"Chci do Paříže. Budu tam dělat cokoliv, mám tam bratrance. Proto jsme na cestě, proto jsme zaplatili tři tisíce euro na hlavu a sedli do té chatrné kocábky," říká mi v přístavu na Lampeduse asi třicetiletý mladík z Tuniska. Dorazil na ostrov před pár týdny a daří se mu úspěšně unikat deportacím do dalších uprchlických táborů v Itálii. Má strach, že je nakonec na lodích vrátí zpět do Tuniska. Rozhodnutí Berlusconiho vlády je pro něj stejně jako pro ostatní splněným snem. Alespoň momentálně.
Uprchlíci sedící a pospávající do té doby na betonové zemi přístaviště vstávají a unaveně se objímají, když jim policisté oznamují příjezd velké lodi, jež je má dopravit z nelidských podmínek provizorního útočiště na Lampeduse blíž k cílu jejich cesty - kontinentální Evropě. Většina z nich, tedy téměř tři a půl tisíce mužů (ženy a děti jsou dopravovány z Lampedusy na pevninskou Itálii okamžitě po došlápnutí na půdu ostrova, neboť hygienické podmínky uprchlíků jsou katastrofální a už začaly řádit choroby), bude za pár hodin v poledním vedru sehnána do skupin, pečlivě prohledána a naloděna na loď plující k italskému městu Bari.
Reportáž Adély Knapové z Lampedusy najdete v novém Reflexu.
