Cirk La Putyka a jejich kouzlo sebevražedných salt | Reflex.cz
reklama
nahoru

Cirk La Putyka a jejich kouzlo sebevražedných salt

Tereza Spáčilová19. března 2012 • 12:00
Cirk La Putyka a jejich kouzlo sebevražedných salt
La Putyka
• foto: 
Jan Šibík

Slapstick Sonata, zatím poslední představení souboru Cirk La Putyka, postavilo jeho členy před klíčové rozhodnutí: buď budou dál oním milým českým ansámblem, který „metá salta a rozumí pivařům“, anebo rázně vykročí do světa – ale pak už „jen“ salta a česká exotika stačit nebudou. Vybrali si druhou cestu. A vybrali si dobře.

reklama

Pro jistotu si to vyjasněme hned teď: Slapstick Sonata není jako představení La Putyka. Srovnávat nostalgickou němohru s hospodským pábením by bylo jako srovnávat Formanovy české prvotiny s Amadeem. Cirk La Putyka od časů svého úspěšného debutu urazil kus cesty, a pokud Sonatou na něco odkazuje, pak spíš na tvorbu svých zahraničních vzorů než na sebe. Ostatně její režii svěřil principál Cirku La Putyka Rosťa Novák renomovanému finskému režisérovi Maksimu Komarovi. Výsledkem je dílo originální, leč veskrze univerzální: komu se nechce přemýšlet, užije si ho čistě smyslově, na své si nicméně přijdou i ti, kdo vyžadují skryté významy.

 

Obyčejná badmintonová přestřelka, jež celé představení rámuje, může být zároveň čistou atrakcí i poetickou metaforou: jeden v ní vidí souboj pohlaví, další třeba honbu za sny, fantazii se meze nekladou. Kýženého efektu přitom tvůrci dosahují s minimem rekvizit: pálky, míčky, dřevěné fošny, štafle, trs provazů, člověk až žasne, co všechno se dá s několika věcmi provádět.

 

Badmintonová raketa se tak v jeden okamžik změní v klíček, jímž lze natáhnout „zaseknutého“ parťáka, aby následně posloužila jako základ pro bohatý ocas nadrženého páva. Prkna se spojují v lešení, na němž v duchu dobových žurnálů pózují „dělní lidé“, jindy po nich chodí provazochodkyně v baletních špičkách a věčný snílek je má jako pádlo ke gondole. Kdo miluje Chaplina s botou na talíři, bude zkrátka milovat i Slapstick Sonatu.

 

Po premiéře na Nové scéně, která proběhla v rámci festivalu Malá inventura 2012, se ozývaly hlasy, že Sonata postrádá celistvost a děj. Pravdou je, že linku spojující jednotlivé výstupy najde jen ten, kdo ji hledat chce. „Dějem“ totiž není nic většího než život sám.

 

Slapstick Sonata je příběh o lidech, o dobyvatelích a snílcích, o těch, kdo se nebojí létat, i když s letem hrozí pád. Obsahuje smutek i smích, přesně jako klasická groteska – v tomto směru tvůrci neselhali. Kde naopak existují jisté rezervy, je technické provedení jednotlivých čísel. Zatímco laikům všechny ty šílené skoky a krkolomné prostocviky vezmou dech, odborníci znalí světové produkce budou hledat mouchy – a pár jich najdou.

 

Nutno ovšem říct, že drobná zaváhání „putykáři“ dokážou dokonale vykompenzovat – jednak oním typicky sebevražedným nasazením, s nímž se vrhají do každého salta, a především pak profesionálním herectvím, na které nezapomínají, ani když letí střemhlav vzduchem (obojí mimochodem vynikne v intimnějším prostředí La Fabriky, kde se Sonata hraje nyní, mnohem lépe než na Nové scéně).

 

480p 360p 240p
La Putyka

 

Cenným objevem Rosti Nováka je především Vojtěch Fülep, nenápadný mladík, jenž na sebe upozornil už v předchozí hře UP’END’ DOWN, ale celou šíři jeho nadání – komediálním počínaje, pohybovým konče – odkryla právě až Sonata. Rozkošné je i kutilské duo Michal Boltnar–Jiří Weissman, jakýsi hyperklon Pata, Mata, Laurela a Hardyho. Oba svá náročná akrobatická čísla provádějí s odzbrojující lehkostí, a ještě při tom stíhají bavit publikum – jako by celý život nedělali nic jiného, než skákali a lámali si vaz.

 

Přirozenost je vlastní i Šárce Bočkové a Anně Schmidtmajerové, které se polovinu času vznášejí ve vzduchu. Druhá jmenovaná pak ještě s přehledem vystřihne operní árii – i takové věci musí kovaná novocirkusová umělkyně umět.

 

Fakt, že se na talentovaný ansámbl zároveň i hezky kouká – ve chvíli, kdy odhodí kostýmy, doslova –, už je při tom všem jen příslovečnou třešinkou na dortu. Mimochodem ani ta nepostrádá vtip: když kulturista-baleťák s hiphopovými finesami předvede něco na pomezí Labutího jezera a znělky na Pobřežní hlídku, diváci jsou v transu a nevědí, jestli tleskají provedení, choreografi i, nápadu, či fyzickým přednostem Daniela Komarova.

 

Slapstick Sonata je zkrátka báječná hra. A zároveň příslib, že značka Cirk La Putyka je mnohem víc než krátkodobý fenomén.

 

CO JE LA PUTYKA?

Na úplném začátku byl Rosťa Novák, herec a představitel osmé generace loutkářské dynastie Kopeckých. Začínal s divadelním duem Skutr (Martin Kukučka–Lukáš Trpišovský) a právě s jeho pomocí v roce 2009 nazkoušel dnes už legendární novocirkusovou inscenaci La Putyka, inspirovanou poetikou takzvaného nového cirkusu a české hospody. La Putyka pak dala název také souboru, Cirku La Putyka, pod jehož hlavičkou začaly vznikat další ambiciózní projekty založené na kombinaci divadla a novocirkusových disciplín (UP’END’DOWN, A Cirkus bude, Slapstick Sonata).

V inscenacích Cirku La Putyka tak vystupují všestranně nadaní umělci, kteří musí zvládnout náročné akrobatické disciplíny, ale také tanec, zpěv a samozřejmě herectví. V nově chystaném mezinárodním projektu Lacrimae, jehož se účastní tři státy a začíná se zkoušet v březnu, by se měli do akrobacie zapojit dokonce i vozíčkáři. „Láká mě neustále posouvat hranice,“ říká Novák, jenž na léto doufá ještě v jeden splněný sen: projekt Chapiteaux. Stan s produkcí Cirku La Putyka a jeho přátel by měl vyrůst na pražské Letné.

 

 

 

Tereza Spáčilová


Klíčová slova: rxrxterezaspacilova



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama