To, že české soudy neměří všem lidem stejně spravedlivě, víme dávno. Jistě, záleží na okolnostech případu, ale i na subjektivním postoji jednotlivého soudce či soudkyně. A také na tom, bohužel, jak se na tu kterou věc zaměří média a tím si vlastně „vynutí“ pro pachatele vyšší trest. Podívejme se na dva otřesné případy a jejich rozdílné rozsudky.
Velká diskuse se strhla v říjnu kolem verdiktu, který zazněl pro pachatele známého žhářského útoku na romskou rodinu ve Vítkově. Útočníci hodili zápalné lahve do domku, který shořel a vážně poranil malou Natálku. Ta bude v důsledku tohoto zločinu celoživotně trpět. Krajský soud v Ostravě potrestal čtveřici žhářů takto: Jaromír Lukeš, David Vaculík a Ivo Müller stráví ve vězení 22 let, Václav Cojocaru 20 let.
Mnoha lidem, včetně prezidenta Klause, se zdál tento trest nepřiměřeně tvrdý. Zejména kvůli tomu, že soudy zjevně neměří všem stejně. Další naznačovali, že se tak stalo proto, že případ byl sledován médii a ta společně s části veřejností nepřímo vyvíjela tlak na soud, aby byl extrémně přísný. Jako důvod výšky trestu odborníci uváděli, že se jednalo o rasově motivovaný čin a že šlo o pokus o vraždu, na jehož konci je zmrzačené dítě.
Nemám ani trochu soucitu s gaunery z Vítkova. Spáchali odporný zločin. Jen na dalším případu, o němž bylo rozhodnuto v úterý 16. listopadu, chci ukázat, že soudy skutečně přistupují k jednotlivým kauzám velmi rozdílně a nechají se ovlivňovat tím, jak jsou veřejností a politiky případy sledovány.
Pokud nic takového nepamatujeme, proč jen 16 let? Proč není za vraždu miminka doživotí? Proto, že malé dítě se nemůže bránit? Proto, že o případ se tolik nezajímala média? Proto, že to nebyl rasově motivovaný čin? Nebyl to snad stejně odporný čin?
Soudy u nás někdy soudí zvláštně. Za znásilnění malého dítěte (což je jeden z vůbec nejhorších možných zločinů) dostane pachatel třeba jen sedm let. Z jakého důvodu? Proč ne 22 roku, jako zločinci z Vítkova? Vždyť často zničí dítěti celý život a způsobí mu nekonečné trauma.
Je bohužel smutné a nepochopitelné, že české soudy „vyslyší“ někdy politickou či veřejnou objednávku a proto ve svých rozhodnutích přitvrdí. V jiných případech to nedělají. Podivná spravedlnost…
