Na přelomu 20. a 21. století představil vládnoucí vojenský režim nový plán pro rozvoj Myanmaru (Barmy). Prosperitu mělo mimo jiné zajistit i masivní pěstování palmy olejné na jihu země. Pod zástěrkou zlepšení životních podmínek pro chudé zemědělce tak byla z 350 tisíc hektarů nedotčených pralesů vytvořena série plantáží. Jenže prakticky nic nevyšlo tak, jak si vláda naplánovala.
Nadnárodní korporace sice zajistily pravidelnou práci nekvalifikovaným dělníkům, ale ani vůči nim neplní své závazky nijak svědomitě. Dle svědectví fotografa Taylora Weldmana, jehož snímky si můžete prohlédnout v galerii, nezajišťují kvalitní lékařskou péči, adekvátní ubytování ani vzdělání pro děti.
Problém je navíc i s obyčejnými výplatami. Někteří pracovníci nevidí peníze i několik měsíců. A jelikož většina z nich pochází z odlehlých částí Barmy, nepřipadá v úvahu ani návrat domů. Na dlouhou cestu zkrátka nemají.
A to není jediný problém. Jak informuje Al Jazeera, mnoho plantáží bylo vytvořeno na územích, která byla původně vesnicemi. V důsledku občanské války muselo v Barmě mnoho lidí opustit své domovy.
Korporace toho využily a na opuštěných polích, často ilegálně, zřizují další a další plantáže. Uprchlíci, kteří nyní míří domů, tak často zjišťují, že se vlastně ani nemají kam vrátit. Nadnárodní společnosti zašly v některých případech tak daleko, že vracející se vesničany žalují.
Když se výše uvedené přidá k devastování ekosystémů, které se v důsledku pěstování palmy olejné děje, nedá se konstatovat nic jiného, že cena za levný palmový olej je opravdu příliš vysoká.
