Co by dělal Jiří Kajínek na svobodě? Odpovědi naleznete v závěrečné ukázce z knihy Pravda o Kajínkovi autorů Josefa Klímy a Janka Kroupy.
„Mohl bych třeba podnikat!“
„Kdybyste si dneska měl něco napsat do kolonky ‚povolání‘, napsal byste tam ‚zloděj‘?“ ptali jsme se Kajínka ve valdické kapli.
Smál se: „Aby bylo jasno, já nehodlal krást furt. Jen do určitý doby. Říkal jsem si, že jednou už budu mít tolik, že toho nechám a budu se živit nějak poctivě. Proto jsem se ani nikdy neoženil a neměl dítě. Nechtěl jsem, aby rodina trpěla tím, že jsem kriminálník.“
„Ale čím byste se býval živil? Aby to bylo legální, aby vás to bavilo a aby vás to zároveň uživilo?“
Chvilku přemýšlel: „Já neměl moc možností. Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů, mám maturitu z technické diagnostiky ... To zrovna moc praktický není. Myslím, že bych dovedl obchodovat. I dnes. Mít nějakou firmu, organizovat určité věci, jednat s lidmi a tak podobně.“
„Co by Kajínek mohl dělat, kdyby se proces obnovil a kdyby ho nakonec propustili na svobodu?“ ptám se o deset let později Kajínkovy současné advokátky Kláry Slámové.
„On dostává hodně nabídek na zaměstnání,“ překvapí mě.
„Jakých? V jaké sféře? Ve smyslu – bezpečnostním?“ naznačuji škrcení a nějaké ty chvaty.
„Ne, ne. Spíš v show-businessu. V umělecké sféře,“ překvapí mě podruhé.
Pravda je, že své první velké poctivé peníze Kajínek už vydělal. Suma, kterou produkční firma otce a syna Jáklových vyplatila jeho právním zástupcům za film s jeho jménem, nebyla sice nikdy zveřejněna, ale šušká se, že je pětimístná.
Ostatně show s názvem Možná přijde i Kajínek si dovedeme představit i my, autoři této knihy. Mockrát jsme na dlouhých cestách za nejznámějším českým vězněm žertovali o tom, jak bychom ho jednou ohlásili v zaplněné sportovní hale – a on by nečekaně sjel z výšin po laně rovnou na scénu. A rovnou by taky ukázal, jak se takové správné útěkové lano plete ...
Knihu Pravda o Kajínkovi vydává nakladatelství Daranus.
Více se dozvíte ve čtvrtečním Reflexu.
