Pro Brity jde o jeden z nejpamátnějších dní jejich historie. Památný a zároveň průlomový den, jenž zmařil Hitlerovy plány na invazi na ostrov, letos připomene mj. přelet pěti desítek stíhaček Supermarine Spitfire a Hawker Hurricane, jež Královskému letectvu (RAF) vybojovaly vítězství nad dosud nepřemožitelnou Göringovou Luftwaffe.
Ráno ve slunnou neděli 15. září 1940 se na britských radarových obrazovkách začalo objevovat množství impulsů. K Londýnu postupně směřovalo v semknuté formaci na čtyři sta bombardérů a sedm set stíhaček. Podle všeho to měl být rozhodující úder bitvy. Němci se ale přepočítali.
Všechny tři současně
Britové totiž poprvé použili taktiku, s níž přišel velitel 12. stíhací skupiny RAF, letecký maršál Trafford A. Leigh-Mallory. Podle něj mohly mít úspěch pouze velké skupiny stíhačů, a to alespoň v síle wingu (křídla). Patnáctého září se Britům poprvé podařilo vrhnout proti nepříteli všechny tři stíhací skupiny – 10., 11. a 12. – současně. Dohromady to představovalo 24 perutí, z nichž 22 (bezmála 300 letounů) začalo okamžitě sestřelovat stíhací messerschmitty a bombardovací heinkely a dorniery. Boje zuřily celou neděli.
Následující den zveřejnily britské noviny palcové titulky: „Sto osmdesát pět knokautovaných.“ Takový byl údajně počet nepřátelských letadel sestřelených stíhači RAF a protivzdušnou obranou. Vlastní ztráty prý činily pouhých pětadvacet letounů (někde uvádějí šestadvacet). Pozdější údaje snížily německé ztráty na 56 (někdy se uvádí i 61) letounů, a naopak britské nepatrně zvýšily na 31. Je ovšem pravda, že několik desítek bombardérů Luftwaffe se dovleklo na základny s mrtvými členy osádky, odstřelenými podvozky a hořícími motory. Nejméně dvacet Messerschmittů Me 109 přistálo v šestnáctikilometrovém pásu mezi Le Touquetem a Boulogní s prázdnými nádržemi.
Říšský maršál Hermann Göring velkohubě sliboval Führerovi, že úder zasazený 15. září se stane bodem obratu v bitvě o Británii. V tom se opravdu nemýlil. Toto datum se bodem obratu stalo, jenom ne ve prospěch Němců.
Věrni tradicím
Ne náhodou hodlají Britové do letošních oslav zapojit stíhačky Hurricane a Spitfire, jež se staly symbolem odporu RAF v krizovém roce 1940, kdy osud Británie visel na vlásku. V srpnu 1940 činil počet dodaných hurricanů 2309 a ve výzbroji je mělo 32 perutí, kdežto spitfirů pouze 1400 v 19 perutích. V bitvě o Británii RAF ztratilo 631 hurricanů a 403 spitfiry. Legendární „Spit“ se stal nejslavnějším britským stíhacím letounem druhé světové války.
Byli jsme při tom
Je všeobecně známo, že na vítězství RAF v bitvě o Británii nesou nemalý podíl stíhači z britských dominií, zámoří a z okupovaných evropských zemí. Do obrovské vzdušné bitvy 15. září se zapojili rovněž letci z 310. československé stíhací perutě, založené v Duxfordu 12. července 1940. O tom, že si vedli skvěle, svědčí údaj Eduarda Čejky, podle něhož jim bylo připsáno osm sestřelů. Nehynoucí slávou se ověnčil „malý český četař“ a otaslavický rodák Josef František, jenž dokázal během osmadvaceti zářijových dnů sestřelit sedmnáct letounů. Letecký maršál Leigh-Mallory o něm prohlásil: „Pilotem, jehož jméno bude velitelství stíhacího letectva vzpomínat s uznáním a obdivem, byl četař František. Byl hrdinou bitvy o Británii. Padl v boji a až do své smrti tento skvělý bojovník patřil mezi nejlepší piloty stíhacího letectva.“ Výraz „padl v boji“ ovšem není zcela přesný, jelikož František si zlomil vaz 8. října 1940 při letecké havárii. Každopádně státní vyznamenání, o kterém se hovoří v souvislosti s letošním 28. říjnem, si zaslouží měrou vrchovatou.
