Když se na ostrově Madeira dokážete odtrhnout od nádherné sopečné krajiny, vavřínových pralesů a prohřátého tepu subtropických městeček, čekají na vás překvapivé věci. Projdete se v oblacích i v podzemí pod sopkou, abyste si nakonec odpočinuli u filigránského umění vyšitého do té nejlepší látky.
Více než tři století od kolonizace ostrovů byly nechtěně střeženým tajemstvím Madeiry. Před sto padesáti lety jejich nádherou zdejší ženy doslova uchvátily celý svět. Dnes na ně můžete narazit ve Spojených státech, Singapuru nebo třeba v Brazílii. Co že je to za zázrak? Bordados da Madeira – proslulé madeirské krajky a výšivky.
Více se o cestování na Madeiře dozvíte zde >>>
„Už od osídlení Madeiry si zdejší ženy doma vyšívaly ubrusy i šaty. Móda z kontinentu byla zkrátka daleko. Když se v polovině devatenáctého století dostaly madeirské výšivky na anglický trh, pracovalo na zdejším venkově víc než sedmdesát tisíc krajkářek. Dneska nás jsou sotva tři tisícovky.,“ krčí rameny Susana Vacas z krajkářské manufaktury Bordal, která funguje přímo v centru madeirského hlavního města Funchal.
Dědictví žen
„Řemeslo se tradičně dědí z matky na dceru. Vzory na výšivkách jsou totiž moc složité. Používáme skoro dvacet typů stehů. Tenhle ubrus vyšívaly tři ženy celý rok,“ ukazuje Susana nádherný kus látky, který by snadno pokryl tabuli pro šest či osm lidí. „V naší manufaktuře máme archiv asi čtyřiceti tisíc vzorů výšivek, které můžeme kdykoli znovu použít,“ dodává.
„Naše krajky nezačínají na látce, ale na papíře. Designérky na pauzák vykreslí zamýšlený vzor a další pracovnice speciálními jehlami papír podle načrtnutých kontur pečlivě perforují. V dalším kole se papír položí na látku a vtírá se do něj speciální modrá tuš tak, aby barva pronikla dírkami do látky. Papír se schová napříště,“ vysvětluje Susana. Látka s obrysy pak putuje do vesnic, kde pracují výšivkářky, a následně zpět do manufaktury na zastřižení, vyprání a vyžehlení.
Do nitra země
Jediná větší silnice, která přetíná vnitrozemí Madeiry z jihu na sever, se z hor spouští zpět k moři uprostřed vesnice São Vicente. Ta se pyšní půl milionu let starým přírodním unikátem.
„Když při dávné erupci proudila láva dolů k moři, na svém povrchu rychle ztuhla. Pod touto krustou však tekla pořád dál, až po ní zbyl jen dlouhý dutý lávový tunel,“ vysvětluje průvodce. Místní na soustavu lávových tunelů narazili až koncem devatenáctého století.
Ztuhlé magma má zvláštní kouzlo. „Tyhle formace sice vypadají jako rozteklá čokoláda, ve skutečnosti jsou však ostré jako sklo. Takže pozor na ruce a nesundávejte si helmy,“ varuje odborník. Na Madeiře všudypřítomná voda navíc prosákla porézní sopečnou horninou až sem, aby vytvořila soustavu jezírek plných křišťálově čisté vody. Snad nikde jinde na Madeiře se nedostanete blíž ke kořenům vzniku samotného ostrova. A je to výprava, která za tu hodinu času v temnotě přerušované jen žárovkami umělého osvětlení skutečně stojí.
