Tank. Čína

Tank. Čína Zdroj: Reflex.cz

Čína a Indie prudce zvýšily výdaje na své armády. Má se svět začít bát?

Zatímco Evropa (včetně České republiky) drasticky škrtá peníze na své armády a USA půjdou v blízké v budoucnosti podle všeho ve vojenských výdajích také cestou postupných úspor, tak asijské velmoci rozpoutávají nové závody ve zbrojení. Čína v minulých dnech oznámila, že na tento rok navyšuje vojenský rozpočet o 12,7 procenta oproti minulému roku. Indie se přidala, protože nárůst vojenských výdajů bude u ní představovat letos 11,6 procenta.

Má se tedy začít svět bát? Zatím nikoli, ale jak rychle ekonomicky sílí především Čína, tak i její objem investic do armády začíná být skutečně mohutný. Za rok 2011 to má být 91,5 miliardy amerických dolarů a to už je druhý největší vojenský rozpočet na světě. Spojené státy ho překonávají zatím mnohonásobně, ale ten čínský už je dávno větší než ruský, britský či francouzský.

 

 

Nedá se předpokládat, že Čína či Indie mají teď nějaké agresivní choutky a chtějí s pomocí silnějších armád na někoho zaútočit. Jenže budování moderního vojska jim pomůže změnit poměr sil ve světě. Jejich politický vliv bude narůstat jak s posilováním ekonomiky, tak armád. Vytvářejí si totiž předpoklady pro možné zásahy i hodně daleko od svých hranic. Proto ve velkém nakupují nejlepší stíhačky, dopravní letadla, hlídkové vrtulníky, ponorky, vyvíjejí a zdokonalují nejrůznější typy raket, mají jaderný arzenál (a na rozdíl od Baracka Obamy se ho nehodlají vzdát) a také stále úspěšnější vesmírný program.

 

 

A jeden příklad za všechny. Za posledních dvacet let vláda v Pekingu navýšila meziročně svůj vojenský rozpočet o dvouciferné číslo až devatenáctkrát. Jen v roce 2010 polevila, to bylo o „pouhých“ 7,5 procenta. Kdysi to problém nebyl, ale v současnosti je již také druhou největší ekonomikou světa a tím se mění i reálná čísla, která jdou vojákům.

 

 

Naopak obyvatelé Evropy již mnoho let tlačí na své vlády, aby výdaje na vojenské účely škrtaly, protože si chtějí udržet nákladné výhody sociálního státu. Na první pohled tento „pacifistický“ postup vypadá velmi rozumně a promyšleně. V budoucnosti se nám ale nemusí vyplatit. Už teď je vliv Evropy spíše symbolický (podívejme se na revoluce v severní Africe a na Blízkém východě, kde slovu EU nepřikládá nikdo téměř žádnou váhu) a bude se dál umenšovat. Právě na úkor Číny, Indie a třeba Brazílie. Evropě zůstanou jen její krásná slova, zatímco jinde vyrostou nové velmoci. Se silnými armádami v zádech.