Neobjasněné bombardování Košic. Před 75 lety Maďarsko zvláštním způsobem vstoupilo do války | Reflex.cz
reklama
nahoru

Neobjasněné bombardování Košic. Před 75 lety Maďarsko zvláštním způsobem vstoupilo do války

Jaroslav Šajtar27. června 2016 • 12:03
Neobjasněné bombardování Košic. Před 75 lety Maďarsko zvláštním způsobem vstoupilo do války
foto: Bundesarchiv

Vstupu Maďarska do války předcházely podivné okolnosti. Šestadvacátého června 1941 kolem jedné po poledni se nad Košicemi, jež tehdy patřily Maďarskému království a jmenovaly se Kassa, objevily tři neznámé dvoumotorové bombardéry a shodily pumy na střed města, což mělo za následek 32 mrtvých, 285 raněných a citelné materiální škody.

reklama

Třebaže letouny podle pozorování ze země nesly žlutá označení jako stroje mocností Osy, jejich původ nebylo možno určit. Nicméně dva proněmecky orientovaní maďarští generálové – náčelník vrchního velitelství Henrik Werth a ministr války Károly Bartha – okamžitě prohlásili, že útočníky byli určitě Rusové. V minulosti se ohledně tohoto náletu vyrojily nejrůznější spekulace. Podle jednoho tvrzení za ním stáli vůči Maďarsku tradičně nepřátelsky naladění Rumuni: za to, že jim o rok dříve zabralo Sedmihradsko, si přáli zatáhnout souseda do války proti Sovětskému svazu, aby ho tak oslabili.

Jiní viděli za strůjci útoku Němce, či dokonce samotné válkychtivé Maďary, toužící připojit se ke „křížovému protibolševickému tažení“. Autorská dvojice Charles K. Kliment a Dénes Bernád v knize Maďarská armáda 1919–1945 tvrdí, že podle posledních výzkumů byl pachatelem útoku skutečně Sovětský svaz. Piloti prý Košice bombardovali omylem, neboť se řídili zastaralými mapami a patrně se domnívali, že bombardují území nepřátelského Slovenska, jemuž Košice donedávna patřily. Ve prospěch této verze vypovídal nález dvou nevybuchlých stokilových sovětských pum a kovových pumových držáků. Téhož dne zaútočily (prý) sovětské stíhačky na osobní rychlík na trati Körösmezö–Budapešť, přičemž zabily tři civilisty a šest zranily, zatímco další neidentifikovaná letadla opakovaně pronikala nad maďarské teritorium z východu, ale žádné škody nezpůsobila.

Každopádně tyto činy, zvláště pak bombardování Košic, poskytly maďarské vládě casus belli, a proto 27. června vyhlásil „admirál bez moře a loďstva“, regent Miklós Horthy, Sovětskému svazu válku. Vycházel při tom ze svých posílených pravomocí a teprve později své rozhodnutí předložil ke schválení vládě a parlamentu. Vůdce maďarských komunistů Mátyás Rákosi (vlastním příjmením Rosenfeld) byl dokonce v roce 1940 propuštěn z doživotního vězení a odcestoval do Moskvy výměnou za honvédské prapory ukořistěné carskou armádou při potlačování maďarské revoluce v roce 1849.

V této souvislosti nelze nepřipomenout vtip kolující o roli Horthyho a Maďarska ve druhé světové válce. Ještě před vstupem USA do celosvětového konfliktu zpovídal americký novinář maďarského vyslance ve Spojených státech: „Dobrý den. Po vstupu vaší země do války proti Sovětům by čtenáře zajímalo pár detailů, Vaše Excelence. Maďarsko je království, že. Kdo je v současné době králem?“ „Krále nemáme, státu vládne regent admirál Horthy.“ „Aha, takže námořnictvo musí mít v Maďarsku velký vliv.“ „Nemáme námořnictvo ani moře.“ „Rozumím. Vstoupili jste do války se SSSR. Máte nějaké územní nároky vůči sovětskému Rusku? Nebo vůči jiným státům?“ „Vůči SSSR nikoli. Máme nároky vůči Slovensku a Rumunsku.“ „A s těmi jste též ve válce?“ „Nikoli, to jsou naši spojenci.“

Třicátého června byla v Chustu (Hustu) zformována Karpatská armádní skupina s mobilním sborem, 8. brigádou pohraniční stráže a 1. horskou brigádou, mající za cíl překročit Karpaty, pronásledovat sovětská vojska až k Dněstru a zmocnit se mostů přes něj. Maďarská ofenzíva oficiálně začala 1. července, ale první jednotky překročily hranice již 28. června. Celkem vyčlenili Maďaři pro počáteční fázi východního tažení šest brigád (dvě motorizované a po jedné jezdecké, horské, pohraniční a stavební), 93 010 vojáků, 138 polních děl, 120 protitankových a 72 protiletadlových kanónů, 102 minomety, 81 lehkých tanků, 60 tančíků, 48 stíhacích, stejný počet bombardovacích a 29 průzkumných letounů, 5858 automobilů, traktorů a tahačů a 21 265 koní.

Německá generalita pokládala maďarskou armádu za druhořadou a špatně vyzbrojenou, a navíc říšský kancléř Adolf Hitler neměl rád ani Maďary, ani Horthyho, jejž jako bývalého rakousko-uherského důstojníka (a velitele válečného loďstva) považoval za relikt minulosti. Nicméně ho 10. září 1941 vyznamenal Rytířským křížem Železného kříže, který však Horthy nikdy nenosil. Stejné pocty se 4. prosince 1941 dostalo veliteli mobilního sboru Bélovi Dálnokimu Miklósovi, 31. března 1943 generálplukovníkovi Gusztávu Jányovi, veliteli 2. armády, která mezi 1. lednem a 6. dubnem 1943 ztratila na Donu 96 016 mužů, 24. května 1944 generálplukovníku Gézovi Lakatosovi, veliteli 1. armády, 28. října 1944 veliteli 3. armády Józsefu Heszlényimu, 12. ledna 1945 plukovníku Zoltánu Szughymu, veliteli divize „Szent László“, a 5. března 1945 generálplukovníkovi Dezsömu Lászlóovi, veliteli 1. armády. Podceňovaní Maďaři nakonec po Szálasiho pronacistickém převratu stáli po boku třetí říše až do hořkého konce a draze za to zaplatili.

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: druha svetovasssrMaďarskohitlerhistorie



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama