nahoru

Poslední z Aporveru

Kateřina Kadlecová16. listopadu 2017 • 00:15
Poslední z Aporveru
foto: ČTK

Měl to být český Nekonečný příběh, odpověď na Letopisy Narnie a Cameronova Avatara, pocta Karlu Zemanovi a matce Přírodě. Po deseti letech práce je výsledkem nedodělek, insolvenční řízení vedené s autorskou společností, fůra dluhů a dojem takové menší kulturní opencard. Megalomanský producent a režisér Tomáš Krejčí dokázal na svůj snímek Poslední z Aporveru získat obrovské peníze (včetně bezmála sedmdesáti miliónů korun z prostředků vybraných od daňových poplatníků) a velkou podporu novinářů, dokončit ho ale nezvládl.

Ze zkušenosti víme, že se občas stane zázrak a režisér, který do té doby natáčel jen reklamy, hudební klipy nebo televizní drobničky, dostane k ruce obří rozpočet a plnou důvěru. Ivan Zacha­riáš a seriál HBO Pustina – tam se to povedlo. David Mrnka a aktuální životopisné drama Milada – tam se to tak úplně nepovedlo. A Tomáš Krejčí a Poslední z Aporveru? Obrázek o snímku, který s velkou pravděpodobností nikdy nevznikne, si můžete udělat na základě dva roky starého, osmdesátiminutového dokumentu bulharské režisérky Any Prodanové Nekonečný příběh Posledního z Aporveru, jejž zcela legálně uvidíte třeba na YouTube. Pozor: tenhle „film o filmu“ si Krejčí sám distribuoval a ochotně a dlouze hovořil na kameru, tudíž rozhodně nečekejte vyjádření věřitelů, kriminálky (která má případ na stole), soudních znalců nebo koproducentů přivedených na buben.

Pozitivní slon v porcelánu

První zmínka o filmu se v českých médiích objevuje 10. dubna 2006, kdy Mirka Spáčilová v deníku Mladá fronta DNES konstatuje v článku o lákavých filmových projektech, že „velké očekávání budí Poslední děti z Aporveru, které režisér Tomáš Krejčí charakterizuje jako celovečerní trikový film ve stylu děl Karla Zemana. Vyprávějí o dívce Maysu a chlapci Ryblim, kteří zachrání planetu Aporver před silami zla. Výtvarníky jsou kromě Ondřeje Nekvasila, který se podílel na Dětech duny, Ondřej Mašek a Josef Sodomka, spolutvůrci divadelních představení bratří Formanů. Hudbu napsal Ondřej Brousek a epizodní roli filmaři nabídli autorovi Zeměplochy Terrymu Pratchettovi – zatím bez odezvy. Datum premiéry: listopad 2007.“

Tomáši Krejčímu bylo tou dobou šestadvacet let a na webu Československé filmové databáze, kde snímky hodnotí tisíce filmových fandů, beznadějně vězel v „modrých číslech“ (jeho muzikálová televizní pohádka Fredy a Zlatovláska, za niž získal od diváků hodnocení 16 %, vznikla až roku 2008). Zdaleka nejlépe hodnoceným z jeho pěti do té doby natočených televizních snímků byli povídkoví Trosečníci s 59 %. Zbylé tři, ačkoli jim napsal scénáře Marek Epstein a hudbu skládal Ondřej Brousek, kteří se později ve svých oborech slušně etablovali, se motají mnohem níže. „On byl Tomáš odnepaměti hrozný idealista,“ vzpomíná dnes Marek Epstein. „Vzal si do hlavy, že se chce stát režisérem, ale neměl na to. Mohl být dobrým producentem a produkčním – umí mluvit a je takový vysoký a impozantní –, ale režisér se z něj nestal. Spíš slon v porcelánu, který si chtěl postavit pomník.“

Jak je tedy možné, že na projekt dětské fantasy Poslední z Aporveru dokázal přerostlý vizionář bez zásluh získat od Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie formou pobídek 48 miliónů korun a k nim 18 miliónů od České televize (což dohromady dodnes značně převyšuje průměrný rozpočet tuzemského celovečerního filmu)? „Působil na mě jako energií nabitý, pozitivní člověk, jenž dokáže nabudit a nadchnout své okolí. Silná osobnost, ideální iniciátor nových projektů,“ říká autor sci-fi povídek a novel David Šenk, kterého v roce 2010 Krejčí oslovil, zda by nechtěl napsat knížku o tom, co se na Aporveru odehrávalo před událostmi zachycenými na plátně (kniha Srdce Aporveru má v nakladatelství Fragment vyjít – šest let po původním plánu –, v lednu 2018). Krejčího charisma zdůrazňují mnozí. Stejně jako absenci zkušeností jak s vedením herců, tak s vedením účetnictví a nezměrnou ambicióznost a nerealističnost jeho plánů.

Sny se (ne)vyplní

Prvotní idea se zrodila v roce 2004, scénář s Krejčím napsal na dovolené na Maltě herec Michal Zelenka, jenž má ze scenáristického hlediska na kontě už jen pár dílů seriálu Horákovi. Tento Krejčího kamarád s ním sdílel nostalgickou lásku k legendárnímu západoněmeckému hitu Nekonečný příběh (1984) s drakopsem Falkem, Kamenožroutem a klukem Bastienem v hlavních rolích.

K úspěchu snímku měla přispět jména Jakuba Prachaře, Petra Formana, prakticky neznámé americké herečky Susan May Prattové nebo Tami Stronachové, tanečnice a choreografky, která jako dvanáctiletá hrála v Nekonečném příběhu královnu Říše fantazie a pak už jen po čtvrt století jednou u Krejčího.

Ten se společníkem Jiřím Košťálem (dnes už od sebe dávají ruce pryč) založil roku 2004 produkční firmu Actor‘s Runway Agency a do Posledního z Aporveru, snímku s podtitulem Sny se vyplní, se pustil s obrovskou vervou. Pro soundtrack oslovil mimo jiné Markétu Irglovou, Lenku Dusilovou nebo Moniku Načevu a jako střihače (nakonec se na projektu vystřídali tři) najal Terryho Rawlingse, jenž kdysi stříhal Vetřelce, Blade Runnera nebo Yentl (ale od roku 2004 nestříhal; možná i proto, že mu už tou dobou bylo přes sedmdesát). Mediální výstupy jsou plné Krejčího bombastických tvrzení: V Aporveru prý hraje 120 herců a pracuje na něm osmdesát výtvarníků, zájem má „řada zahraničních investorů, včetně Walt Disney Pictures“, už koncem roku 2012 se ozývá „přes 22 distributorů z celého světa“… Na webu Fanzine.cz, který léta plnil funkci Krejčího hlásné trouby, se režisér holedbal, že jeho snímek bude jedinečným, ba rekordním co do počtu vizuálních efektů: „1545 trikových záběrů. Některé mají přes 700 vrstev,“ tvrdí něco, co žádný režisér neví s jistotou dřív než těsně před dokončením snímku. Jinde prohlašuje, že na filmu pracuje „pět postprodukčních studií a jedno další v Mni­chově“…

Ztracen v Mnichově i v Aporveru

S Tomášem Krejčím se setkáváme v pražském kině Aero. Na rozhovor, jenž nakonec trvá přes hodinu, přichází usměvavý, ale unavený a zkušenostmi (konečně) otřískaný muž v širáku; žádný šarmér, který vám ve dveřích prodá vysavač, i když zrovna potřebujete gra­mofon.

Ochotně usedá a odpovídá na otázky, ale příznačné je, že o ničem a o nikom nechce mluvit konkrétně. „Datum premiéry nemám, ale snažím se ze všech sil film dokončit.“ – „O tom, kolik teď chybí peněz do dokončení, nechci spekulovat – když to řeknu do novin, může to jednáním, co teď probíhají, ublížit. S kým vedeme jednání? Neřeknu. Já už byl několikrát na dosah ruky, že jsme film mohli dokončit, a pak někdo napsal něco, co se třeba nelíbilo, a asi dvakrát investor odpadl. Musíme být opatrní, je to pro mě vzácné zboží

a nechci, aby se rozbilo,“ říká šest-

atřicátník, jenž momentálně vyvíjí sitcom o knižní prohibici.

Na aporveří projekt se ohlíží s lítostí, ale rozhodně ne s náležitou sebekritikou: „Byl to vymodlený projekt, kvůli kterému jsem upozadil všechno ostatní. Držkopád, který mi byl uštědřen, byl dost hrozný. Na čas mě to hodně zlomilo, nechtěl jsem ani nic točit. Říkal jsem si, že to nestojí za to. Děláte s tím nejlepším úmyslem pohádku pro děti, a najednou se zdvihne vlna nevole a jdou proti vám lidi, jimž jste nikdy nic neudělal. Ale oni z nějakého důvodu touží vám to zkazit.“

Loďka se potápí

Podívejte se na stranu 58 na informační boxy znázorňující, jak se neustále posouvalo datum premiéry a jak dramaticky rostl rozpočet, který byl už tak na české poměry nevídaný –

i na snímek, v němž mělo být ze zamýšlených devadesáti 85 minut trikových záběrů, a každá minuta měla stát milión korun. V Česku tou dobou filmy stávaly kolem dvaceti miliónů korun a český snímek vyrobený pro kinodistribuci utržil průměrně ani ne třicet miliónů. „Malé rozpočty a neekonomické nakládání s nimi jsou problémem českých filmů,“ opakoval v rozhovorech Krejčí, jenž kritizoval i špatné tvůrčí vedení a marketing a spekuloval o distribuci Aporveru v USA.

Jenže koproducenty – Českou televizi jež do projektu vstoupila jako první koproducent roku 2009, Slovenskou televizi, slovenskou společnost Farbyka, český fond kinematografie a dalších třináct koprodukčních partnerů (vyjma fyzické osoby) – už přestalo bavit neustále doplňovat smlouvy a dolévat další peníze. A zatímco se Tomáš Krejčí v létě 2011 rozhodl film předělat do 3D (což je drahý špás za desítky miliónů) a roku 2012, tři roky po začátku natáčení, se štábem odletěl na dotáčky mraků (!) na Havaj, Státní fond kinematografie se podíval na plnění smluv.

Zjištění? Výsledek dodaný tvůrci neodpovídá vynaloženým penězům a ony v médiích vzývané speciální efekty de facto neexistují. Marek Veselický z firmy Farbyka v idnes.cz rovnou prohlásil, že „výsledkem po šesti letech práce a utracených 240 miliónech korun je pětiminutová ukázka a kupa nesestříhaného nesourodého materiálu bez zvuku i řádných technických poznámek“. Veselický pak jako šéf koproducenta Farbyky (společnost je od 17. října 2017 v likvidaci) z projektu vycouval; za „nesmyslný“ ho ostatně označil už v roce 2010 po zhlédnutí předloženého materiálu.

Jak je to ve skutečnosti, je těžké zjistit. Koncem prosince roku 2014 sice v kancelářích firmy Actor’s Runway Agency proběhla projekce, na niž tvůrci údajně pozvali 900 lidí – a podle Krejčího jich padesátka dorazila –, avšak Reflexu se nepodařilo ani mezi filmovými novináři vypátrat nikoho, kdo by se tehdy akce zúčastnil. „Podle toho, co jsem se dozvěděl, se beztak promítalo jen nějakých dvacet minut materiálu,“ říká filmový kritik Kamil Fila. „Určitě se nejednalo o hotový film ani o dílo s celovečerní délkou s nedodělanými triky. Podle mě nikdy neexistovalo nic víc než ten podivný trailer a celkově pár nesouvislých záběrů a scén.“

Protitvrzení režiséra Krejčího z listopadu 2017? „Máme připravený celý film. Celý film je natočený, celý film je nakreslený, ta největší práce je udělaná. Film jsem nepustil ven jen proto, že některé záběry nemají implementované všechny vrstvy, které jsou podle mě klíčové pro to, aby film vypadal, jak má.“

Dotační podvod?

Producenti Košťál a Krejčí na koproducenta Veselického každopádně podali trestní oznámení kvůli podezření z dotačního podvodu a soud jim dal za pravdu – na rozdíl od případu žaloby na Českou televizi. Té došla trpělivost už v květnu 2014 a odstoupila od smlouvy pro její neplnění protistranou poté, co se zjistilo, že tvůrci mají po osmi letech natočeno, sestříháno a sestaveno včetně triků osm minut filmu a nemají ani na výplaty členů štábu. „Já ani nejsem v televizi tak dlouho, jak dlouho se tenhle projekt řeší,“ ohlíží se dnes kamsi do pravěku šéfka Filmového centra České televize Helena Uldrichová a tisková mluvčí ČT Karolína Blinková jen konstatuje, že do ukončení insolvenčního řízení ČT nebude celou věc nijak komentovat. Ani posudek na scénář nutný k získání dotace ČT nemůže dát z ruky, ačkoli by to mohlo být zajímavé – podle několika anonymních zdrojů ze štábu byl scénář spíš draftem, od začátku velmi nekvalitním, a mnohokrát se přepisoval. Na to, že jim režisér často měnil již naučené dialogy, si ostatně v tisku stěžovaly obě ženské zahraniční hvězdy.

Také Státní fond kinematografie celý případ vleklé výroby bez viditelného výsledku postoupil k šetření policii. Ta živou kauzu kvůli ochraně osobních údajů nemůže komentovat; také ředitelka fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková komentář odmítá s tím, že by nerada mařila policejní vyšetřování. Vysvětluje však, že díky změně legislativy, systému dotací i vyúčtování grantů se „ten dotační podvod, na nějž máme podezření a kvůli kterému jsme celou věc předali kriminální policii, už dnes rozhodně nemůže stát“.

„Produkce filmu musela být hrozně špatná,“ říká filmový publicista a fanda triků a digitálu František Fuka, autor přiléhavého rčení Čím víc peněz, tím víc Aporver. „Tomáš Krejčí za ta léta vypustil několik ukázek – a tyhle teasery a trailery obvykle mají za úkol předvést to nejlepší, co má filmař v rukou. Jestli se na těch technicky nekvalitních hrůzách opravdu mělo demonstrovat, že přes dvě stě miliónů korun bylo řádně proinvestováno, pak tvůrci ani náhodou neuspěli.“

Já to dělal zadarmo

Od 26. října 2017 je produkční firma Actor‘s Runway Agency (ARA) konečně v insolvenčním řízení a právo nakládat s nedokončeným materiálem pravděpodobně přešlo na insolvenčního správce, jenž tak bude moci práva na film prodat investorům, najdou-li se nějací. Krejčí však tvrdí, že na snímku se střihačem Vítem Reiterem každý večer usilovně pracují (na plný úvazek prý na filmu, který Krejčí „v současnosti platí celý ze svého“, momentálně včetně něj pracuje „šest až sedm“ lidí). Do konkursu ARA poslala Česká televize, která podala insolvenční návrh v prosinci 2016 a pohledává 23,2 miliónu korun. Mezi věřiteli jsou zatím kromě ní distributor Bontonfilm, jenž požaduje 26,6 miliónu (nejen kvůli Aporveru; Bontonfilm měl distrubuovat i Válku s Mloky, která měla jít do kin roku 2012). Pohledávku 6,7 miliónu přihlásila také Eniac Digi­tal Cinema. Ani ne půlmiliónová pohledávka firmy Sporos Consulting, jež Aporveru spravovala účetnictví, je vlastně kapkou v moři, ale právě na účetnictví si můžeme malinko posvítit. Reflex má totiž k dispozici vyúčtovací formuláře určené ke kontrole ministerstvu kultury ČR, které naznačují, že ačkoli desítky lidí ze štábu pracovaly jakožto „koproducenti“ bez nároku na honorář („Bylo jich hodně, fyzických osob i firem, ale přesné číslo vám teď nepovím,“ přiznává Tomáš Krejčí, „byl to třeba osmistránkový seznam plný jmen.“), producenti Krejčí a Košťál si vypláceli milióny.

Za rok 2011 si podle podkladů oba vyplatili honorář ve výši 4 721 000 korun, ačkoli je dobrým zvykem a slušností, že producent inkasuje až po premiéře. Částka však zřejmě nestačila – Krejčí sám sobě v témže roce z pozice producenta vyplácí režijní honorář ve výši 837 500 korun a Košťál si dává 450 000 za profesi vedoucího natáčení. Jak se píše v podkladech pro kontrolu, „běžná částka za tuto profesi à 13 FD (tj. natáčecích dnů; pozn. red.) + asi odhadovaných 20 dnů adekvátní přípravy by se pohybovala na zahraničních filmech ve výši 4500 Kč/den, což je tedy zhruba kolem 150 000 Kč. Na českých filmech je to zhruba sazba 3500 Kč/den“. Košťál si týž rok nadělí 350 000 „za zvukové dokončení“ a štědrých 576 000 korun za značně nejasné činnosti, v účetnictví vedené jako „organizace dopravy, kopír…“, Krejčí se zase obdaří honorářem ve výši 3 330 000 Kč za „zadávání VFX záběrů a supervize 3D Matte Paint“, což je nehorázné jak vzhledem k výši částky, tak k tomu, že postprodukce bývá zahrnuta do celkového honoráře režiséra.

Má však pro to vysvětlení, nad nímž by jeho účetní nejspíš pomyslel na zasloužený důchod: „Všechny mně vyplacené peníze jsem použil na krytí faktur z filmu. Přeposlal jsem je do ČSOB, která nám zajišťovala cashflow, a banka z nich vyplácela faktury jiných lidí. Myslíte si, že Biermann (Rudolf Biermann je úspěšný slovenský producent téměř čtyřicítky filmů, včetně Masaryka, Revivalu nebo Nevinnosti; pozn. red.) si vyplácí všechny peníze, až když je film ziskový? Já ten film fakticky dělal celý zadarmo a budu z něj mít nějaké peníze jen v případě, že něco vydělá. Vždyť já kvůli Aporveru padal na hubu, nalil do něj vlastních asi dvanáct miliónů a žil z úspor. Měl jsem strašných dluhů a nakonec jsem přišel o střechu nad hlavou,“ tvrdí otec tří dětí s tím, že účetnictví je auditované firmou Deloitte a podle jejích závěrů bylo vcelku v pořádku.

Konec filmu

„Pokud se nám film nepodaří dodělat, moje kariéra velmi pravděpodobně skončí,“ prohlásil v dokumentu Nekonečný příběh Posledního z Aporveru Tomáš Krejčí, jenž se kvůli svému vysněnému filmu asi nadobro rozkmotřil s chlebodárcem Českou televizí a s desítkami lidí. Od roku 2008 podle ČSFD nenatočil žádný film.

Co k tomu dodat…

Snad jen, že nedokončený film nejspíš na dlouhou dobu přibouchl dveře aspirantům, kteří by chtěli v tomto žánru točit náročnější projekty. Že zklamal příznivce slibného nápadu i fandy sebejistého sympatického filmaře, jenž dokázal dávat příležitost neznámým talentům a sršel energií. Že se stal v očích mnohých velkou filmovou loupeží. A že pomohl upravit systém filmových podpor, dotací a grantů tak, aby na ně nedosáhli snílci a neználkové.

Jak se zvyšoval rozpočet Posledního z Aporveru

(Kdy a která média zachytila stoupající finanční náročnost v Kč)

2006, původní rozpočet 78 miliónů

30. 6. 2007, ČTK 90 miliónů

7. 10. 2007, Nedělní Blesk 95 miliónů

5. 10. 2010, Týdeník Rozhlas 96 miliónů

26. 7. 2011, idnes.cz 200 miliónů

15. 7. 2013, Borovan.cz 229 miliónů

8. 5. 2014, echo24.cz 240 miliónů

22. 1. 2015, Ekonom 241 miliónů

(Pro srovnání – nejdražším českým filmem vůbec je Tmavomodrý svět (2001) režiséra Jana Svěráka. Vyšel na 230 miliónů – včetně všech letadel, natáčení v Anglii a zahraničních herců.)

Jak se posouvalo datum premiéry Posledního z Aporveru

10. 4. 2006, Mladá fronta DNES listopad 2007 

Květen 2009, idnes.cz listopad 2010

4. 1. 2012, Fanzine.cz září 2012

14. 12. 2012, Fanzine.cz 13. června 2013

25. 3. 2014, Borovan.cz říjen 2015



Kurzy měn
25,870
22,250
28,950
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější