Pravda a láska zvítězí nad lží a revizory | Reflex.cz
reklama
nahoru
Píšete nám

Pravda a láska zvítězí nad lží a revizory

Jana Kumherová28. března 2011 • 08:00
Pravda a láska zvítězí nad lží a revizory
Revizor
• foto: 
dpp.cz

Když jsem obdržela výzvu k úhradě dlužné částky za údajné černé pasažérství, „trochu“ mě to zmátlo. Stalo se to ve městě, které jsem v životě nenavštívila, a tak jsem se proti obvinění samozřejmě ohradila.

reklama

 

Zjištění, že identifikace daného člověka proběhla bez předložení dokladu, mne téměř rozesmálo. Dopis, který se ke mně dostal, pocházel přímo z rukou advokáta, který celou záležitost již převzal. Trval na svém a podal věc k soudu.

 

 

Následovaly četné telefonáty dané advokátní kanceláři i dopravnímu podniku, během nichž mi nikdo nebyl ochoten sdělit bližší informace a přehazovali si mě z jedné linky na druhou jako horký brambor. Od advokátní kanceláře jsem se dozvěděla jen to, že u soudu musím jasně prokázat, že jsem na místě nebyla. Když jsem odpověděla, že bych chtěla vidět důkaz, že jsem tam byla, jejich odezva zněla jasně: „Je zde vaše jméno a datum narození, tudíž je to dokázáno.“ Pokud tyto dva údaje stačí k identifikaci člověka bez občanského průkazu, potom mám asi ohromné štěstí, že se mi toto nestává každý den. Ale snad abych s tím do budoucna už počítala.

 

Protože toto vyřizování nijak neprohlubovalo mé znalosti tohoto případu, ale prodlužoval se jím nanejvýš účet za telefon, nezbylo mi, než jen čekat na soudní předvolání. Během této doby jsem zjišťovala u přátel a známých, jakým způsobem by reagovali oni. K mému velkému překvapení by devadesát procent z nich okamžitě platilo pokutu, ačkoli by na místě vůbec nebyli. Jejich důvody byly strach ze soudu a zejména absolutní nedůvěra, že by rozsudek mohl být v jejich prospěch.

 

 

Já jsem tvrdohlavá a rozhodla jsem se po svém. Dlužnou částku jsem nezaplatila a dopravní podnik po dohodě s advokátní kanceláří stáhl žalobu. Po prověření se došlo k závěru, že identifikace skutečně neproběhla věrohodně a tak, jak by měla. Nejsem jim nic dlužna.

 

Netuším, zda bych se o stažení žaloby vůbec kdy dozvěděla, kdybych byla nezvedla sluchátko a nezavolala jim opět sama, proč nastalo ticho po pěšině. A jakákoli omluva z jejich strany nejspíš také zůstane mým dětinským a naivním snem.

 

Co mne však zarazilo ještě víc, byly právě reakce mých známých. Nedávali mi sebemenší naděje na úspěch u soudu, ačkoli věřili, že jsem skutečně v právu. Z toho důvodu si kladu otázku – žijeme skutečně v právním státě, kde je pro spravedlnost nějaké místo? Když přijde faktura na částku, kterou by člověk vůbec platit neměl, tak on prostě vyskočí a honem zařizuje převod ze svého účtu. Pokud už nikdo nevěří ani ve svá vlastní práva, nalézáme se stále ještě v zemi, kde „pravda vítězí“? Nebo je nápis na prezidentově vlajce již pro všechny náhodným spojením slov, jejichž význam je dávno pohřben hluboko pod hromadou lží a úplatkářství?

Jana Kumherová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama