Před sto lety, 28. června 1914, odstartovala vražda rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho české manželky Žofie, rozené Chotkové, celoevropskou krizi, jež vedla až k první světové válce.
Manželský pár zavraždili během návštěvy v Sarajevu srbští nacionalisté z organizace Mladá Bosna, spojení s extremistickou organizací Černá ruka (správně Sjednocení nebo smrt), v jejímž čele stál šéf srbské zpravodajské služby Dragutin Dmitrijević, zvaný Apis.
Konopišťský pán František Ferdinand d’Este přitom patřil k relativně osvíceným potentátům. Kromě toho, že inicioval stavbu tehdy nejmodernějších bitevních lodí třídy Viribus Unitis (Spojenými silami) – dreadnoughtů–, věřil v nutnost transformace dualistické monarchie, ať už v podobě trialismu, či dokonce federace. To by ovšem mohlo jihoslovanské občany habsburského soustátí připoutat k Vídni, což by narušilo velkosrbské ambice části srbské politické reprezentace. Bělehradská vláda však do příprav atentátu zapojena nebyla.
Rakousko-uherská diplomacie pod vedením ministra zahraničí Leopolda Berchtolda využila atentátu k nejtvrdšímu nátlaku na léta nenáviděné Srbsko, navíc hospodářsky vyčerpané dvěma, pravda, vítěznými balkánskými válkami – první proti Turecku a druhou proti někdejšímu spojenci Bulharsku. Předání ultimátu malému Srbsku 23. července odstartovalo tzv. červencovou krizi, jež vyvrcholila vypuknutím celosvětového válečného požáru, na jehož konci už podunajské mocnářství neexistovalo.
