Rozvedená se závazkem: Veselé věci veřejné až do domu | Reflex.cz
reklama
nahoru

Rozvedená se závazkem: Veselé věci veřejné až do domu

Zuzana Kschwendová27. dubna 2011 • 15:21
Rozvedená se závazkem: Veselé věci veřejné až do domu
Veselé velikonoce
• foto: 
Profimedia.cz

Tak jo, nakonec jsem se o svátcích skutečně dala vyprovokovat a vylezla do oken s úmyslem je umýt. Visela jsem jednou nohou nad ulicí s pocitem, že mou snahu jistě všichni ocení. Realita je nicméně taková, že první trambus, kterej si nechá puštěnej motor, až si jeho řidič půjde pro cigára do trafiky v přízemí našeho domu, mi je znovu zabarví došeda.

reklama

 

Zabraná do zápasu se šmouhami na skle, připadala jsem si jako Lara Croft. Lacláče jsem měla napěchované zbraněmi a tvářila jsem se drsně. Místo granátu pěnovou houbičku, ostře nabitou jsem měla jelenici za pasem a .357 Magnum nahradila láhev Ironu.

 

 

”VéééVéééé, VééééVééééé” dokreslil kulisu akčního filmu jekot nejmladšího člena rodiny, vracejícího se s velkým hladem domů. ”VéééVéééé, VééééVééééé!” Málem mě to sundalo z parapetu. Zpanikařila jsem. Je to tady. Nejenom, že vévéčka odposlouchávají, ale ony už taky odezírají z myslí. Jejich puč dorazil už k nám na venkov - dotýkám se nečistot, které mají zůstat nečistotami, odkrývám, co mělo zůstat skryto? Co teď? Dítě kolem mě lítalo se svým ”VéééVéééé, VééééVééééé” jako majáček a moje oči v rychlosti těkaly po bytě a hledaly “ucho” nebo kameru. Zběsile jsem kolem sebe máchala koštětem, vymetla všechny pavučiny, ale nic jsem nenašla. Vytřela jsem pod vším nábytkem každičkou škvíru, ale nic. Nakonec jsem lahev s Ironem výstražně namířila na dveře, ze kterých dítě přiběhlo, připravena vystříkat agentovi ABL díru do hlavy.

 

Trhnutím jsem je otevřela, ale nikdo za nimi nestál. Došla mi trpělivost a při dalším průletu majáku kolem mě jsem mu nastavila nohu. Křikloun se svalil v chodbě pod věšák a nechápavě zíral do mojí plastové hlavně. “Co to furt meleš s těma písmenama?”, začala jsem nemilosrdný výslech. ”VéééVéééé, VééééVééééé? ”, koulelo na mě dítě očima. “Jo!”, zkrátila jsem slova na minimum. “ Přece veselé Velikonoce, maminko, veselé Velikonoce!”

 

 

Okna jsem nechala rozmytá, stejně nahoru nikdo nedohlídne, každej si hlídá jen špičky svých bot. Sbalila jsem dítě a vyrazila s ním ven zachránit Velikonoce. Kdybych je minula, příště bych mohla vypustit i Vánoce, Vítězství, Vytrvalost a všechna ta další véčka, na která přes vší tu špínu zapomínáme.

Zuzana Kschwendová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama