Před 50 lety, v lednu 1961, nastoupil do úřadu nový americký prezident John Fitzgerald Kennedy (ve zkratce JFK). Tato pozoruhodná osobnost byla „nová“ hned v několika ohledech. Byl nejmladším prezidentem v dějinách USA. Byl prvním katolickým, a navíc irským prezidentem této země. Co se dalo od Johna Fitzgeralda Kennedyho očekávat?
Již v nástupnickém projevu (Inaugural adress of John F. Kennedy) své příznivce nezklamal. Přednesl svůj legendární výrok: „Neptejte se, co může vaše zem učinit pro vás. Ptejte se, co vy můžete učinit pro svoji zem.“ Dále udeřil zpříma: „Přátelům i nepřátelům budiž z tohoto místa oznámeno, že pochodeň byla předána nové generaci Američanů, synům tohoto století, zoceleným válkou, poučeným vratkým a bolestným mírem, synům hrdým na svou minulost a neochotným přihlížet pomalé likvidaci lidských práv a svobod na této zeměkouli, k nimž se naše zem hlásí ...“ Dále JFK pokračuje: „Státům, které se považují za naše nepřátele, nic neslibujeme, nýbrž je vyzýváme: Je nutné opět obnovit rozhovory mírových možností ... Pojďme společně začít znovu. Ať každý vidí, že dobrá vůle není znamením slabosti ... Nejde o to, vytvořit novou rovnováhu mocenského potenciálu, jde o to, vybudovat nový svět práva, v němž silní vytvoří spravedlnost a slabí budou mít svou jistotu důstojného přežití ve stabilním míru ...“
Aby vše nezaniklo v nějakých jepičích frázích, pospíšil si 35. prezident USA s vydáním své nové knihy To Turn the Tide (Obrátit příliv). Publikace měla sloužit jako návod pro každého, kdo se chtěl s novou politikou JFK blíže seznámit. Jakmile publikace vyšla, nazval novátor svůj politický směr New Frontiers (Nové hranice). Název měl být jakousi paralelní satisfakcí na Rooseveltův New Deal (Nový úděl) v USA 30. let minulého století.
Konzervativní kruhy ve Washingtonu, sdružené kolem Richarda Nixona, a v Texasu, podporující Lyndona Johnsona, očekávaly, že Sovětský svaz proti New Frontiers zaútočí. Nic takového se nejen nestalo, nýbrž se dokonce zdálo, že reformně naladěný první tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov „podává“ Kennedymu ruku. „Studení válečníci“ v USA začali panikařit: Jenom ne žádné změny ve statusu quo! Většina ultrakonzervativců (a to zdaleka ne jen v USA) v čele s ředitelem FBI J. Edgarem Hooverem pořád ještě doufala, že projevy JFK jsou pouze rétorickými frázemi, s jejichž uskutečňováním se nikdo nebude zabývat. Byl to omyl!
Události nabíraly pro ně zdrcující podobu: JFK je ochoten setkat se dne 4. června 1961 ve Vídni s N. S. Chruščovem. Nehledě na oficiální prohlášení, jež nelze brát vážně, se ve skutečnosti jednalo o první fázi „ukončování komunismu“. Po návratu do Moskvy prohlásil v Kremlu šéf sovětských komunistů: „Kapitalismus neměl být zničen vývozem revolucí, nýbrž měl se dohonit a předhonit v procesu mírového, ekonomického, vědeckého a kulturního soutěžení.“ To byly nové signály, odporující nejen stalinismu, nýbrž dosavadnímu komunistickému hnutí vůbec, tak jak ho formulovali Marx a Lenin.
Vycházíme-li z Chruščovova citovaného časového úseku „pěti let“, došlo by ve východní Evropě k tzv. sametovým revolucím pravděpodobně již v letech 1966–68. JFK si toho byl vědom, a proto ve svých prohlášeních konstatoval, že k dovršení New Frontiers nedojde v jeho volebním období, ale „někdo musí udělat onen první krok“. Počítal s tím, že příštím prezidentem USA by mohl být po něm jeho bratr Robert F. Kennedy, který by dílo dokončil.
Proč neměli „studení válečníci“ v USA a v západní Evropě zájem na Kennedyho New Frontiers? Hlavně zbrojní průmysl a s ním spojené trusty by zrušením „bipolárního světa“ přišly o stamiliardové částky dolarů. JFK musel být tedy odstraněn. Presidenta USA ovšem nelze odvolat, nýbrž pouze odvolit. Co teď? Jediná možnost byla vražda, alias — atentát.
Dne 22. 11. 1963 zahynul 35. prezident USA v texaském Dallasu výstřely z vojenské pušky Leea Harveyho Oswalda. Nejnovější závěry vyšetřovacích komisí Kongresu USA dospěly k závěru, že se jednalo o spiknutí.
