Masakr na ostrově Utoya: Norsko má své 11. září | Reflex.cz
reklama
nahoru
Pavlína Wolfová bloguje

Masakr na ostrově Utoya: Norsko má své 11. září

Pavlína Wolfová26. července 2011 • 13:53
Masakr na ostrově Utoya: Norsko má své 11. září
Ostrov Utoya, Norsko
• foto: 
Profimedia.cz

Vyzvedla jsem si dceru a syna z letního tábora, zapnu televizi a vidím, co se stalo jiným dětem na jiném letním táboře — v Norsku.

reklama

Je to pro mě nepochopitelné. Oprostím se stěží od opakování všeho, co k tomu bylo doteď řečeno, i od toho, co řečeno bude. Jsem právě pár týdnů zpátky z New Yorku.

 

 

Když se v září 2001 vřítilo letadlo do první věže WTC, viděla jsem to v televizi a hnalo se mi hlavou totéž – je to nepochopitelné. Blížíme se k výročí – bude to v září deset let. Za těch deset let se nepochopitelné stalo pro mě snad více srozumitelným, nicméně stále zůstalo nepochopitelným.

 

Až teď, kdy jsem tam a zpátky přešla New York City, mluvila s lidmi, kteří tam tenkrát byli, anebo s těmi, kteří se po letech trávených jinde tehdy urychleně vrátili domů, aby u toho s ostatními byli, jsem pochopila, co se vlastně tenkrát stalo. A že to, co se stalo, se ani moc nestalo světu, nestalo se to nám všem, jak roky opakujeme, ale stalo se to jim – Newyorčanům, možná snad Američanům. Svět se lekl, změnil, třeba poučil, jistě vyzbrojil, ale oni tam zůstanou postižení. Stal se jim úraz s trvalými následky.

 

 

Něco, co nikdo z nás odjinud, žádný politolog, filozof, sociolog, nedokáže přesně pojmenovat. Je to nepřenosný pocit, stav duše a patří k Newyorčanům od té doby tak přirozeně jako matka k dítěti. Ne všichni tam dodnes pláčou, když je řeč o tom, co se stalo, ale všechny to do pláče nutí.

 

Takový úraz teď potkal Nory, bez ohledu na to, že nepřišel zvenčí, ale z vlastních řad. Američan by řekl: Bůh jim žehnej.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama