„S lidmi na Tenerife jsem většinou měla dobré zkušenosti,“ vzpomíná na roční pobyt Veronika Čadová (21). „Jsou hodní a na svůj domov velmi hrdí. Rozhodně se cítí být spíš obyvateli Kanárských ostrovů než Španěly.
Studuji španělštinu a má možnost uprchnout do ciziny se zrodila vcelku všední cestou, a to přes program Erasmus. Cíl ale všední nebyl. Tenerife jsem si ke stáži vybrala poté, co mi o Kanárských ostrovech nadšeně vyprávěly dvě starší studentky, které tam už byly. Jejich popis přírodních krás v ničem nezaostával za realitou a já byla od prvního dne ráda, že jsem s výběrem nezůstala u běžných nabídek španělského poloostrova.
Jaro trochu jinak
Univerzidad de La Laguna, kterou jsem navštěvovala, sídlí ve městě s podobným názvem – San Cristóbal de La Laguna. To leží v severní, hornatější části ostrova, nedaleko hlavního města Tenerife Santa Cruz. Z Laguny, jak Cristóbalu všichni zjednodušeně říkají, tam jezdí kromě autobusu i tramvaj a cesta trvá jen čvrthodinku.
San Cristóbal je krásné město, ve kterém stále cítíte spojení s přírodou, i z centra za chvilku dojdete do lesíka nebo na travnatou stráň. Domy v rozlehlých ulicích mívají rovnou střechu a na jejich terasách se vždy odehrává nějaká ta fiesta. Nenajdete tu záplavy stánků se suvenýry ani davy turistů, a přesto můžete v historickém středu obdivovat nádherné kostely a soukromé i veřejné budovy s typickými, krásně zdobenými dřevěnými balkóny. Některé stavby pocházejí až ze šestnáctého století a řada dalších se dochovala i ze dvou století následujících. Díky tomu najdete San Cristóbal i na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, kde se uvádí, že jde o jediné dochované koloniální město neobehnané hradbami.
Bohužel, další významnou charakteristikou, pro kterou je město známé po celých Kanárských ostrovech, je jeho klima, jedno z nejhorších na Tenerife. Rozdíl v teplotách mezi nedalekým Santa Cruz, které leží na pobřeží, bývá leckdy i pět stupňů. Když je zima, je v Laguně větší zima, když je teplo, je tam větší teplo. Asi za to může oceán, který u města Santa Cruz mírní extrémy.
Každopádně – mylné jsou představy, že člověk může na Tenerife trávit celý rok na pláži. Přezdívá se mu Ostrov věčného jara, ale to je velmi proměnlivé. Zažila jsem úmorná vedra, zimu, kdy všichni zahraniční studenti kupovali přímotopy, i tři měsíce každodenního deště. A když už prší, déšť občas provází silný vítr. Mně za rok zlámal tři deštníky. Byly dny, kdy se rozhodovalo, jestli univerzitu nezavřít, aby vítr nějaké auto s dojíždějícími studenty nesfoukl do příkopu nebo ze srázu.
Zaparkuj a plať
Rozpočítáno na měsíce, stipendium mi vycházelo zhruba na tři sta padesát eur. Z nich jsem platila dvě stě za pokoj ve sdíleném bytě (ale je to pokoj pro jednoho, nebydlíte ještě s dvěma dalšími lidmi jako u nás) a zbytek šel na jídlo, dopravu a zábavu. Nevýhodou ostrova je voda nevhodná k pití, takže se všichni tahají s balenou. Za osmilitrový barel dáte minimálně euro, někde i euro padesát.
Co se týče tamější ekonomické situace, Kanárské ostrovy jako autonomní území obsadily mezi všemi regiony Španělska se zhruba třiceti procenty nezaměstnaných druhé nejhorší místo. Nejvíc lidí logicky žije z turistického ruchu a minimální plat je šest set čtyřicet osm eur měsíčně.
Pokud chcete poznat Tenerife podrobněji, zásadně se vám vyplatí cestovat autem. Benzín je levnější než u nás a pronájem auta v dostatečném předstihu vyjde na dvacet eur denně (když si vzpomenete až na poslední chvíli, klidně i třicet). Ale musíte mít pevné nervy. Zejména na severním cípu ostrova, kde jsou na strmých srázech úzké silničky se spoustou zatáček. Vyplatí se před každou z nich zatroubit, aby o vás věděl i případný řidič na druhé straně.
Když potom dojde na parkování, připravte se, město vám často nabídne jen kus prašné země. Leckdy tam vysedávají podivní týpci. Ukazují, kam zajet, což sami vidíte, a žebrají o drobné. Někdy je možné jet dál, ale někdy jsme jim platili. Jinak člověk riskuje, že auto poničí.
Nákup neuteče
Zatímco jižní část ostrova je sušší a v některých částech slyšíte víc němčinu turistů než španělštinu, severní část překypuje zelení, vlhkým ovzduším a banánovými plantážemi.
Běžní obyvatelé jsou vlídní a odolní proti jakémukoli stresu. Jako uspěchaný Čecháček jsem zpočátku rostla nad tím, že u kasy v krámě bez ohledu na frontu s každým proberou, co je nového, ale nakonec jsem stejně odcházela s úsměvem. Oni dokážou vytvořit rodinnou atmosféru i při setkání s lidmi, které vůbec neznají. Může vám být klidně třicet, a stejně vás prodavačka osloví mi niño (můj chlapče) nebo mi niña (v případě žen). Když se někoho zeptáte na cestu, dojde s vámi až na konec ulice a ukáže, kudy dál. Když stopnete auto, řidič s vámi klidně odbočí na nějakou vyhlídku, kterou musíte vidět. Nebo vám daruje tašku čerstvě nasbíraného ovoce a k tomu láhev vína vlastní výroby.
V čem se povaha kanárských obyvatel neliší od španělské? Schopností najít si kdykoli důvod k oslavě a pořádně si ji užít. Vrcholem jsou karnevaly v Santa Cruzu, které představují bezmála dvoutýdenní šílenství plné hudby, tance, alkoholu, alegorických vozů a kostýmů, které místní vymýšlejí a připravují měsíce předem.
Od všeho něco
Kdo měří pod sto šedesát, toho možná potěší, že na ostrově potká i lidi menšího nebo stejného vzrůstu, a to i mužského pohlaví. Na jejich řeč si ale musí zvykat i španělštinář. Když se začali dva kanárští kluci bavit mezi sebou, nerozuměla jim ani moje mexická spolubydlící.
Na čistotě v ulicích obyvatelům moc nezáleží. Každý večer naštěstí všechno spláchnou čisticí vozy – lidem zjevně připadá zbytečné uklízet po psech nebo odnášet odpadky do padesát metrů vzdáleného kontejneru, když je mohou jednoduše pohodit před dveře. Tohle mi trochu vadilo, ale bohatě to vynahradila krásná a rozmanitá příroda všude kolem. Každý z ostrovů má něco do sebe, ale Tenerife nabídne od všeho trochu. Hory, lesy, zelená údolí, sopky, vyprahlé tufové pláně i přírodní bazény mezi skalami u pobřeží.
K nejhezčím zážitkům patřil výlet do národního parku Teide. Leží i se stejnojmennou sopkou ve výšce přes dva tisíce metrů. Sama hora Teide je nejvyšší na ostrovech i v celém Španělsku. Nahoru vede silnice, ale podařilo se nám tam vyjet až na druhý pokus. Při první snaze zažít na vrcholu západ slunce jsme na namrzlé silnici uvízli i s kolonou dalších nadšenců za námi. Ani otočit jsme se nemohli a museli počkat na sluníčko do druhého dne.
