Odešel Prince. Jeden z mála muzikantů, jehož kytarová sóla byla přirovnávána k těm Jimmiho Hendrixe. Našli ho doma ve výtahu v Paisley Parku v Minnesotě. Za svého života byl stejně sexy, stejně androgynní a stejně napřed jako David Bowie. Provokoval, byl funky… V Londýně v roce 2007 odehrál největší koncertní sérii v jednom městě všech dob. Oficiální diskografie uvádí 39 studiových alb, vedle toho existuje spousta známého i zatím nepoznaného materiálu. Proč nikdy nehrál v Česku?
„Cejtíte se dobře? Všichni? Jste rozjetý?“ tázal se Prince v létě roku 1981 na koncertu v newyorském Ritzu, jímž startoval Dirty Mind Tour. O pár měsíců později ho v losangeleském Colloseu poprvé naživo viděl Oskar Petr: „Pamatuju si to přesně, bylo 10. října. Předskakoval Rolling Stones. Malej kluk, obrovskej talent a umělec. Ztratili jsme superstar, velikou americkou hvězdu, v České republice ne zas tak úplně známou.“
I Wanna Be Your Lover
Princova hvězda začala strmě stoupat v roce 1979, kdy vydal druhé, eponymní studiové album. „Bylo mi devět, když jsem ho poprvé viděla v pořadu American Bandstand televize ABC, tou dobou už jeho I Wanna Be Your Lover donekonečna vyhrávala každá americká rozhlasová stanice. Po vystoupení s ním dělali rozhovor, byl bizarní, nejistý, divný… Pamatuju si, že jsem si říkala, že nic podobného jsem v životě neslyšela. O pár let pozdějc, po vydání Purple Rain, už byla veškerá ta bizarní nejistota pryč, najednou tady byl PURPLE ONE! Extrémně erotický texty, provokativní vystupování. Ten chlápek musí bejt z úplně jiný planety, napadlo mě,“ zapátrala v paměti zpěvačka Tonya Graves, která dětství strávila v Poughkeepsie ve státě New York.
Prince byl pro Tonyu zásadní. Kdo byl zásadní pro Prince? V roce 1985 na MTV vyprávěl: „Bylo mi deset a vzali mě na koncert Jamese Browna. Vyskočil jsem na pódium a roztančil se tam. Když mě pak odváděli, viděl jsem ty nejkrásnější holky svýho života. A všechno bylo jasný.“
V roce 1979 si Prince poprvé všimla i Evropa. Nejlepší tehdejší pražský DJ Tomáš Krejčí, dnes filmový producent, vzpomíná, jak se do Česka dostala první Princova nahrávka: „Dneska si už vůbec nikdo ani nedokáže představit, jak bylo složité dostat se v komunistickém Československu k nové muzice. A když už se to povedlo, často se o ní vyprávěly neuvěřitelně zhovadilý mýty, zdroje téměř neexistovaly. Singl I Wanna Be Your Lover mi jako součást tehdejší celé britské hitparády někdy na podzim roku 1979 přivezl z Anglie jeden známý – emigrant, který neustále pendloval mezi Británií a Československem. Radši nevědět, proč pořád jezdil tam a zpátky.“ Prince u nás dlouho na svých diskotékách vyhrával jenom Tomáš.
PURPLE RAIN
O pár let později jsem mu já – jako náctileté ucho – dělal asistenta ve strahovských klubech 007 a 11. Začátek osmdesátých let v Praze, dost temná doba, máničky posedávaly v hospodách, na standardních diskotékách pořád hrály odrhovačky typu ABBA, z rádia se linul Olympic, když jste vyrazili na Garáž, tak se dalo předpokládat, že koncert za chvíli přijedou vybrat estébáci… Pražské vysokoškolské kluby, vedle strahovských třeba Iuridica na Petřinách, byly vlastně jedním z mála míst, kde se dala poslouchat současná muzika.
Součástí mého asistování bylo i vyhledávání nových písniček, které jsme pak složitým způsobem objednávali z ciziny. Tomáš měl přátele ve Švédsku, já známou studentku herectví na Pražské konzervatoři, Nelu Boudovou, jejíž rodiče pracovali ve východním Berlíně. Nelu – jako dceru z prověřené rodiny – pouštěli na výlety za zeď do Západního Berlína. Někdy koncem zimy nebo začátkem jara 1983 jsme jí dali 100 západoněmeckých marek a seznam asi šestnácti singlů, které nám má přivézt. Dva v gramoobchodě neměli. Prodavač prý prohlédl náš seznam a nákup doplnil o dva „náhradní“. Prvním bylo Sexual Healing Marvina Gaye a druhým skladba 1999 od Prince. Béčkem tohoto singlu bylo úžasné blues How Come You Don’t Call Me Anymore. To pořád v Praze nikdo jiný Prince nehrál.
O rok později přijdu na strahovskou Sedmičku a Tomáš se chlubí: Dostal jsem novýho Prince, singl Purple Rain. Sběratelský kousek, na šabloně vyřezaná fotografie Princovy postavy sedící na motorce. Právě tenhle singl předznamenával stejnojmennou desku a film, jímž se Prince definitivně zařadil mezi největší světové muzikanty.
Někdy tou dobou Prince objevili i Šimon a Michal Cabanové, samozřejmě přes svého tehdejšího kamaráda Krejčího: „Právě jsme chystali nové představení Baletní jednotka Křeč na laguně Varadero a dostala se k nám nahrávka a posléze i film Purple Rain – na VHS kazetě s několikanásobnými titulky, a to včetně řečtiny a arabštiny… Skladba Let’s Go Crazy zcela zapadala do konceptu našeho lehce šíleného představení a název písně často zazníval z úst účinkujících během zkoušek. Vytvořili jsme na Princovu hudbu šestiminutovou choreografii s vyzývavými kostýmy, se sexuálním nábojem až na hranici mírné oplzlosti, gradujícím v podstatě kopulačními pohyby. Byli jsme dost ,drsní‘ – na to, že se psal rok 1985. Scéna vyvrcholila vytažením tanečnic na tazích do pětimetrové výšky, odkud pak na závěrečný akcent s velkou parádou padaly do připravených molitanových matrací.“
Asi nejznámějším fanouškem Prince u nás je však muzikant Roman Holý. Ten na něj poprvé narazil v březnu 1985 při sledování koncertního pořadu německé televize WDR Rockpalast
„Především jsem nechápal. Bylo mi devatenáct a na tak intenzívní zážitek jsem nebyl připravenej. Zdrcujícím způsobem mě uchvátil a já se do něj zamiloval. Věděl jsem, že vidím něco opravdu velkýho, nespoutanýho a jedinečnýho. Jeho dokonalej pohyb, hra na klavír a kytaru, neskutečně makající kapela,“ vzpomíná Holý.
Purple Rain se najednou už nehrál jen na našich, řekněme alternativních diskotékách, ale začal ho pouštět i Miloš Skalka s Jakubem Jakoubkem na Hvězdě na Československém rozhlase. Jméno Prince dokonce padlo i v jednom z nejpekelnějších filmových výtvorů konce komunismu, ve filmu Discopříběh (1987). Jak by také ne, tou dobou už se na Purple Rain tančilo i ve veksláckých barech typu Hanavského pavilónu. Za Rudolfem Hrušínským nejmladším přijde roztoužená holka s kazetou a ptá se ho: „Máš novýho Prince?“ – „To je starý,“ odpálkuje ji Rudolf a začne zpívat nějakou šílenost od Michala Davida.
New Power Generation
Prince však byl už dávno jinde. Jeho překypující energie dávala vzniknout každý rok novému albu. Zvláště v osmdesátých a devadesátých letech u něj platilo co písnička, to hit. V roce 1987 rozpustil kapelu Revolution, rozešel se tak i se slavnou dívčí rytmikou dvojici Wendy a Lisa a dál pokračoval jen pod svým jménem. Přišla devadesátá léta a on zformoval další ze svých skvělých kapel – The New Power Generation. A Prahou se roznesla novina: Prince hraje v Mnichově! Naskákali jsme do několika automobilů a vyrazili směr Olympiahalle. Roman Holý: „Viděl jsem ho asi šestnáctkrát. Poprvé v Mnichově v roce 1992, úžasnej zážitek, vidět naživo toho malýho, vzteklýho a provokujícího spratka, na kterýho nikdo nemá! Od tý doby, kdykoli se mi naskytla nějaká možnost, okamžitě jsem na něj vyrazil. Londýn, New York, Vídeň, kamkoli.“
Ve stejném roce se odehrála z pohledu českého šoubyznysu loupež století. Ondřej Soukup se nechal „inspirovat“ jedním z mnoha Princových hitů Alphabet Street a vznikl tak snad nejslavnější videoklip české populární hudby – Láska je láska. „Já vlastně ani pořádně Prince nikdy neposlouchal. Už ani nevím, kdo mi poradil, ať si koupím jeho desku Lovesexy. Zaujala mě písnička Alphabet Street. Její začátek se mi líbil natolik, že jsem do Láska je láska použil úvodní bicí a kytarovej riff.“ Jak pak po Petříně pobíhali kluci s klukama a holky s holkama, máme v paměti snad všichni. A z Lucie Bílé se definitivně stala hvězda.
21 koncertů v Londýně
V roce 1993 se Prince rozkmotřil s nahrávací společností Warner Music, prý z důvodů nemožnosti kontrolovat umělecké a finanční záležitosti svých desek. Na veřejnosti se objevoval s nápisem „otrok“ na tváři. Aby se vyvázal ze smlouvy s Warnery, zrušil své jméno, zavedenou značku. Dále se podepisoval jen speciálním symbolem. Jaká drzost – nijak se nejmenovat! Jak mají média popsat symbol? Lovesymbol? Z té doby pochází také výraz „umělec, dříve známý pod jménem Prince“.
Ostatně hudební průmysl to s Princem nikdy neměl jednoduché. V roce 2007 se například rozhodl zažalovat YouTube a eBay. Tehdy vlastně začala jeho válka proti internetovým serverům, která vyvrcholila tím, že dnes na internetu nedohledáte žádná Princova oficiální videa.
Rok 2007 taky přinesl jeho největší koncertní triumf. Během necelých dvou letních měsíců uspořádal do té doby nevídanou sérii 21 koncertů v londýnském Millenium Dome, kterou navštívilo téměř půl miliónu diváků. Mimochodem – o pár let později se ho rozhodl trumfnout Michael Jackson – svých třiceti koncertů už se ale nedočkal. Zemřel během příprav. Princově londýnské sérii předcházela další fatální rána pro gramofonový průmysl – rozhodl se přiložit své nové album zdarma k bulvárním novinám Daily Mail. Jeho vzor následovala pak řada dalších.
Ale zpět k oné unikátní koncertní sérii. Hned, jak se rozkřiklo, že Prince bude v létě vystupovat v Londýně, strhla se obrovská mela o lístky. Po koncertech navíc následovaly after parties a některých z nich se účastnil i samotný zpěvák. Informace o tom, zda přijde, či nikoliv, se vyvažovala zlatem.
Na koncertech měnil Prince předkapely, hosty i pořadí skladeb. Jediný koncert se prý nepodobal druhému. Na jeden z nich se vydala i větší skupina Čechů – mimo jiné lidé z okruhu kapely Monkey Business. Roman Holý: „Několikrát jsem se dostal i na jeho vyhlášenou after party, kde s kapelou jamoval dlouho do noci. Asi největší peklo jsem zažil v Londýně v roce 2007. Extatickej zážitek. Nad ránem jsme se dali do řeči s jeho dlouholetým klávesistou Morrisem Hayesem, kterej nám sdělil, že má moc rád naši kapelu. Na dva dny jsme zpychli teda náramně. Když přestal Prince na koncertech tančit, jeho pověstnou roznožku přebral Matěj Ruppert. Jeden rok jsem se voněl jeho signovaným parfémem, ale poté, co se ke mně nepřiblížil ani čokl, jsem s tím musel přestat. Každej jeho koncert byl úplně jinej, neustále měnil aranže a playlisty, nikdo si nikdy nebyl jistej, s čím zase přijde. Někdy nezahrál jedinej hit, ale bylo to úplně jedno. Vybíral si naprosto fantastický spoluhráče, který často vyždímal do sucha – pak našel ještě lepší. Naživo to byl určitě ten největší jezdec, co jsem kdy zažil. Ztělesnění hudby. Naposledy jsem ho viděl minulej rok ve Vídni s kapelou 3rd Eyed Girl, kde slavil narozeniny. Zase všechno jinak, tentokrát na pódiu jen samý holky.“
Další z nemnoha českých fanoušků Prince, režisér Jakub Sommer, Romana Holého nedožene, naživo ho viděl „jenom desetkrát“. Letošního evropského turné, jež měl odehrát jen s pianem, se už nedočká: „V dnešním světě, kdy se různí pseudoumělci schovávají za svůj tým, samply a kdovíco, tu stál člověk, kterej sám složil mraky originální a skvělý muziky, kterou si navíc uměl sám celou nahrát, zprodukovat, vydat a udělat si PR originálním a často naprosto nestandardním, možná až šíleným způsobem. Naživo neměl konkurenci. Písničky měnil za pochodu přímo na scéně. Kapela ho poslouchala na slovo a poslušně reagovala na změny, který se ve vteřině rozhodl udělat. Každej koncert byl jinej, nikdy to nebyla zakonzervovaná nudná show, omílaná stokrát dokola. I proto mělo smysl na něj jezdit furt znova a znova.“
Prince na Karlově mostě
V Praze Prince nikdy nehrál. Proč? Na to je jednoduchá odpověď. Ačkoli na něj všude po světě chodily desetitisíce lidí, v Česku nikdy neměl velké fanouškovské zázemí. Promotéři se ho báli přivézt, hrozilo totiž, že by koncert mohl skončit fiaskem. Prince byl totiž nadstandardně drahý. Promotér David Urban říká, že před pěti lety, když objížděl jako hlavní hvězda velké evropské hudební festivaly typu Sziget v Budapešti nebo Open’er v polské Gdyni, začínal jeho honorář na miliónu dolarů. A to se teprve začalo licitovat, jaký festival si vybere.
Začátkem září 2007 se Prince přesto v Praze objevil. Přijel sem natočit videoklip. Dokonce byl kvůli němu zavřený Karlův most. Filmová producentka Yasmin Keshmiri Heyduk ze společnosti Soffa, která se tehdy natáčení účastnila, vzpomíná: „To byla věc! Dozvědět se, že do Prahy přijede muzikant, jehož hudba mě provázela vlastně celé mé mládí. Jaký asi bude? Jak se zachová, až vstoupím do jeho purpurové šatny, podám mu ruku a řeknu: Hello? Byl dokonale kultivovaný a jeho odměřené Hi, vyslovené aniž mi podal ruku, jasně dávalo najevo, že naše interakce právě skončila. Jestli mě zklamal? Povězme to takhle: kolem druhé ranní, po dvanáctihodinovém natáčení, si sedl za velké piano a vzal nás s sebou do nebe. Soukromý koncert jen pro nás! Okamžik, který se nedá popsat jinak než jako nezapomenutelný.“
Videoklip k písničce Somewhere Here On Earth Prince sice nechal sestříhat, ale nikdy se nedostal do vysílání. U Prince nic neobvyklého. Dokonce se tvrdilo, že celé natáčení bylo jen záminkou, aby se mohl v Praze setkat s krásnou italskou modelkou, jež s ním v klipu hrála.
Na natáčení byla najata i Tonya Graves, která se vzhledem ke své výšce a barvě pleti ukázala jako ideální zasvětlovací dublérka: „Na natáčení jsem vyrazila, předpokládajíc, že se potkám s úžasnou a sebevědomou hvězdou, místo toho jsem se setkala s introvertním, sociálně ne příliš obratným mužem. Řekli mi, že Prince má 155 centimetrů – včetně podpatků –, a protože já mám 152 centimetrů naboso, bylo mi jasné, že jsem vyšší než on. Abych předešla případným problémům, vyrazila jsem raději s celou zásobou nejrůznějších bot a botiček. Jedny jsme vybrali, zbylé jsem odnesla domů. Jenže druhý den Prince dorazil s ještě většími podpatky. A mně, abych měla stejnou výšku, museli dát krabici pod nohy. Když pomineme jeho sociální neobratnost, ohromila mě jeho profesionalita. Jakmile režisér zakřičel Akce, zase jsem před sebou viděla tu úžasnou sebevědomou hvězdu, kterou jsem shodou okolností zažila jen asi dva týdny předtím na koncertě v Londýně. Dokonce se mi podařilo, ač mě lidé z jeho štábu informovali, že je to nemožné, ho na krátkou chvíli rozesmát. Moje zkušenost s Princem mi připomíná přísloví Těžká je ta hlava, co nosí korunu. Dělat mu zasvětlovací dublérku bylo těžký, jen obtížně si ale dokážu představit, jak pro něj bylo těžké být Princem.“
