Pořádně číst a psát se naučil až po svých osmatřicátých narozeninách. Tedy v době, kdy už byl milionář. V době, kdy obrátil na hlavu světovou populární hudbu a kdy se stal jedním z nejnenáviděnějších i nejobdivovanějších popových producentů v historii. Jinak řečeno - tenhle člověk objevil Kylie Minogueovou dříve, než uměl správně napsat její jméno. Pete Waterman dělá prostě vše v takovém pořadí, aby to vyhovovalo především jemu.
TRAINSPOTTING
Poválečné Coventry byla dost příšerná díra. Město stále ještě rozbombardované (byla tu letecká továrna), vysoká nezaměstnanost, hnusné počasí. Ten den, přesně 15. ledna 1947, bylo prý nejhnusnější v historii vůbec. Otec Waterman se údajně snažil přikrýt díru ve střeše, aby na jeho ženu nepadal sníh, zatímco rodila. Aby bylo dickensovské klišé perfektní, malý Pete přišel na svět nedýchající. Porodní bába ale poslala tatínka do hospody pro brandy,dítě dostalo polévkovou lžíci a vzápětí "naskočilo". Pete Waterman pak celý život při popisování první vážné etapy svého života neopomněl udělat vtip v tom smyslu, že je na světě jen díky kvalitnímu martellu.
Malý Pete byl hodné dítě, které vynikalo vlastně jen ve dvou věcech. Mělo už od útlého dětství až patologické obchodní schopnosti a bylo vášnivým trainspotterem. V Británii je to celkem rozšířená úchylka, z níž se nestřílí, ale Pete žil svoji vášeň pro vlaky naplno. Celé dny trávil na nádraží pozorováním vlaků a jeho jediný mladický konflikt se zákonem přišel v okamžiku, kdy se jej policisté pokusili zatknout za poškozování majetku British Rail. Byl totiž usvědčen, že kradl identifikační tabulky z vyřazených lokomotiv. Při domovní prohlídce ale našli policisté v Peteově pokoji všechny pečlivě vycíděné, nabarvené v původních barvách a přibité na zdi podle čísel. Usoudili, že takhle se vandal nechová, a soudce vyměřil mladému delikventovi trest v podobě několika týdnů veřejně prospěšných prací na místním nádraží s vědomím, že je to pro mladíka ujetého na vlacích daleko spíše odměna než trest.
Když Pete nesledoval lokomotivy, dělal byznys. Sousedům roznášel uhlí, hrabal chodníky a nechával se najímat na drobné domácí práce. V sedmi letech byl ekonomicky nezávislý na rodičích. Škola se do podobně rozběhnutého života logicky nevešla. A tak do ní Pete v patnácti přestal chodit. Odešel, aniž by se naučil pořádně číst a psát.
FROM DISCO TO DISCO
To byla ale jen příprava na to, k čemu mělo dojít na počátku osmdesátých let. Watermana, jenž byl právě bez práce, vyhledal jistý člověk. Na schůzku přišel i se svým kamarádem. Představil se jako Mike Stock a jeho kámoš byl Matt Aitken. Oba byli mladší než Waterman, Matt o devět a Mike o čtyři roky.První začínal ve skupinách, které hrály po amerických základnách v Německu Američanům jejich oblíbené hity živě, druhý byl skvělý student, jenž hrál roky na piano a kytaru po hospodách. Ani jeden neměl zkušenosti s hudebním průmyslem Watermanova rozsahu, ale na rozdíl od něj uměli napsat a složit skladbu.
"Okamžitě jsem věděl, že jsou pro mne dar z nebes. Věděl jsem, že chci dělat jednoduché skladby a perfektní, hudebně variabilní refrény. A pokud dokážete dát tyhle věci dohromady,máte hit. To je celé tajemství."
A když už měl Pete systém, tak se ho držel. Trojice začala pod producentskou značkou Stock, Aitken, Waterman produkovat hit za hitem. Jejich pracovní systém byl jednoduchý. Stock skládal skladby, Aitken je nahrával a Waterman je produkoval, což v praxi znamenalo, že kontroloval, zda jsou "dost hitové". Jedním z tajemství trojice bylo to, že si díky Mattově i Mikeově zručnosti rychle osvojila hudební technologie, jejichž zvládnutí bylo pro tvorbu popu v osmdesátých letech klíčové. Všechny ty zvuky,které dnes zní tak strašně staře, se tehdy rodily po týdnech a týdnech zapojování a studia manuálů.
Začátek spolupráce SAW je dnes považován za umělecky nejhodnotnější. Produkují pro talentovaného zpěváka Petea Burnse a jeho skupinu Dead Or Alive hit jménem You Spin Me Round. Skladbu domíchával osobně Waterman a je typickou ukázkou toho, jak byl zvyklý pracovat. Zavřel se ve studiu s technikem prakticky na celý víkend a beze spánku skladbu znovu a znovu přemíchávali, dokud nebyli úplně spokojeni. Ve finále dal spánkově deprivovaný Waterman dokonce pirátsky vysamplovat Wagnerovu Jízdu valkýr, jen aby našel ten správný zvuk. Skladba byla doslova bombou a první skladbou, kterou dostal Waterman na první místo britské hitparády pod značkou SAW.
Následují další hity, tentokrát pro skupinu Bananarama, první a nejlépe prodávanou dívčí skupinu v moderní popové historii. Hit Venus, který SAW pro skupinu napsali, je dostal na první místo tentokrát americké hitparády. Následuje Touch Me pro Samanthu Foxovou. "Lidi, jako je ona, jsme nechápali jako někoho, kdo by udělal kariéru na dvacet let. Přišli k nám, protože chtěli pár hitů. A ty jsme jim dali," komentuje pěvecké umění některých svých svěřenců Waterman.
V té době se rozhoduje doplnit si vzdělání a naučit se konečně číst a psát. Údajně ho k tomu přivedla historka, během níž jedna jeho zpěvačka našla ve studiu jakýsi počmáraný papír s neumělými písmeny a obrázky. Zavolala všechny kolem, aby se přišli podívat, jak roztomilý dopis od nějakého dětského fanouška dostala. Poněkud uzardělý Waterman jí papír vzal z ruky s tím, že jde o jeho poznámky k textu právě nahrávané skladby.
POPOVÝ LOUTKÁŘ?
Někdy v roce 1988 směřovali SAW na naprostý vrchol. V jednom zapadlém severoanglickém městě objevil Waterman skupinu a v ní zpěváka se zajímavým hlasem jménem Rick Astley. Zpěvák byl převezen do Londýna, skupina ponechána svému osudu a SAW šli okamžitě s Astleym do studia, odkud se vrátili se skladbou Never Gonna Give You Up. Astley se stal hvězdou a paradoxně také první obětí úspěchu SAW.
Astley, ač jeden z nejtalentovanějších zpěváků a rozhodně majitel nejzajímavějšího hlasu z těch, kteří se SAW kdy zpívali, úspěch neustál. Když si jeho nahrávací firma vymyslela, že v rámci promotion udělá koncert, z něhož vyjde do 24 hodin živé album a Astley se tak dostane do Guinnessovy knihy rekordů, zpěvák prostě nepřišel a vzápětí ukončil spolupráci se svými producenty. "Byl hrozně plachý a v podstatě všechen ten bzukot okolo svého úspěchu nenáviděl. A nám podvědomě dával za vinu, že se stal slavným," projevuje se Waterman po letech se sebevědomím sobě vlastním jako psycholog.
V souvislosti s Astleym na SAW poprvé zaútočil tisk jako na popové loutkáře, kteří své hvězdy manipulují proti jejich vůli a pro svůj prospěch. Faktem je, že Waterman a jeho tým nikdy nepracovali s nikým, kdo se nepodrobil jejich šabloně bezproblémový text - silný refrén - zapamatovatelné sloky. A jako vždy na to měl Waterman jednoduchou obranu. "Vybrali si mne, a proto mi museli důvěřovat. Komukoli, kdo za mnou přišel do studia, aby se mnou pracoval, jsem řekl následující: ,Podívej, je to jenom show-business, tak se uvolni, dělej, co ti řeknu , a zkus si to užít. Do vánoc bude po všem. Když budeš mít velké štěstí, tak do příštích vánoc."
Systém SAW prostě fungoval. Impérium se rozrůstalo a za dveřmi přešlapovala Kylie Minogueová.
ŠŤASTNÁ HOLKA
Během následujících několika měsíců od něj obdržel tři telefonáty. V prvním technik žádal o povolení produkovat pro Kylie cover verzi starší skladby Locomotion. Ve druhém technik oznamoval, že skladba zní strašně a že se za ni trochu stydí, nicméně že Australané jsou z ní nadšeni. Ve třetím oznamoval, že skladba je v Austrálii číslo 1. Waterman si skladbu poslechl, prohlásil, že je příšerná, a popřál hodně štěstí. Po několika týdnech se technik ozval počtvrté. Skladba je stále v čele hitparády a je nejprodávanější skladbou Austrálie všech dob. A technik rozhodně doporučuje, aby SAW pro Kylie něco napsali. Waterman roztržitě souhlasil , i když jeho továrna na hity jela téměř na tři směny a rozhodně nepotřebovala další zakázky.
Několik týdnů poté byl ve svém domě na venkově, když mu z kanceláře volá Mike Stock a probíhá legendární rozhovor,který Kylie Minogueové zachránil kariéru v show-businessu. "Pete, je něco,co jsi nám zapomněl říct?" "Ne, proč?" "Malá protinožkyně, stále nic?" "Ne." "Malá protinožkyně jménem Kylie Minogueová?" "Jo,jasně, zapomněl jsem vám to říct ... Je teď v Londýně." "Ne, není, sakra. Sedí u nás na recepci a za pár hodin jí letí letadlo zpátky." Waterman se omlouvá a tvrdí, že je to jeho chyba, a musí dát tedy celý projekt k ledu. Stock oponuje, že to Kylie rozhodně nemůže říct. "Ona čeká, že u nás bude nahrávat, teď hned." "She should be so lucky," odpovídá Waterman a Mike Stock okamžitě reaguje. "I should be so lucky, to je dobrý, to bude fungovat, začnu dělat na textu."
O několik hodin později je skladba nazpívaná, Kylie sedí v letadle do Austrálie a SAW udělají hrubou verzi skladby,kterou zapomenou dodělat. Po několika urgencích ji na poslední chvíli domíchají a Waterman nechá udělat testovací kopii, již pustí v rádiu. Lidé během vysílání zablokují všechny telefonní linky. Waterman stále nic nechápe - Neighbours se ovšem mezitím stali nejsledovanějším seriálem a Kylie každý den sledovalo v televizi čtrnáct miliónů Britů. Během následujících let prodá Kylie čtyřicet miliónů desek.
OSMNÁCT FERRARI
Bohužel pro něj ale jeho produkční partneři neviděli celou věc tak jednoduše. V okamžiku, kdy SAW začali počátkem devadesátých let spolupracovat s projekty 2Unlimited či Ace Of Base, bylo stále jasnější, že partnerství nevydrží. Pro Matta a Mikea byly nálepky "popových továrníků bez vkusu" stále méně zkousnutelné, zatímco Pete dělal s buldočí vytrvalostí to, co uměl nejlépe - hity.Členové SAW byli neuvěřitelně bohatí a úspěšní, ale to paradoxně přispívalo k jejich pádu. Matt Aitken se čím dál více věnoval závodění na motocyklech, a dokonce si koupil celou závodní stáj. Mike investoval do golfového klubu, kde trávil stále více času. Pete Waterman se věnoval práci. Tvrdí sice, že nikdy příliš neutrácel, na druhou stranu si ho tisk podal, když se dozvěděl, že koupil 18 vozů Ferrari - najednou. Waterman se bránil tím, že auta jsou pro něj dlouhodobá investice jako pro někoho akcie, ale nálepka zhýralého zbohatlíka už mu zůstala. V e finále odešel z produkčního týmu Matt a později i Mike. Waterman se dále věnoval produkci, rukama mu vedle zmiňovaných 2Unlimited či Ace Of Base prošel třeba i projekt Opus 3, ale jeho hvězda zvolna zapadala. Postupně prodal polovinu PWL Records firmě Warner Music, která si jej držela coby konzultanta. V roce 1996 Waterman tento výminek nerozdýchal a od Warnerů odešel. Mezitím jej zažalovali jeho bývalí partneři, což Waterman nesl osobně velmi těžce. V roce 1999 soudní při po mnoha letech odkladů konečně vyhrál, s Mattem ani Mikem od té doby ale nepromluvil a neudržuje s nimi jakékoli styky. "Nikdy jim neupřu talent, který mají, jen je škoda, že ke mně nebyli upřímnější," řekl na jejich adresu novinářům před soudní budovou po vítězném stání.
ZPÁTKY Z HROBU A NA TRATI
To, co následovalo po Watermanově odchodu od Warner Music, je fascinující příběh zmrtvýchvstání. Bez jakékoli podpory zvenčí rozjel Waterman dvě nahrávací společnosti - Eastern Bloc a Unity - pod hlavičkou své společnosti PWL. Začal pracovat jako konzultant na některých nových popových projektech (mimo jiné Backstreet Boys nebo Five), ale hlavně produkoval Westlife, a především zformoval Steps, asi nejujetější popovou skupinu všech dob.Původně pětice tanečníků, které Waterman náhodou zahlédl při vystoupení, se pod jeho vedením přeměnila v techno podobu skupiny ABBA, a to do té míry,že zpívala některé cover verze skladeb nejslavnějších Skandinávců. Na útoky kritiky měl Waterman naprosto jednoduchou odpověď: "Když projde Oasis vykrádání Beatles, nevím, proč mně by nemohlo totéž projít ze Steps a ABBA." Steps Watermanovi zařídili jeho zatím poslední číslo 1 v britské hitparádě, symbolicky v prvním týdnu roku 2000.
Jeho studia dnes chrlí popové jednohubky stejně jako v dobách největší slávy SAW, jen už ne tak úspěšné. Waterman se mezitím realizuje po svém. Při privatizaci British Rail koupil část tratí i vozového parku. Buduje největší vlakové muzeum v Evropě a vedle aut začal sbírat i lokomotivy.Perlou jeho sbírky je Flying Scotsman, spolu s Mallard nejslavnější britská parní lokomotiva. V roce 2001 obdržel Waterman, nejslavnější britský nevzdělanec, čestný doktorát fakulty obchodních studií na univerzitě v Coventry. A pak že zázraky se nedějí.
