V 8.15 h ráno 6. srpna 1945 svrhl americký bombardér B-29 Superfortress Enola Gay pod velením plukovníka Paula Tibbetse první jadernou pumu v historii na japonské město Hirošimu, v němž tehdy podle různých odhadů pobývalo 227 000 až 400 000 lidí.
Uranová puma, nazvaná Little Boy (Chlapeček), vybuchla 600 metrů nad středem města. Ačkoli již čtvrt hodiny před výbuchem v Hirošimě zazněl varovný signál, naprostá většina obyvatelstva nespatřovala v objevení jediného amerického letounu nad městem vážné nebezpečí, a proto se ani neuchýlila do protileteckých krytů.
Devastující účinky
Krátce po výbuchu rovnajícímu se účinku 20 000 tun trinitrotoluenu zahalily Hirošimu obrovské mraky dýmu a dřevěné domy vzplály. Když koncem dne požáry uhasly, leželo město v rozvalinách. Všechny budovy v okruhu dvou kilometrů od epicentra výbuchu byly úplně zničeny a až do vzdálenosti dvanácti kilometrů nesly stopy většího či menšího poškození. Z 90 000 obytných budov a jiných staveb bylo 70 procent úplně zničeno nebo částečně pobořeno a ostatní objekty měly poškozené střechy a rozbitá okna. Z každých deseti lidí nacházejících se na volném prostranství v okruhu dvou kilometrů od epicentra výbuchu osm zahynulo a v budovách přišel o život každý druhý.
Přesný počet obětí se patrně nikdy nepodaří zjistit. Jeden výpočet uvádí 78 150 mrtvých, 13 983 nezvěstných, 37 424 raněných a 235 656 osob s následky, vyšší až 140 000 mrtvých. Sem jsou ovšem zahrnuty i oběti ozáření umírající ještě dlouho po válce. Mezi mrtvými bylo jen 6774 vojenských osob ze 43 000 nacházejících se ve městě. Bombardování nepřežilo rovněž 22 amerických válečných zajatců.
Důrazné varování
Šestnáct hodin po zkáze Hirošimy vydal Bílý dům oficiální prohlášení, v němž stručně informoval o historii zkonstruování jaderné zbraně, podtrhl její nesmírnou ničivou sílu a zároveň varoval Japonsko, že odmítne-li kapitulovat, může „očekávat, že se z oblohy snese déšť zkázy, jaký tato země ještě nezažila“. Americká vláda doufala, že ostrovní císařství hned po jaderném výbuchu konečně uzná svou porážku a kapituluje. To se však nestalo.
Premiér admirál Kantaró Suzuki den po náletu obdržel zprávu o výsledcích bombardování a ihned navrhl, aby se sešla Nejvyšší rada pro řízení války. Proti tomu se postavili vojenští představitelé, takže k posouzení vážné situace se nesešla ani vláda. Vojenské velení se omezilo pouze na vyslání vyšetřovací komise do Hirošimy a dále se chystalo k obraně.
Byly třeba ještě další dva drtivé údery a desítky tisíc mrtvých, aby neoblomní japonští militaristé přišli k rozumu…
