Odešla odsud před víc než třiceti lety, nejdřív studovat do Lublaně, pak coby modelka přes Milán do New Yorku. S kamarády z dětství a spolužáky ze základní školy zpřetrhala vazby a nevypadá to, že by se je chystala obnovit. Melania Trumpová (46) žije dávno v jiné dimenzi, v moderní verzi pohádky o tom, jak se obyčejné děvče ze slovinského podhradí stalo paní v Bílém domě. Ale v Sevnici ji oslavují a jsou na ni hrdí. I když jim zatím přinesla hlavně pochybnou mediální slávu.
„Ták, dort Melania. Lehký, elegantní, z těch nejlepších místních surovin,“ přináší talíř s kouskem dortu cukrářka v kavárně Julia na hlavní sevnické ulici. Zjevně nepřehání, dort se zlatým popraškem třpytícím se v paprscích únorového slunce jí mizí pod rukama, objednávají si ho místní ženy i muži, mladé dívky i dělníci a babičky; někteří si kousek snědí přímo v kavárně, jiní si nechají čtvrt dortu zabalit s sebou.
Za necelých dvacet minut je jedna celá Melania prodaná a z výrobny přinášejí další. „Děláme ho už měsíce a je to náš nejpopulárnější výrobek. Je prostě dobrý. Má vzdávat hold paní Melanii.“
Když se na Sevnici před zhruba tři čtvrtě rokem, kdy se šance Donalda Trumpa stát se americkým prezidentem povážlivě zvýšily, upřela pozornost světa, jali se někteří místní okamžitě konat. Při příjezdu do Sevnice vítal motoristy plakát s fotografií Melanie coby patronky obce. Bylo možné zakoupit místní med, který nejenže se jmenoval Melania, ale také na něm byla podobizna budoucí první dámy… Tyto divoké aktivity však neměly dlouhého trvání. Nikdo se totiž Melanie Trumpové nezeptal na souhlas – vždyť je jedna z nás, znali jsme ji jako malou a je to na její počest, tak proč se ptát.
„Oni to nemysleli zle, ale museli to stáhnout a změnit. Takže med už není Melania, ale Melanija a bez fotky a tak podobně,“ říká servírka v kavárně na náměstí Svobody. Rychle se navíc ukázalo, že média a potažmo světovou veřejnost zajímá Sevnica jen jako kulisa v předem napsaném příběhu o Melanii, obyčejné dívce z ospalé venkovské díry bývalého komunistického bloku, jež se přes focení lechtivých snímků dostala do Bílého domu.
Davy turistů, kteří by toužili poznat místo Melaniina dětství a udělali z producentů výrobků s motivem Melanie boháče, zatím nedorazily. Ani Melania nepoctila město svou návštěvou, o místě svého dětství nemluví. Očekávání místních se nenaplnila.
Mnohým Sevničanům je to prý jedno, Melanii osobně neznali a pak – je už tak dlouho pryč. Ano, těší je, kam se jedné z nich podařilo dostat, říká servírka. Prý je teď Melania pro hodně mladých slovinských dívek vzorem, usmívá se zhruba dvacetiletá žena; když za mnou přijde fotograf s fotoaparátem na krku, servírčina vstřícnost chladne, na kamery a fotoaparáty začínají být v Sevnici alergičtí.
Reportáž Adély Knapové si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel 9. února.
