Herec Konstantin Lavroněnko ztvárnil Kajínka ve stejnojmenném filmu

Herec Konstantin Lavroněnko ztvárnil Kajínka ve stejnojmenném filmu Zdroj: PRagency

Pravda o Kajínkovi - 4. ukázka: Kajínkovy ženy

Jak působil Jiří Kajínek na opačné pohlaví? To se dozvíte v další ukázce z knihy Pravda o Kajínkovi autorů Josefa Klímy a Janka Kroupy.

 

Z Kajínkova neklidného života, plného zvratů a záhad, vystupují podstatněji jen dvě ženy.

 

S Monikou Š. začal chodit ještě jako hodně mladý. Někdy mezi učilištěm a prvním trestem, jak se shodují ti, co ho v té době znali. Jenže Monika byla z dobré rodiny: matka školní inspektorka, otec dobře postavený komunista.

 

Mít v rodině někoho takového, jako byl Jiří Kajínek?

 

Proboha, jen to ne!

 

Byl to právě odpor rodičů, který zmařil poměrně upřímný vztah? Těžko říct. Matka Moniky s novináři hovořit nechce a dcera, dnes učitelka, se z malého města nedaleko Chrudimi odstěhovala do Prahy a rozplynula se v anonymitě velkoměsta.

 

Blanky D. z Pardubic se už nikdo na nic nezeptá. S touhle rozvedenou číšnicí se Jiří Kajínek stýkal celá léta. Mizel z jejího světa, když byl na útěku, dopisoval si s ní, když seděl ve vězení, a vracel se k ní, když ho pustili.

 

Jednoho dne začátkem devadesátých let někdo doma u Blanky zazvonil, a když otevřela — zavraždil ji. Nebyl to nikdo z Kajínkových kriminálnických známých; vyšetřování ukázalo, že Blanku zabil kamarád jejího syna ...

 

„Seděl zrovna ve vězení v Příbrami, kde jsme ho s manželem navštěvovali,“ vypráví Jana (Kajínkova kamarádka – poznámka redakce). „Nikdy předtím ani potom jsem ho neviděla tak zoufalého, jako když se to dozvěděl. Snad jen ... když mu umřela máma a pět let po ní i otec. Jen jedinkrát mu pak ještě vhrkly slzy do očí. Když soud v Plzni v osmadevadesátém vyřkl slovo: doživotí. Ale to je rychle potlačil.“

 

„A co jiné ženy? Pozdější?“

 

„Možná nějaké byly, ale nevím o nich. Mizel na celé měsíce a roky.“

 

Jana se na chvilku odmlčí, o čemsi přemítá. Pak dodá tiše: „Vzpomněla jsem si na Blanku a na její smrt, když ho pak, už po těch vraždách, převáželi v Plzni k výslechu a policejní auto havarovalo. Smetlo na zastávce tramvaje nějaké lidi.

 

Tehdy mě napadlo, jestli Jirka nějak nepřitahuje tragédie. Ale to je hloupost, samozřejmě.“

 

1. ukázka: Jeden z mnoha

2. ukázka: Útěk z Mírova

3. ukázka: Dopaden


Knihu Pravda o Kajínkovi vydává nakladatelství Daranus.

Více se dozvíte ve čtvrtečním Reflexu.