Přestože byl podle filmových kritiků nejlepším snímkem v hlavní festivalové soutěži Mašínův titul 3 sezóny v pekle (pro festivalový deník hodnotilo soutěžní filmy čtrnáct publicistů z různých koutů světa, byla jsem mezi nimi), porota rozhodla jinak a Křišťálovým glóbem ocenila Španělskou Moskytiéru (režie Agustí Vila).
Snímek o krizi ve středostavovské rodině, kde každý cítí vinu vůči druhému, pracuje s erotikou jako prostředkem frustrace: matka se schází s kamarádem svého syna, otec s hospodyní a syn... ten doma shromažďuje opuštěná zvířata (na sodomii tu nedojde, ale že by šlo o náznak?). Byl to zajímavý film, ale co do originality stylu, filmové řeči a spojení tématu s formou na 3 sezóny v pekle prostě neměl. Ale takový už je osud festivalových cen: většinou nekončí u nejlepšího filmu, ale u toho, který nejméně vadí všem členům poroty.
Český snímek ale také zabodoval. Svěrákův Kuky se vrací byl považován za roztomilé zpestření programu, navíc oživené každodenním honem na plyšového medvídka, rafinovaně umístěného kdesi v Karlových Varech. Kdo vyluštil šifru a byl na daném místě první, ukořistil plyšáka. Je to velká vzácnost, zatím ho měl jen ten, kdo utratil za jistou vodu v plastu nemalý finanční obnos a nasbírané kupóny pak vyměnil za Kukyho; v obchodech se hračka začne prodávat až někdy v srpnu. Geniální marketingový tah způsobil ve Varech lehké šílenství a o pár medvědů se strhla rvačka. Návdavkem dostal Jan Svěrák Zvláštní cenu poroty. I v bodování kritiků pak získal druhé místo.
Dělil se o ně s balkánskou koprodukční hořkou komedií Zůstane to mezi námi, která od porotců dostala cenu za režii. Divácky vděčný film o tom, jak může nevěra zkomplikovat život, by se měla objevit i české distribuci. Cenu přebíral režisér Rajko Grlič, který kdysi studoval na FAMU, předával ji Juraj Herz, který pro změnu na FAMU nestudoval nikdy, zato letos získal Křišťálový glóbus za přínos světovému filmu.
Ceny pro nejlepší herce tentokrát připadly mladým nadějím. Zajímavé jsou především ty polské: Mateusz Koscinkiewicz a Filip Garbacz byli oceněni za účinkování ve filmu Matka Tereza od koček. Jeden z nejsilnějších titulů karlovarské soutěže zpracovával skutečný příběh matkovrahů – drastický, originálně vyprávěný a psychologicky náročný film. Mezi herečkami zabodoval mladičká Anaïs Demonstierová, která ve francouzském snímku Sladké zlo hraje dívku, jež se vnutí do rodiny advokáta, kde začne uplatňovat své manipulátorské sklony.
Když se to všechno podtrhne a sečte, zůstane v člověku pocit, že ve většině filmů téma vítězí nad obsahem. Formálně zajímavé a originální byly hlavně české tituly, ale jinak jakoby filmařina stála stranou, jako by o ni nešlo, jako by vlastně bylo jedno, jak se sdělení k divákovi dostane. Podobný pocit jsem si letos odvážela i z berlínského festivalu, nejde tedy o problém karlovarské dramaturgie, ale celosvětový trend. Velká škoda. Pro film. A hlavně pro diváky.
