nahoru

Rumunská revoluce před 25 lety: To nebyl žádný samet

Jaroslav Šajtar16. prosince 2014 • 18:00
Rumunská revoluce
Rumunská revoluce
• foto: 
Profimedia

Před pětadvaceti lety, 16. prosince 1989, vypukly v rumunském Temešváru rozsáhlé nepokoje proti tehdejšímu Ceauşeskovu režimu. Vyvolala je zpráva, že Securitate (obdoba naší Státní bezpečnosti) hodlá zatknout maďarského kněze Lászlóa Tőkése.

V neděli 17. prosince pak rozběsněný dav vyplenil budovu krajského výboru Rumunské komunistické strany. Ačkoli prezident Nicolae Ceauşescu nařídil revoltu potlačit, rychle se rozšířila i do Brašova a Aradu. Oficiální sdělovací prostředky zprvu mlčely, a tak se svět o bouřlivých událostech v Rumunsku dovídal zprostředkovaně přes Maďarsko a Jugoslávii. Některé agentury se přímo vyžívaly v líčení tamních hrůz. Podle nich zahynuly v Temešváru stovky lidí, pak tyto počty rostly v celé zemi do tisíců, desetitisíců zabitých a umučených. Teprve později se ukázalo, že šlo spíše o jednotlivce a leckdy náhodné oběti střetů mocenských orgánů s demonstranty.

„Karpatský génius“ padl

Jedenadvacátého prosince se povstání, jemuž vévodila mládež, rozšířilo do hlavního města – Bukurešti. Ceauşescu nechal po návratu ze státní návštěvy Íránu svolat v centru metropole masové shromáždění na svou podporu. Shromáždění však proti očekávání přerostlo v další protirežimní bouři, jež „Dunaji myšlenek“, jak si také nechal říkat, ani neumožnila dokončit projev. Když nepochodil ani další den, kdy měl mluvit z budovy balkónu ústředního výboru strany, uprchl spolu s manželkou Elenou vrtulníkem z Bukurešti. Krátce nato oba zatkli.

Povstalci se zmocnili televize, jež se stala centrem povstání. Docházelo ke srážkám mezi armádou stojící na straně vzbouřenců (dodnes v Rumunsku armádě věří čtyři pětiny obyvatelstva stejně jako pravoslavné církvi) a bezpečnostními složkami věrnými Ceauşeskovi. Prozatímní radu, která převzala v zemi moc, vedl stoupenec perestrojky (Ceauşescu ji zuřivě odmítal) Ion Iliescu a třiačtyřicetiletý inženýr Petre Roman, syn předválečného interbrigadisty ve Španělsku.

Na Štědrý den odsoudil mimořádný vojenský soud „karpatského génia“ Ceauşesca a jeho ženu v parodii na jakýkoli řádný proces k trestu smrti „za genocidu a ekonomické rozvrácení země“ a oba nechal zastřelit. Proces vysílala v noci televize a vrhl stín na rodící se takzvanou demokracii. Navozovalo to nepříjemný dojem, jako by se nová moc snažila co nejrychleji zbavit nepohodlných osob.

Ceauşescu totiž skutečně ležel v žaludku nejen mnoha Rumunům, kteří mu vyčítali prudké snížení životní úrovně a rostoucí potíže v zásobování, ale i Maďarům, v nichž viděl nebezpečnou iredentu, Západu, jenž mu vytýkal porušování lidských práv, Jugoslávii za potlačování srbské menšiny v Banátu a Sovětskému svazu za neochotu uskutečňovat reformy zaváděné Gorbačovem.

Samé lži

Krátce po popravě manželů Ceauşeskových boje ustaly a moci se ujala prozatímní vláda Fronty národní spásy v čele s Ilieskem, jenž 3. ledna 1990 podepsal dekret o obnovení politických stran.

Postupně začal vycházet najevo vodopád lží provázející rumunskou revoluci. Nepotvrdily se hrůzostrašné zvěsti o šedesáti tisících mrtvých během několikadenních bojů za svržení Nicolae Ceauşeska, jenž se po svém nástupu k moci těšil značné přízni Západu za svůj odměřený postoj k Sovětskému svazu a nezávislé kroky v zahraniční politice (Rumunsko nadále udržovalo diplomatické styky s Izraelem a po nástupu Pinocheta i s Chile, zúčastnilo se letních olympijských her v Los Angeles atd.). Šetření prokázalo, že během revoluce zahynuli ll04 lidé (část povstalců se omylem postřílela mezi sebou) a 3321 utrpělo zranění. „Umučený“ farář Tőkés, horující pro práva maďarské menšiny v Sedmihradsku, se objevil živ a zdráv. K žádné partyzánské činnosti „desetitisíců agentů Securitate“ nedošlo.

Mimořádně odpornou formou propagandy se stalo zneužití mrtvolek dětí vytažených z márnic, jež byly vydávány za oběti Ceauşeskovy tyranie.

Rumunsko vykročilo na trnitou cestu budování nové společnosti. Zažilo vysokou inflaci. Do zahraničí odešlo přes dva milióny lidí včetně mnoha příslušníků inteligence a odborníků. Postupně vstoupilo do NATO i Evropské unie, jejímž je ovšem po Bulharsku druhým nejchudším členem. Uvidíme, kam se bude dále ubírat.

Jaroslav Šajtar


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,060
21,910
29,570
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře