Bída pod Akropolí | Reflex.cz
reklama
nahoru

Bída pod Akropolí

Pavel Poupě7. října 2013 • 06:00
Bída pod Akropolí
foto: Pavel Poupě

„Kolo se podle Řeků v Aténách nikdy příliš nepoužívalo,“ tvrdí Pavel Poupě. „Až dnes, v důsledku krize, se na krkolomných aténských silnicích začali objevovat i cyklisté.“

reklama

Do Řecka jsem odjel na stáž v rámci programu Erasmus. Hostitelskou institucí byla právnická fakulta Národní a Kapodistriakovy univerzity v Aténách. Studenti se do Řecka moc nehrnou, takže dostat místo nebylo příliš komplikované. S řeckou stranou to bylo časově náročné, ale taktéž bez větších problémů.

BEZDOMOVCI A FEŤÁCI

První setkání s Aténami nebylo nijak lákavé. Všední město není moc pohledné, je špinavé a plné bezdomovců. Před hlavní budovou univerzity, jež se nachází na jednom z nejfrekventovanějších míst Atén, se navíc celý den shlukovaly úplné davy narkomanů, kteří si píchali drogy za bílého dne a zakrvácené stříkačky házeli na zem přímo před vchodem. Kolemjdoucí to ignorovali. Nezasáhly ani policejní hlídky, jež přitom byly na každém rohu, často vyzbrojené samopaly a slznými granáty. Jednou jsem před pedagogickou fakultou dokonce viděl policistu s plamenometem.

Zpočátku mi bylo všechno dost nepříjemné. Zažil jsem i několik demonstrací proti úsporným opatřením vlády, kdy vzduchem létaly zapálené Molotovovy koktejly a vypadalo to jak ve válce; některé části města skončily zcela zdemolované a třeba v anarchistické čtvrti Exarchia jsou dodnes k vidění ohořelé vraky aut i vypálené domy. Nic pro návštěvníky není ani nepříliš oblíbené Kypseli, obývané přistěhovalci.

POTÍŽE ODJINUD

Po pravdě, imigranty z Afriky a jižní Asie je město přeplněné i jinde. Řekové jsou vůči nim spíš nepřátelští a přičítají jim zhoršení životních podmínek. Je v tom kus pravdy. S ohledem na rostoucí podporu nacionální rasistické strany Zlatý úsvit označují někdy média Řeky za xenofobní rasisty. Příčinou vzestupu této strany je ovšem fakt, že vládnoucí strany nedokázaly zvládnout imigrační otázku a nelegálních přistěhovalců stále přibývá. Jde především o lidi, kteří chápou Řecko jako vstupní bránu do zemí EU. Jenže dál už se nedostanou (ostatní státy své hranice střeží lépe) a bez znalosti jazyka se mají hůř než ve své domovině. Aby přežili, jsou nuceni živit se i za cenu překročení zákona a zpravidla se stávají hlavními tvůrci (ale také oběťmi) stále rostoucí kriminality. Stranu, jež jako jediná nabídla „pomoc“ (mimo jiné například zaminování hranic!), volí právě obyvatelé nejpostiženějších oblastí – většinou důchodci, kteří chtějí zpět staré Atény, bezpečné a uklizené.

VŠE PRO TURISTY

Naštěstí mají Atény také vlídnou tvář. Začíná se ukazovat před začátkem turistické sezóny. Pominou stávky veřejné dopravy, začne se víc uklízet a policie si více všímá narkomanů. Město začíná fungovat jakž takž normálně.

Ohromnou výhodou je dostupné moře. Z centra je to k němu asi hodinu a půl jízdy tramvají. V létě jsou pláže přeplněné, protože ve městě se kvůli vysokým teplotám v podstatě nedá žít a dobrovolně se tam zdržují jen turisté (na krátkou návštěvu je lepší přijet těsně před sezónou nebo hned po ní), ale voda zůstává čistá.

Pro zahraniční studenty, kteří během stáže stojí víc o zážitky než o vzdělání, jsou Atény perfektní destinace. Kvalita výuky je nižší, ale prostředí univerzity je velice přátelské. Učitelé se zajímají, jak se studenti mají, poradí, co navštívit, kam se jít vykoupat i kde dobře nakoupit. Atény jsou obrovské a nabízejí i klidné čisté čtvrti, jako třeba Neo Smyrni či Kalithea, luxusní místa pro noční život (Gazi) i části atraktivní pro běžné turisty (Syntagma, Monastiriaki či Kolonaki). Studenti mají navíc volný vstup do všech státních muzeí – těch je nepřeberně stejně jako starověkých budov a archeologických nalezišť –, a navíc slušné slevy na cestování po celé zemi, plné úchvatných památek.

NA DNĚ

Atény jsou drahé. Především potraviny jsou tam dvakrát až třikrát dražší (a mnohem kvalitnější). Pro vysokoškoláky je naštěstí stravování v menze zdarma, a to oběd i večeře. Každý den včetně víkendů. Bez toho by se ze stipendia vyžít nedalo.

S bydlením je to horší. Koleje nejsou dostupné a podnájem vyjde minimálně na dvě stě eur. V zimě se navíc velice prodraží o topení. Od předchozího roku zdražila nafta o čtyřicet procent a mnozí za teplo platili víc než za nájem. Já jsem měl „štěstí“ – kvůli krizi domácí netopili vůbec. Řekové totiž často mají vytápění společné a v případě, že někdo nezaplatí svou část, netopí se v celém domě. Takže jsem ušetřil … a zažil asi největší zimu v životě.

Pro Řeky, dokonce i pro ty šťastnější, kteří ještě mají práci, je to dnes těžké. Platy se redukovaly, ceny zůstaly stejné a ohromně stouply daně. Přibyla i spousta nových poplatků. Například za domácí solární elektrárny. Nejdřív je stát dotoval, a teď z nich majitelům naopak vyměřil vysokou daň.

Roste také počet lidí, kteří mají problém vůbec přežít. V lesích a městských parcích se vzácnými dřevinami už musí v zimě chodit hlídky, aby je Atéňané nerozkradli na topení, a na ulicích přibývá nešťastníků, kteří nemají ani na nájem.

LENOST JE MÝTUS

Není pravda, že by Řekové byli líní. Mají jen odlišný denní režim. Ti, již si mohou uzpůsobovat pracovní dobu, pracují brzy ráno, pak odpočívají nebo i spí a odpoledne pokračují, třeba až do půlnoci. Volno tráví především venku, včetně malých dětí. Ty jsem vídal pobíhat v parcích nebo hrát volejbal před sloupovím Národního archeologického muzea ještě v jedenáct večer.

Kromě podnebí se na řeckém životním stylu samozřejmě projevuje i mentalita obyvatel, jež ve střetu s potřebami obrovského multikulturního města plodí zvláštní druh chaosu. Čas je relativní a Řekové to vědí. Všechny termíny jsou jen orientační, včetně otevírací doby, a nelze se na ně spolehnout. Zpočátku mě to věčné čekání na něco či někoho dost rozčilovalo, ale pak jsem si zvykl.

Byť ne v takové míře jako lidé na řeckých ostrovech, i aténští Řekové jsou v kontaktu vesměs přátelští. Usmějí se na vás, i když vás neznají, nejsou tak odtažití (ohleduplní) jako Češi a rádi si popovídají.

Rozdíly v přístupu jsou hodně zřetelné třeba při cestách městskou hromadnou dopravou. Jednou po mně například lezl nějaký hmyz a spolucestující mě bez váhání udeřil do ramene, bez zlého úmyslu, jen jako výpomoc, aby tu potvoru zabil. A jindy zase, když jsem v autobusu několikrát usnul, se mnou vždycky začaly nějaké starostlivé babičky cloumat. Měly starost, abych nezaspal a nepřejel.

Pavel Poupě


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama