Po vítězné revoluční válce proti Británii Spojené státy sice dosáhly nezávislosti, země však zůstávala nadále hluboce rozdělena. Zatímco na Severu se rozvíjel průmysl, na plantážnickém Jihu vládla „královna Bavlna“ a otrokářský systém, jenž vyvolával čím dál větší odpor na Severu.
Byla to anomálie, kdy se Američané na jednu stranu hlásili ke vznešeným ideálům a hodnotám demokracie, ale na druhou ve vlastní zemi tolerovali natolik odpornou formu degradace a nemilosrdného vykořisťování lidské bytosti, jakou otrokářství bezesporu představovalo. Přitom evropské koloniální velmoci postupně obchod otroky zakazovaly.
Vzrůstající napětí vyvrcholilo, když byl koncem roku 1860 zvolen americkým prezidentem Abraham Lincoln, odpůrce otroctví, známý pod přezdívkou „poctivý Abe“. Jižní Karolína na jeho zvolení reagovala 20. prosince 1860 vystoupením z Unie. Do 1. února 1861 ji následovalo dalších šest států: Georgia, Florida, Alabama, Mississippi, Louisiana a Texas, jež vytvořily Konfederované státy Ameriky (CSA). Prezidentem Konfederace byl zvolen Jefferson Davis. Do konce května 1861 k ní přistoupil Arkansas, Tennessee a Severní Karolína.
Signálem k občanské válce se stal útok jižanů na Fort Sumter u Charlestonu 12. dubna 1861. Přestože Unie disponovala mnohem větším lidským i ekonomickým potenciálem ((dvaadvacet miliónů svobodných občanů stálo proti devíti miliónům obyvatel Jihu, z nichž však tři a půl miliónu připadalo na černé otroky), zpočátku se jí příliš nedařilo. Je pravda, že její armáda byla na tehdejší dobu směšně malá dokonce i ve srovnání s méně významnými evropskými zeměmi. Na počátku války čítala pouhých 16 367 příslušníků. Na potyčky s Indiány to stačilo.
Za zmínku stojí, že otrokářský Jih nepokrytě podporovaly dvě vedoucí evropské demokracie – Spojené království a Francie –, zatímco Unii dalo demonstrativně najevo své sympatie carské Rusko, jež přitom teprve roku 1861 zrušilo nevolnictví, které představovalo jen o málo lepší formu vykořisťování než otrokářství. Postoj Albionu a země galského kohouta vycházel z ryzího pragmatismu – jižanskou bavlnu obě mocnosti totiž potřebovaly.
Vojska Unie sice vpadla do Virginie, 21. července 1861 však utrpěla porážku v první bitvě u Bull Runu a ustoupila do Washingtonu. V zimě 1861 až 1862 Potomacká armáda Severu posílila, nicméně pod velením váhavého generála McClellana zůstala pasívní. Aktivně si naopak počínaly jednotky unionistického generála a budoucího republikánského prezidenta Ulyssese Simpsona Granta, proslulého výrokem „Nikdy nepočítám své mrtvé“, jenž se v roce 1863 stal vrchním velitelem všech unionistických armád. Grant operoval v Kentucky a Tennessee a ve dnech 6. až 7. dubna 1862 svedl s vojsky Konfederace krvavou bitvu u Shilohu. Z 66 812 nasazených modrokabátníků (tedy seveřanů) 1754 padlo, 8408 utrpělo zranění a 2885 zůstalo nezvěstných nebo zajatých. Ze 40 335 šedokabátníků Konfederace padlo 1723, 8012 utrpělo zranění a 959 zůstalo nezvěstných nebo zajatých.
Tažení Potomacké armády na Richmond, metropoli Jihu, vyústilo v její porážku v druhé bitvě u Bull Runu 30. srpna 1862. Armáda Konfederace, brilantně vedená obratným generálem Robertem Leem, vtrhla na území Severu, kde ji však 17. září odrazili v bitvě u Antietamu. Poté se stáhla do Virginie. Dvaadvacátého září vydal prezident Lincoln památné Prohlášení o osvobození otroků, jímž s platností od 1. ledna 1863 rušil otroctví ve státech Konfederace. Tím jí zasadil smrtelnou ránu. Za to, aby mohli žít svobodně, položilo život 68 178 černošských vojáků, z nichž ovšem jen 2751 padlo v boji; ostatní podlehli zraněním a nemocem. Dalších 14 887 dezertovalo, což představovalo jen sedm procent z celkového počtu seveřanských dezertérů.
V ohni občanské války se zrodilo nejvyšší americké vyznamenání za statečnost – kongresová Medaile cti. Za hrdinské činy projevené v tomto zhoubném konfliktu ji obdrželo celkem 1522 osob (1198 příslušníků armády, 307 námořníků a 17 námořních pěšáků), z toho 23 černochů. To je bezmála polovina z úhrnného počtu 3468 Medailí cti dosud udělených za účast ve všech válkách, intervencích a ozbrojených střetnutích, jež kdy Spojené státy vedly – a že jich není málo!
Generál Lee po vítězství v bitvě u Chancellorsvillu 2. května 1863 znovu zahájil tažení na Sever, prohrál však v rozhodující bitvě americké občanské války – u Gettysburgu 1. až 3. července 1863. Utkalo se v ní 88 289 seveřanských vojáků generála Meada se 70 226 jižany generála Leeho. Meade ztratil 3155 padlých, 14 529 raněných a 5365 nezvěstných a zajatých, Lee 3903 padlé, 18 735 raněných a 5425 nezvěstných a zajatých. Byla to největší a nejkrvavější bitva vybojovaná na americké půdě. Po této porážce se již Konfederace nezmohla na ofenzívní akce. Unionisté pod Grantovým velením dobyli Vicksburg a rozťali území Jihu vedví.
Rok 1864 se nesl ve znamení triumfálního tažení seveřanského generála Shermana od Mississippi. Patnáctého listopadu padla Atlanta, armáda Unie dosáhla Atlantiku a poté se obrátila na sever proti hlavním silám Konfederace, blokovaným Potomackou armádou ve Virginii. Jásavé tóny jižanské hymny Dixie vystřídaly teskné tóny písně Maryland.
Třetího dubna 1865 dobyl unionistický generál Grant hlavní město vzbouřenců – Richmond. Šest dní poté se mu generál Lee vzdal po prohrané bitvě u Appomattoxu a osmadvacátého dubna kapitulovaly poslední zbytky armády Konfederace. Občanská válka si vyžádala do té doby nevídané úsilí a oběti. Na straně Severu sloužilo 2 128 948 vojáků, v řadách Jihu 1 082 119. Minimální počet ztrát je 1 094 453 (623 026 mrtvých a 471 427 raněných). Pokud jde o bojová úmrtí (padlé a zemřelé na zranění), pouze druhá světová válka spolykala více amerických životů. Vezmeme-li celkový počet mrtvých, převýšil počet obětí války Severu proti Jihu americké ztráty v obou světových válkách, revoluční, mexické, španělské a vietnamské dohromady! Údaje o celkových ztrátách se dosud rozcházejí, přičemž oběti Unie jsou spočítány přesněji.
Na Severu panoval dosti svérázný systém doplňování, když z 206 678 odvedenců jen 46 347 nastoupilo službu, zatímco 86 724 platilo vládě za to, že se službě vyhnuli, a 73 607 platilo náhradníkům za to, že slouží místo nich. To vyvolávalo ve společnosti značný odpor a ne náhodou se říkalo, že je to „válka chudáků“, neboť bohatí se z ní tímto ne právě vlasteneckým způsobem jednoduše vykoupili.
Vojenské úsilí obou znepřátelených celků bylo velkolepé. Unie postavila 16 a Konfederace 23 armád. Sever zformoval 2046 pluků (1696 pěších, 272 jezdeckých a 78 dělostřeleckých), Jih 764 pravidelné a 245 miličních.
Federální armáda ztratila 67 088 padlých v boji, 43 012 zemřelých na zranění a 224 580 na nemoci. V zajetí zemřelo 30 192 unionistických vojáků. Neblaze proslulým se stal andersonvillský zajatecký tábor, jehož velitel, kapitán Henry Wirz, původem Švýcar, byl jako jediný jižan popraven za válečné zločiny. Válka Severu proti Jihu je také prvním konfliktem, z něhož se dochovaly statistické údaje o úmrtnosti válečných zajatců.
Nebojová úmrtí Unie zahrnovala 24 881 osob, z nichž 4114 přišlo o život při nehodách, 4944 utonuly, 520 bylo zavražděno, 104 zabity po zajetí, 391 spáchalo sebevraždu, 267 popravily federální orgány a 64 jižané, 313 měl na svědomí úžeh a úpal, z ostatních příčin zemřelo 2043 lidí a z blíže nestanovených důvodů 12 121, celkem tedy ztráty činily 389 753 mrtvých a 275 175 raněných, úhrnem 664 928. Započteme-li rovněž ztráty námořnictva a sboru námořní pěchoty, vzrostou oběti Severu na 646 392 osob. Z 583 unionistických generálů 67 padlo v boji nebo podlehlo zraněním a 35 dalších skosily nemoci. Ze států Unie utrpěl procentuálně nejtěžší ztráty Kansas – 8498 z 20 000 občanů ve zbrani. Na Jihu měla nejvíc mrtvých Severní Karolína: 40 275.
Podle neúplných údajů ztratila armáda Konfederace 67 000 padlých, 27 000 zemřelých na zranění a 31 000 v zajetí (podle jiného zdroje zemřelo z 214 865 jižanských válečných zajatců 25 976, tj. 12 procent), 164 000 na nemoci a 194 026 raněných, úhrnem tudíž 483 026 vojáků. Stejně jako v Unii se smrt nevyhýbala ani nejvyšším šaržím: ze 425 generálů Konfederace 77 zemřelo v boji.
Ztráty civilistů nejsou zdaleka tak dobře zdokumentovány, ale odhadují se na padesát tisíc mrtvých, často následkem křížové palby, hladu (zvláště při obléhání Vicksburgu) a vyčerpání. Na rozdíl od mnoha jiných občanských válek však naštěstí nedocházelo k masovému a barbarskému masakrování civilistů.
Občanská válka neušetřila ani původní, indiánské obyvatelstvo amerického kontinentu. Tak například z kmene Čerokíů, čítajícího 21 000 lidí, zahynula převážně ve službě Konfederace třetina. Je zajímavé, že za Věc, jak se na Jihu vzletně říkalo, bojovalo 17 000 Indiánů, kdežto za Unii jenom 3500.
Modré i šedé uniformy oblékali rovněž Kanaďané, podléhající britské koruně. Asi 40 000 jich sloužilo dobrovolně ve 250 unionistických a 50 konfederačních plucích, z nichž 14 000 nalezlo smrt.
Rekonstrukce Jihu trvala do roku 1877. Ke cti vítězů je třeba říci, že s výjimkou represí následujících ve zjitřené atmosféře po zavraždění prezidenta Lincolna fanatickým stoupencem Jihu Johnem Wilkesem Boothem, stejně milovaného černochy jako nenáviděného jižany, které vedly k několika problematickým popravám a uvězněním, nedošlo k žádné krvavé řezničině, jaká následovala například po vítězství generalissima Franka nad republikány ve španělské občanské válce a v četných jiných bratrovražedných konfliktech.
V občanské válce Severu proti Jihu sehrála mimořádnou a vynikající roli technika, a proto se jí také někdy říká „první moderní válka“. Bronzové kanóny s hladkými rourovitými hlavněmi, nabíjené prachem i kulemi zpředu, nahradila děla z ocelové litiny se závěry. Armáda Konfederace použila poprvé železničních děl, zatímco její protivníci při obléhání Richmondu poprvé nasadili rychlopalná děla konstruktéra Richarda Gatlinga. Na Jihu zkonstruoval Matthew F. Maury první elektrická torpéda a podmořské miny. Zde se také zrodil návrh první ponorky, jež se ovšem při odstřelení velké unionistické lodě roztrhla a potopila s celou posádkou. Unionistická armáda měla kromě jednotky telegrafistů první vzduchoplavecký oddíl s pozorovacími balóny. V plné míře se ukázal strategický význam železnice, což hrálo ve prospěch Severu s jeho široce rozvětvenou sítí. Armáda Jihu se jako první v dějinách dočkala zásobování konzervami. Během americké občanské války se odehrálo 10 000 vojenských akcí, a to včetně 76 velkých a 310 menších bitev, 6337 přestřelek a 3200 obléhání, výpadů a expedic. Podle kvalifikovaných propočtů se po povstání tchajpchingů v Číně stala v období vymezeném bitvou u Waterloo a vypuknutím první světové války stala nejvražednějším konfliktem. Nebezpečně jí sekunduje krymská válka z let 1853 až 1856. Severoamerický kontinent předtím ani potom nic takového nepoznal.
