Přesně tak vypadala situace v Německu v roce 1923. Trochu groteskní a smutný čas zároveň zachycuje několik dobových fotografií vypovídajících o tom, jak moc se peníze staly takřka bezcenným kusem papíru.
Po první světové válce upadlo Německo do hluboké ekonomické krize. Měna se znehodnocovala tak rychle, že zaměstnanci dostávali výplatu několikrát denně, aby se alespoň chvilku udržela její hodnota a stihli o pauze nakoupit. Na vině tvrdého pádu měny a prudkého vzestupu inflace byly z velké části astronomicky vysoké válečné reparace, které muselo Německo splácet. Spolu s nefungující ekonomikou zavinily až absurdní měnovou situaci, na které mimo jiné například spisovatel Erich Maria Remarque postavil jednu ze svých nejlepších knih – Černý obelisk.
Absurditu hyperinflace, která se v roce 1923 projevila nejkritičtěji, nejlépe ukazují ceny jednotlivých potravin. Na počátku krize stál svazek mrkve 5 500 marek, libra zrnkové kávy 31 000 marek. Čím vyšší byly ceny, tím více peněz bylo potřeba tisknout. Na rotačních strojích se tehdy bankovky tiskly ve 134 tiskárnách na obrovské role papíru.
Zatímco v červenci 1923 ještě stál americký dolar 353 412 marek, v srpnu už to bylo 4 620 455 marek. Obrovské stoupání trvalo až do listopadu, kdy jeden dolar vyšel na neuvěřitelných 4 200 000 000 000 marek. Každý občan tedy v té době musel mít doma minimálně několik bilionů marek na základní přežití, protože jen dvoukilový chléb stál 420 miliard.
Ačkoli se podařilo hyperinflaci zastavit stanovením nové rentové marky a novým reparačním plánem, zanechala Německo zpustošenější než samotná válka; tento stav o několik let později vedl k nástupu extrémních řešení, která prosazoval Adolf Hitler.
