Když mu bylo sedmnáct, měl před sebou velmi slibnou budoucnost. Studoval na umělecké škole, byl mistrem republiky v běhu na 1500 metrů, hudební talent rozvíjel na hodinách zpěvu. Holkám se líbil, měl dlouhé vlasy, pohlednou tvář a dábla v těle.
Pak ho zatkli za protistátní písničky a dva měsíce tvrdé vyšetřovací vazby ho zlomily. Zkusil to s pervitinem. Poprvé, podruhé, potřetí. Dokázal několikrát přestat a několikrát do toho spadl znovu. Několikrát se pokusil o sebevraždu. Přežil. Jako jeden z mála, kteří v sedmdesátých letech s pervitinem začínali. Dnes žije docela jiný život, bez drogy. Pomohl mu buddhismus a on zase na oplátku pomáhá druhým. O tom všem vypráví někdejší frontman skupiny Vitacit, Dan Horyna (53), v rozhovoru, který najdete v aktuálním Reflexu. I jeho příběh se stal inspirací pro film Piko. Drsný snímek na pomezí hraného filmu a dokumentu mapuje začátky tak oblíbené a tak ničivé drogy, která se – jak jinak – začala vařit u nás, protože jsme národ kutilů a dá-li se něco vyrobit doma, jdeme do toho.
"Z dvousetčlenné komunity, která s pervitinem začínala, je dnes naživu asi deset lidí," říká Dan Horyna v rozhovoru pro Reflex č. 45
SLEDUJTE NOVÝ REFLEX!
