměř pětiměsíčních bojích útočníci postoupili o něco víc než deset kilometrů. Za ohromnou cenu sice dosáhli dílčích taktických úspěchů, strategickou situaci však nezměnili. Na konci bitvy zůstávaly Bapaume a Serre, jež měly padnout prvního dne „velkého úderu“, jak ofenzívu nazval britský vrchní velitel na západní frontě Sir Douglas Haig, stále v německých rukou. Němci se u Péronne bránili stejně hrdinně jako francouzští „chlupáči“ (poilus) u Verdunu.

Devatenáctého listopadu 1916 krveprolití na Sommě skončilo a nastal čas bilancování. Britové postupně nasadili 55 divizí a přišli o 415 690 vojáků. Kronika první světové války vyčíslila oběti Britského impéria na 419 654 vojáků, z toho 35 939 Australanů, 26 574 Kanaďanů a 9956 Novozélanďanů. Viktoriin kříž obdrželo 51 osob, z toho 14 posmrtně. Francouzi angažovali jen 20 divizí a ztratili 202 567 mužů. Bránící se Němci použili 69 divizí a jejich ztráty dosáhly 434 500 mužů (na rozdíl od Britů však údaje o jejich ztrátách značně kolísají; podle nejvyššího odhadu je Somma stála 600 000 vojáků včetně 164 055 mrtvých, podle nejnižšího jen 236 194). Vzhledem k nesmírnému počtu obětí není divu, že údaje o nich se rozcházejí, a nejde patrně o záměrné falšování.

Vzletnými slovy oslavil hrdiny od Sommy výše citovaný Winston Churchill: „Sommské bojiště bylo hřbitovem Kitchenerových armád. Výkvět šlechetného mužství, jež opustilo nejrůznější zaměstnání pokojného občanského života, jež přišlo na zavolání Británie, a jak snad smíme ještě doufat, na zavolání lidstva, a to z nejodlehlejších částí Britské říše –, byl navždy utracen roku 1916. Nezdolatelní leč smrtí, které si sami dobyli, vztyčili pomník rodné ctnosti, který bude předmětem obdivu, úcty a vděčnosti našeho ostrovního lidu, dokud bude žít jako národ mezi národy.“

Když v březnu 1922 vydalo britské ministerstvo války obsáhlou kompilaci Statistika vojenského úsilí Britské říše za Velké války a krátce po uzavření příměří zveřejnil obdobné údaje Říšský archív v Postupimi, čekala vítěze první světové války ledová sprcha. Z předběžných čísel totiž vyplynulo, že v roce 1916 Němci způsobili Britům na západní frontě celkovou ztrátu 600 617 vojáků proti 297 351 vlastním vyřazeným Brity, což představovalo poměr 2,02:1 v neprospěch Britů. Padli 109 402 Britové proti 49 450 Němcům (2,21:1). Raněno bylo 450 987 Britů a 196 598 Němců (2,29:1). Britové vykazovali 40 228 nezvěstných a zajatých, kdežto Němci o něco více: 45 035 (0,89:1). Není sebemenších pochyb, že se na této nelichotivé vizitce nejvíce podepsala tragická bitva na Sommě. Vzájemný poměr ztrát na britsko-německém úseku západní fronty se mírně změnil ve prospěch Britů teprve v roce 1918.

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: prvni svetovahistorievalka



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama