Laurin a Klement | Reflex.cz
nahoru

Laurin a Klement

Zdeněk Vacek3. prosince 2015 • 00:15
Laurin a Klement
foto: foto archív Škoda Auto a autora

„Proč si při výrobě jízdních kol na malém městě konkurovat, když můžeme spolupracovat?“ řekli si na podzim 1895 zakladatelé firmy Laurin & Klement. První introvertní, ale kreativní technik, druhý cholerický knihkupec. Zdaleka je nespojovala jen vášeň pro cyklistiku. Přes naprostou rozdílnost povah se skvěle doplňovali a až do konce života zůstali nejbližšími přáteli.

Na rozdíl od jiných slavných dvojic, například britského aristokrata Charlese Stewarta Rollse a chudého mechanika Fredericka Henryho Royce, pocházeli oba čeští průkopníci z podobně skromných poměrů a vypracovali se vlastní pílí. Václav Laurin, narozený 27. září 1865 ve vesnici Kamení u Turnova, mohl mít podle svého příjmení francouzského předka – snad vojáka? Už od dětství vynikal zručností a technickou představivostí. Vyučil se strojním zámečníkem, zkušenosti sbíral doma i v Německu. Do Mladé Boleslavi, kde se kdysi vyučil, přišel s plánem vyrábět jízdní kola.

Totéž měl v úmyslu tamní knihkupec, nadšený propagátor cyklistiky Václav Klement, selfmademan původem ze středočeského města Velvary (narozený 16. října 1868).

Osudový dopis

Právě Klement předal ve třicátých letech minulého století archívu Národního technického muzea v Praze cennou dokumentaci. Mezi prospekty a fotografiemi zaujme nevelký list čtverečkovaného papíru, dopis ze 7. nebo 8. července 1894.

Jde o reklamaci jízdního kola Germania 6 u obchodní firmy Seidel & Naumann: zkroutil se rám, proto neustále padal řetěz. Klement přiložil platný záruční list a česky psaný dopis adresoval do Ústí nad Labem, jež bylo po tisíc let součástí Českého království. Jenže na rubu téhož lístku si můžeme přečíst arogantní reakci: „Chcete-li od nás odpověď, požadujeme sdělení v jazyce nám srozumitelném.“

To vlastence Václava Klementa i jeho přátele z mladoboleslavského klubu cyklistů urazilo. A od pobouření byl už jen krok ke vzdoru, zvednutí hozené rukavice: Budou si kola opravovat sami a třeba je časem i vyrábět pod vlasteneckým označením Slavia! Ostatně v té době už Václav Klement nabízel k prodeji velocipedy několika rakouských, německých i anglických značek – v tom se podobal zmíněnému obchodníku Charlesi Stewartu Rollsovi.

Klement předal své novomanželce vedení knihkupectví a přes společného známého zkontaktoval vynalézavého mechanika Václava Laurina, zakládajícího podobný podnik. Přece se na malém městě navzájem nezničí nesmyslnou konkurencí. Spojili síly a do konce života zůstali přáteli. Spojovalo je totiž mnohem víc než jen tradiční české křestní jméno Václav.

Vizionář a rozený manažer Klement osobně propagoval technickou novinku a na velocipedu značky Slavia objížděl dlužníky z řad prvních zákazníků. Laurin zatím se dvěma dělníky a jedním učněm pracoval na obráběcích strojích na nožní pohon. Důraz byl kladen na dílenské zpracování, kvalitní materiály zpočátku převážně anglického původu, elegantní lak: „Jen to nejlepší, co můžeme udělat, jest pro naše zákazníky dobré.“

Společnost Laurin & Klement už před více než 100 lety poskytovala dvouletou písemnou záruku. Jenže cena bicyklu odpovídala čtvrtletnímu příjmu průměrného řemeslníka. Výhodný prodej na splátky však umožňoval vrácení peněz bez penalizace, nebyl-li zákazník spokojen a kolo vrátil.

Máte pět minut Mr. Klement…

Václav Klement stimuloval poptávku sepsáním Příruční knihy pro cyklisty, a protože vždycky uvažoval velkoryse, sledoval nejnovější zahraniční trendy. Po návštěvě Paříže v roce 1898 rozhodl o vývoji vlastního motocyklu. V Boulo­gneském lesíku totiž poprvé spatřil výrobek bratří Michela a Eugèna Wernerů, podnikatelů ruského původu, a hned jeden zakoupil.

Krajně nepraktické umístění motoru nad řízeným předním kolem přemýšlivého Laurina neuspokojovalo. A tak zřejmě jako první v Evropě zkonstruoval prakticky upotřebitelný motocykl s motorem v rámu a ovládacími prvky na řídítkách, poradil si i s elektromagnetickým zapalováním. Do té doby si totiž motorkáři pálili prsty o rozžhavenou trubičku v hlavě válce, nahrazující svíčku.

Ve skromné dílně se pracovalo dlouho do noci a obětavý perfekcionista Laurin zaplatil pád při jedné z bezpočtu zkušebních jízd vyraženými zuby.

Houževnatost a neodbytnost charakterizovaly také Václava Klementa. S novým motocyklem odkudsi z Rakousko-Uherska se drze vydal do světa. Z Německa přivezl objednávky na celkem 35 kusů. V Anglii přesvědčil největšího obchodníka v branži Mr. Hawetsona, aby mu dal příležitost k prezentaci svého výrobku. All right, svolil onen gentleman, dám vám šanci, Mr. Klement. Zde je můj mladý zaměstnanec, zdatný cyklista. Pokud ho do pěti minut naučíte jezdit na svém motocyklu, plácneme si. Klement odpověděl, že stačí tři minuty, a skutečně to dokázal. Zaměstnanému Hawetsonovi potom prý trvalo jen dalších deset minut, než sepsal pro českou firmu zásadní objednávku na 150 strojů.

Klement zůstával přes všechny úspěchy skromný a neváhal do podnikání investovat poslední korunu. Kdo by řekl, že s vítězem neoficiálního mistrovství světa motocyklů v Dourdanu (1905) Václavem Vondřichem musel pan továrník ve Francii spát v jednolůžkovém pokoji. Spořivost jej neopustila ani v lepších časech. Traduje se, jak při služební cestě do Prahy obědval se svým šoférem v restauraci luxusního secesního hotelu Paříž. Klement prý zaplatil za podřízeného oběd s jedinou výhradou: když panu továrníkovi stačí obyčejný chléb, tak ať si zaměstnanec svůj luxusní rohlík k polévce uhradí sám! Na velkorysé spropitné však Klement nezapomněl. Podnikatel a vizionář neztrácel čas ani při divadelním představení, kdy si náhlé nápady skicoval na manžetu slavnostní košile.

Trpělivá paní Laurinová

S nástupem složitějších automobilů, vyvíjených od roku 1899 s využitím komponentů jízdních kol i motocyklů a ve finální podobě zavedených do výroby na přelomu let 1905/1906, už ryzí praktik Laurin přenechal konstrukci vystudovaným odborníkům. Nesmírně skromný mechanik si sebekriticky uvědomoval, že by bylo nezodpovědné spoléhat pouze na intuitivní řešení čím dál složitějších technických problémů.

Ale protože jeho bohaté praktické zkušenosti, technická představivost a kreativita měly pro firmu stále obrovský význam, věnoval se testování prototypů. Často šlo o „syrové“ stroje a trpělivá paní Laurinová s dětmi se pak nejednou vracela z vyjížďky pěšky nebo sice v automobilu, avšak potupně taženém koňmi.

Laurin podobně jako jeho anglický kolega F. H. Royce korigoval práci specialistů a navzdory funkci technického ředitele nepovažoval za podřadné manuálně pracovat přímo v dílně, s řadovými montéry. Mimochodem už před první světovou válkou měla všechna patra společnosti výrazně mezinárodní charakter.

Kristus přišel!

V roce 1907 se oba společníci rozhodli omezit vlastní volnost rozhodování ve prospěch rozvoje firmy a založili akciovou společnost: Klement dostal akcie v hodnotě půl miliónu tehdejších korun a přes 118 000 v hotovosti, Laurin akcie za 280 tisíc a hotově 68 000. Generální ředitel měl mít roční plat 12 000 korun, technický ředitel 10 000 a celkových deset procent z ročního zisku si oba přátelé dělili v poměru, který považovali za spravedlivý, tedy 3:2 ve prospěch Klementa.

Vůdčí osobností totiž zůstával právě o tři roky mladší Václav Klement, sršící nápady, nesmírně pracovitý a analyzující světové trendy. Závodil, propagoval, organizoval, cestoval. Když se vrátil domů, po továrně se prý rozkřiklo: Kristus přišel!

Jako generální ředitel hájil Klement zaměstnance továrny i v těžkých dobách první světové války. Snažil se jich co nejvíce uchránit, aby nemuseli rukovat na frontu. Nejpozději po ničivém požáru mladoboleslavské továrny v roce 1924 pak bylo jasné, že se podnik neobejde bez silného strategického partnera. Václav Klement se na výběru velmi aktivně podílel a prozíravě zvolil domácí strojírenský gigant Škoda s francouzským kapitálem v zádech. Klementem organizované studijní cesty pomohly vzápětí vybudovat moderní továrnu s výrobním pásem (1929).

V té době už Václav Laurin statečně bojoval s vážnými zdravotními problémy. Bezdětné manželství si Klement vynahrazoval právě hezkým vztahem k partnerovým potomkům, byl kmotrem i prvnímu Laurinovu vnukovi. Technikovo úmrtí na rakovinu tlustého střeva v prosinci 1930, takřka na den přesně 35 let od založení společné firmy, nesl Klement těžce.

S českým novinářem Vilémem Heinzem pak v roce 1931 sepsal úctyhodnou publikaci Z dějin automobilu, jedno z prvních takto podrobných pojednání na světě. Neúnavně napomáhal rozvoji města Mladá Boleslav a kontroverze se snažil řešit ke spokojenosti všech zúčastněných. Třeba když naproti Klementově vile vyrostl výstavní pavilón a v dříve tiché lokalitě bylo náhle velmi hlučno, dohodl se Klement s městem, že magistrát sice nechá dřevěný pavilón zbourat, ale odpočívající podnikatel na oplátku zaplatí stavbu sirotčince pro 40 dětí.

Také ve své závěti pamatoval bezdětný Klement hlavně na chudé studenty hned v několika českých městech. Po několika záchvatech mrtvice zemřel bývalý knihkupec 13. srpna 1938. Je příznačné, že si rodinnou hrobku postavil jen pár kroků od místa posledního odpočinku manželů Laurinových.

Řadu dalších zajímavostí z prvních třiceti let existence podniku Škoda, respektive Laurin a Klemen,t naleznou návštěvníci na výstavě Zrození automobilky, která ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi potrvá do konce roku 2015.

Zdeněk Vacek


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější