V řece Odaw, která protéká Accrou, hlavním městem Ghany, byste jakoukoliv rybu hledali jen marně. Břehy místní laguny jsou totiž pokryty tak silnou vrstvou odpadní elektroniky, že zde v důsledku znečistění nežijí dokonce ani žádní červi. Jedinými obyvateli toxického prostředí jsou tak lidé hledající zbytky drahých kovů, kterými si vydělávají na živobytí.
Mezi odpadky se před objektivem Renée C. Byerové vrhala i osmiletá Fati. Stejně jako ostatní děti zde zapaluje nalezené počítače v naději, že z nich následně vypadne alespoň malý plíšek cenného kovu. Toxické výpary z hořícího materiálu se přitom usazují na jejím oblečení, kůži i plicích. Negativní dopady takové činnosti na zdraví jsou jen otázkou času.
Nikdo z místních nenosí plynové masky ani ochranné oblečení. V Ghaně totiž neexistují žádné regulace upravující bezpečnost na podobných místech. A i kdyby existovaly, zdejší děti by na ochranné pomůcky stejně neměly peníze.
Většina z nich je nucena žít na ulici a spí, kde se dá. Jen ti šťastnější si mohou dovolit bydlení v jedné ze skromných chatrčí. Tak jako Mohamed Abukari. Sedmnáctiletý mladík bez jakéhokoliv vzdělání žije společně s dalšími šesti chlapci v dřevěné chatce poblíž skládky. Platí za to jeden ghanský cedi denně, což je v přepočtu asi 5 českých korun. Jak sám říká, když má štěstí, vydělá si za den i 8 cedi. Jindy ale nenajde nic a musí doufat, že kvůli tomu neskončí na ulici.
Jeho i další nešťastníky živořící v laguně Korle si můžete na působivých snímcích Renée C. Byerové prohlédnout v naší fotogalerii:
