Voda nad zlato

Ke studijní cestě do hlavního města Jordánska jsem se dostala přes nabídku stipendií na internetových stránkách ministerstva školství. Dokončovala jsem právě magisterské studium zaměřené na Blízký východ, ale mé znalosti arabštiny nebyly na úrovni, jakou jsem si představovala. Možnost dalšího zlepšení v Ammánu byla jasnou volbou. Kulturního šoku jsem se nebála. Už předtím jsem několikrát navštívila Sýrii, takže jsem věděla, do čeho asi tak jdu. Na univerzitě v Ammánu jsem dva semestry chodila každý všední den na arabštinu a kromě toho jsem si domluvila neplacenou stáž na české ambasádě.

KOLO NENÍ PRO ŽENY

Jordánsko je velká suchá a písčitá země, ve které se travnaté či zalesněné oblasti téměř nevyskytují. Přesto toto Hášimovské království rozhodně stojí za návštěvu – je tu množství románských památek i turisticky atraktivních lokalit. K nejvýznamnějším patří skalní město Petra, zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, či Mrtvé moře, hojně vyhledávané kvůli léčivým účinkům jeho extrémně slané vody.

Město Ammán leží na severozápadě a rozrůstá se bez nějakého velkého plánu, zato velmi rychle.

Ze šesti a půl miliónu obyvatel země jich tam dnes žije skoro polovina. Město se nedělí na čtvrti, ale na historickou část a pak oblasti kolem velkých kruhových objezdů. Těch je tam osm a jejich čísla slouží jako základní body pro veškerou orientaci.

Příchozí ze studenějších končin si asi nejhůř budou zvykat na velké rozdíly teplot – venku je běžně mezi pětatřiceti a čtyřiceti stupni nad nulou, zatímco v interiérech je klimatizace všude nastavená jen na něco přes dvacet.

Kuriózní může západním turistům připadat i doprava. Neustálé troubení, chaos a nekončící zácpy provázejí život Ammánců každý den. Pěšky totiž skoro nikdo nechodí, lidé jsou velice pohodlní a chůze je pro ně skoro až nepřirozený pohyb. Někde to ani nejde, protože chodníky chybějí. Také jízda na kole je výjimečná a většina obyvatel, především žen, na kole nikdy nejela.

VODA NA PŘÍDĚL

Jordánsko je relativně rozvinutá země, ale draho je tam tuze. Výjimkou jsou cigarety (krabička za dinár a půl, což je asi čtyřicet korun), ale třeba káva v kavárně vyjde na sto dvacet korun a za maso dáte dvojnásobek české ceny, takže většina místních ho na svůj jídelníček ani nezařazuje.

Podobně jako jinde také v Jordánsku je znát arabské jaro. Kult osobnosti je tam pořád patrný, ale mluvit proti králi nebo parlamentu by se dřív nikdo neodvážil, zatímco teď není nouze ani o demonstrace. Jedním z důvodů je špatná ekonomická situace. Země nemá ropu ani bohatá ložiska nějakých jiných surovin, nezaměstnanost je velká a ještě větší zátěž představují uprchlíci. Už samo Jordánsko je napůl složené z uprchlíků, kteří kdysi utekli z Palestiny, a teď zemi zaplavují ještě Syřané. Už je jich přes půl miliónu a uprchlický tábor Zaatari se stal pátým největším „městem“ v zemi.

Obyvatelé snášejí nové příchozí překvapivě dobře (představme si tolik běženců u nás!) a finančně pomáhají situaci řešit velké příspěvky od EU, USA a OSN. Mluví se ale o tom, že ne všechny peníze k uprchlíkům opravdu dorazí. A něco se ani zaplatit nedá. Třeba voda. Ještě tak ta balená pitná. Jenže nouze je i o užitkovou. Není jí dost ani pro Jordánce včetně obyvatel hlavního města. Domácnosti proto mají přidělenou jen určitou zásobu, jež se jednou týdně čerpá do rezervoárů na střechách. Jestliže vám dojde dřív, další si nekoupíte. Prostě musíte počkat. Když jsme bydlely ve třech, zažívaly jsme to ob týden, později ve dvou to vycházelo, ale musely jsme dost šetřit.

BÍLÁ JE DOBRÁ

V Jordánsku je jen pět procent křesťanů, obvykle v nějakém lepším postavení, a zbytek jsou muslimové. Náboženská pravidla a zvyky však mají umírněné včetně oblékání a k cizincům jsou zdvořilí a přívětiví. Většinou v očekávání zisku, hodně z nich se nestydí dělat ze sebe větší chudáky, než jsou, a otevřeně si říci o peníze. Často se však setkáte i se zcela nezištným pozváním na čaj, kávu, či dokonce večeři, aniž by hostitelé chtěli něco oplátkou. Také vám ochotně poradí či pomohou. Jeden živnostník dokonce zavřel svůj obchod, aby mě doprovodil na místo, které jsem hledala.

Stejně jako ostatní Arabové i Jordánci jsou velmi emotivní. Při rozmluvě výrazně gestikulují, a něco dokonce říkají jen gesty beze slov (například pohyb špiček prstů, jako když něco solíte, ale prsty směřují vzhůru, znamená: počkej). Při setkání se také muži několikrát objímají a líbají na tvář, kluci na ulicích se vodí za ruce nebo třeba sedí a jeden druhému položí hlavu na rameno … Nám by přišli jako gayové, jenže nejsou.

Pokud jde o ženy, ty se samozřejmě cizího muže nesmějí ani dotknout. Některé kvůli tomu dokonce nosí jemné síťové rukavice. A také proto, aby se neopálily – světlá barva pleti symbolizuje příslušnost k vyšší společenské vrstvě. Z tohoto důvodu dívky používají i světlé odstíny líčidel a pleťových krémů, což z našeho pohledu vypadá nepřirozeně a nevzhledně. Ani chlapci či muži s nagelovanými vlasy nepůsobí nijak úchvatně, ale podle Jordánců jim tyto doplňky přidávají na kráse.

PATNÁCT LET ZA PRSA

Z našeho pohledu většině Jordánců chybějí některé zásady slušného chování. Jako cizinka bez mužského doprovodu jsem se často setkávala s přímými otázkami na rodinný stav, věk nebo rovnou telefonní číslo. Lidé v mé blízkosti si o mně také často povídali, aniž by hleděli na to, jestli jim rozumím, nebo ne.

Co se nevyplácí, je přiznání k ateismu. Já raději říkala, že jsem křesťanka (jako dítě mě pokřtili, a tím to skončilo), než abych zabředla do nekonečných diskusí, jak je možné žít a ničemu nevěřit.

Jinak jsem se přes všechny kulturní rozdíly cítila v Ammánu dobře a mnohem bezpečněji než doma. Za studií v Praze a Plzni jsem večer chodila s pepřovým sprejem, v Ammánu mě to za celý rok ani nenapadlo.

Zřejmě je tam bezpečno i proto, že za neslušné chování k ženám padají velmi tvrdé tresty. Studentce z Jižní Koreje jednou nějaký dvacetiletý prodavač ovoce sáhl na prsa. Ona udělala scénu, šla na policii a tomu klukovi hrozilo patnáct let vězení. Naštěstí mu pak ta Korejka na přímluvu rodiny před soudem oficiálně odpustila. I tak dostane dva roky, možná i čtyři.