Ramy Essam

Ramy Essam Zdroj: Archív

Hlas egyptské revoluce Ramy Essam skládá písně za dvě minuty

Když stál jedenáctého února tohoto roku Ramy Essam (24) na náměstí  Tahrír v Káhiře, chystal se zazpívat píseň s názvem Odejdi. Měla být věnována Husnímu Mubárakovi, aby opustil svou funkci a přestal blokovat svobodný protest.

Když měl v ten moment ještě vesměs neznámý Essam přijít na řadu, donesla se mu pár sekund před jeho vystoupením informace, že Mubárak právě rezignoval. Zaplněné náměstí k prasknutí, plné rozzuřených demonstrantů, ještě nic moc netušilo, jen pár jedinců se snažilo onu informaci prokřičet do éteru. Essam neváhal a chytře využil situace. Na dvě minuty zmizel z pódia do zákulisí, aby na koleně přepsal slova písně. Místo výzvy se píseň změnila v oslavný hit.

 

Celé náměstí Tahrír se tedy definitivně dozvědělo informaci o pádu Mubáraka skrze píseň Ramyho Essama, který ji sepsal během desítek sekund na koleně. Jaký to musel být pocit? Udržet své emoce na uzdě a umět je přenést do písně v tak krátké době, s rozbouřeným davem pod vámi, jemuž musíte toto sdělení o vítězství předat. Kdo byl na Václavském náměstí v listopadu 1989, když Marta Kubišová zpívala Modlitbu, má alespoň lehkou představu o mrazení, jež jím v ten moment projíždí. Těmto chvílím se říká historické okamžiky.

 

 

Essamovo nadšení však nedlouho po revoluci opadlo. Na náměstí Tahrír musí znovu. Tentokrát jako ikona a hlas revoluce, aby obvinil armádu z podvodu revoluce. Armáda, jež právě jeho odtáhla devátého března do jednoho z egyptským muzeí, aby ho tam jako šiřitele protestů brutálně mučila. „Oni mě svlékli a pak mlátili tyčemi. Pak vytáhli tasery, kterými do mě desítky minut pouštěli proud. Ostříhání jsem také neunikl. Nejvíce jsem byl v šoku z toho, že se to vše událo už poté, co byl Mubárak svržen,“ vyprávěl později.

 

Právě vlasy měly být velikým handicapem zpěváka, jehož mušketýrský účes pak nejeden Egypťan přijal. O to větší radost způsobil Essam západnímu světu, když jeho jméno začali skandovat i ti nejkonzervativnější Egypťané, kteří by mimo revoluci jeho osobu nejraději ukamenovali. Byla to známka lidskosti, jejímž symbolem se stal právé Essam.


Po dlouhém jednání může konečně zahrát pro egyptskou komunitu ve Velké Británii, aby nejen svým krajanům vyprávěl o revoluci krok po kroku. Brity však ujistil, že aby napsal song během vystoupení, musel by cítit stejný pocit, jaký jím pulsoval, právě když se jako jeden z prvních dozvěděl, že padl Mubárakův režim.