nahoru

Před 75 lety Rudá armáda vpadla do východního Polska, začalo čtvrté dělení této země

Jaroslav Šajtar15. září 2014 • 14:00
17. září 1939 vpadla Rudá armáda do východního Polska
17. září 1939 vpadla Rudá armáda do východního Polska
• foto: 
Profimedia.cz

Sedmnáctého září 1939 zahájila vojska Běloruského a Ukrajinského frontu „osvobozenecké tažení na západní Ukrajinu a do západního Běloruska“, jak se v sovětské a rovněž v současné ruské terminologii říká vpádu do východního Polska. Stalo se tak v souladu s tajnými dodatky k rusko-německému paktu Molotov–Ribbentrop. Rudá armáda tak zasadila ránu dýkou do zad Polákům zoufale se bránícím německé agresi a zpečetila jejich osud.

 

Historici později spočítali, že Sovětský svaz tímto vpádem porušil nejméně pět mezinárodních paktů, úmluv a konvencí.

Sovětské velení vyčlenilo k invazi mohutné síly: 21 střeleckých a 13 jezdeckých divizí, 16 tankových a dvě motorizované brigády a Dněperskou válečnou flotilu, úhrnem 617 588 vojáků, 4959 děl a minometů, 4736 tanků a 3298 letounů. Stojí za zmínku, že počet sovětských tanků a letounů značně převyšoval tytéž síly vyčleněné Německem k polskému tažení, což lze chápat i jako určitou demonstraci síly vůči zatím spřátelené třetí říši.

„Nestvůrný zplozenec“

Osmadvacátého září 1939 Německo a SSSR uzavřely smlouvu o hranicích a přátelství, jež pro sovětskou diplomacii znamenala výrazný úspěch, neboť Němci předali SSSR některá jimi obsazená polská města. SSSR se tak za nesrovnatelně menších obětí zmocnil větší části polského území než Němci.

Jedenatřicátého října pronesl předseda rady lidových komisařů a lidový komisař zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR projev, který mu Poláci nikdy neodpustili a za nějž ho dodatečně pokárali za Chruščova:

„Vládnoucí kruhy Polska se nemálo chlubily ,pevností‘ svého státu a ,silou‘ své armády.Ukázalo se však, že stačil krátký úder na Polsko, provedený nejprve německou a poté Rudou armádou, aby nic nezbylo z tohoto nestvůrného zplozence Versailleské smlouvy, žijícího na úkor porobených nepolských národností. Tradiční politika bezzásadového lavírování a spekulace mezi Německem a SSSR se ukázala neúčinnou a dokonale zbankrotovala.“

Poměrně laciný úspěch

Vjačeslav Michajlovič v témže projevu zmínil, že dosažený úspěch zase tak úplně zadarmo nebyl. „Při bojových akcích Rudé armády v těchto oblastech došlo na některých místech k vážným srážkám našich vojenských jednotek s polskými, a tím i k obětem. Jaké byly tyto oběti, ukazují tyto údaje: Na běloruské frontě ztratila Rudá armáda 246 padlých a 503 raněné, tedy celkově 749 mužů. Na ukrajinské frontě jsme měli 491 padlých a 1359 raněných, celkem 1850 mužů. Celkový počet obětí na území západního Běloruska a západní Ukrajiny tím činí 737 padlých a 1862 raněných, celkem tedy 2599 mužů. Pokud jde o naši válečnou kořist v Polsku, skládá se z více než 900 děl, z více než 10 000 kulometů, z více než 300 000 pušek, z více než 150 miliónů nábojů do pušek, asi z miliónu dělostřeleckých nábojů, asi z 300 letadel atd.“

Sovětské oběti však poněkud přikrášlil. Michail Melťuchov je ve své pozoruhodné knize Stalinova promarněná šance vyčíslil na 1173 padlých, 302 nezvěstné, 2002 raněné, šest děl a minometů, 17 tanků, šest letounů a 36 automobilů. Polské odhady jsou mnohem vyšší a hovoří o 2500 až 3000 mrtvých a spolu s raněnými o 8000 až 10 000. Přestože maršál Rydz-Śmigły vydal rozkaz neklást Rudé armádě odpor, na mnoha místech se bojovalo a Poláci přišli o 3500 padlých, 20 000 raněných a 454 700 zajatých, z nichž zejména důstojníky čekal tragický osud.

Obnova impéria

Jestliže řada politiků vidí v současném jednání Ruska na Ukrajině pokus o obnovu Sovětského svazu, není to nijak mylná obava. Na podzim Stalinův SSSR zahájil anexí východního Polska restauraci Ruské říše. Molotov se ve výše citovaném projevu neopomněl pochlubit: „Území, které bylo připojeno k SSSR, se svým rozsahem rovná území velkého evropského státu. Tak území západního Běloruska má 108 000 km2 se 4 800 000 obyvatel. Území západní Ukrajiny měří 88 000 km2 s osmi milióny obyvatel. Tím celkové území západní Ukrajiny s územím západního Běloruska obnáší 196 000 km2 s přibližně 13 milióny obyvatel, z nichž je přes sedm miliónů Ukrajinců, přes tři milióny Bělorusů, přes milión Poláků a přes milión Židů.“ Netřeba zdůrazňovat, že polské údaje o národnostním složení Kresů se liší velmi podstatně ve prospěch Poláků.

Pragmatické demokracie

V nynější atmosféře napjatých vztahů s Ruskem je pravděpodobné, že toto neblahé výročí bude srovnáváno s nynější, expanzívní politikou Ruské federace, a to zejména v Polsku, jehož se to především týká. Nicméně stojí za připomenutí slova jednoho z největších politiků, jimiž se západní demokracie mohla pochlubit, a zároveň zapřisáhlého antikomunisty – Winstona Churchilla. Prvního října 1939 řekl v rozhlasovém projevu:

„Nejprve Polsko bylo znovu přepadeno oběma velikými mocnostmi, které je držely v otroctví po 150 let, ale nikdy nemohly uhasit ducha polského národa. (…) Jaká je druhá událost tohoto měsíce? Je to ovšem skutečnost, že Rusko projevilo svou moc. Rusko sledovalo chladně politiku vlastního zájmu. Byli bychom si přáli, aby ruské armády stály v dnešních postaveních jako přátelé a spojenci Polska místo jako armády, jež tam vpadly. Avšak pro bezpečnost Ruska před nacistickou hrozbou bylo zřejmě nezbytné, aby ruské armády stanuly na této linii. Alespoň je tam ta linie a byla vytvořena východní fronta, kterou se nacistické Německo neodvažuje napadnout.“

Prvního a 2. listopadu 1939 Nejvyšší sovět SSSR vyhověl žádostem pochybně zvolených Lidových shromáždění západní Ukrajiny a západního Běloruska a připojil nově získaná území k Ukrajinské a Běloruské sovětské socialistické republice.

Kdo byl horší: Němci, nebo Sověti?

Dnes už je všeobecně známo – i když v Rusku se občas objevují publikace zpochybňující sovětskou vinu na katyňském masakru –, že sovětská okupace přinesla utrpení a smrt hlavně příslušníkům polských elit, jež obvykle nehořely láskou ani k Rusům, ani ke komunistické ideologii a sovětskému zřízení, a stalinské vedení se je proto rozhodlo zlikvidovat jako „sociálně nebezpečný element“. Čtvrté dělení Rzeczypospolité sice trvalo jen šest let, vyžádalo si však mnohonásobně víc obětí a větší materiální zkázu než všechna tři předchozí dohromady.

Na základě rozhodnutí politbyra z 5. března 1940 bylo v květnu a červnu popraveno 21 857 Poláků včetně 14 552 důstojníků a policistů a 7305 civilistů. Kromě toho při překotném ústupu Rudé armády po německém útoku v létě 1941 orgány NKVD postřílely při evakuaci vězení nejméně 6348 lidí, z toho 2464 ve Lvovské, 1101 v Drohobyčské, tisíc ve Stanislavovské, 692 v Tarnopolské, 230 v Rovenské a 231 ve Volyňské oblasti a minimálně 630 v západním Bělorusku.

Mečislav Borák ve své průkopnické práci Vraždy v Katyňském lese uvedl, že zatímco z 51 polských generálů a kontradmirálů v německém zajetí čtyři zemřeli přirozenou smrtí a tři byli umučeni v koncentračních táborech, kdežto ostatní přežili, v sovětském zajetí z 62 generálů přežilo pouhých jedenáct, ačkoli se jich většina už nacházela mimo činnou službu. Nejméně šest generálů velících v zářijové obranné válce bylo zastřeleno krátce poté, co se ocitli v sovětském zajetí.

Otázka, zda se v okupovaném Polsku chovali hůře Němci, nebo Sověti, se ve studené válce stala zbraní těžkého kalibru a bohužel také zdrojem záměrných manipulací. Polský emigrant Franciszek Proch tvrdil ve své knize Křížová cesta Polska, že ztráty Rzeczypospolité ve druhé světové válce činily 6 090 000 osob, z nichž 5 040 000 mají na svědomí Němci a 1 050 000 Sověti. Albin Wießner (Alfred Bohmann) a Alfred Schickel „vypočítali“, že Němci jsou odpovědni za smrt 570 000 Poláků, kdežto Sověti nejméně za 750 000. Kdo je vinen smrtí téměř tří miliónů Židů z polského území, cudně obešli.

Polský Ústav národní paměti vydal před pěti lety při příležitosti 70. výročí vypuknutí druhé světové války studii Polsko 1939–1945, podle níž z 5 620 000 až 5 820 000 obětí druhé světové války v polských hranicích k 1. září 1939 150 000 připadá na vrub SSSR. Dalšímu upřesnění brání vyhrocené vztahy mezi Polskem a Ruskem, jež neumožňují vzájemné bádání v archívech.

 

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: reflex, Rusko, Polsko



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,990
22,280
28,980
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře